Plný text
23 Cdo 4614/2017-1505
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Commercial Trade Holding, s.r.o., se sídlem [adresa] PSČ 18600, IČO [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Galou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované 1), (dříve č. 3), PSJ, a.s., se sídlem [adresa] PSČ 586 01, IČO [IČO], zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem [adresa] žalované 2), (dříve č. 4), Zakládání Group a.s., se sídlem [adresa] PSČ 186 00, IČO [IČO], zastoupené JUDr. Vladimírem Vlasákem, advokátem se sídlem [adresa] 3), (dříve č. 5), Rathgeber Plan s.r.o. v likvidaci, se sídlem [adresa] PSČ 12000, IČO [IČO], žalované 4), (dříve č. 6), ELTODO, a.s., se sídlem [adresa] PSČ 142 00, IČO [IČO], zastoupené Mgr. Tomášem Perglem, advokátem se sídlem [adresa] žalované 5), (dříve č. 7) ALTMARK - stavební společnost, s.r.o., se sídlem [adresa] PSČ 182 00, IČO [IČO], zastoupené P. Ch., obecným zmocněncem, P., o zaplacení částky 1 575 000 000 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 64/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2016, č. j. 4 Cmo 103/2016-1457, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 12. 2016, č. j. 4 Cmo 103/2016-1457, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 17. 3. 2016, č. j. 77 Cm 64/2007-1431, kterým soud nevyhověl žádosti žalobkyně o prodloužení lhůty k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 1 000 000 Kč do 30. 2. 2017 s tím, že úhrada bude provedena ve splátkách dle splátkového kalendáře, uvedeném v podání žalobkyně došlého na soud dne 3. 6. 2015; zároveň nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním s tím, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Má za to, že soudy v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozhodovaly zcela formálním způsobem, nezjišťovaly v řízení o návrhu (žádosti) dovolatelky o povolení úhrady soudního poplatku ve splátkách její skutečné majetkové poměry. Namítá, že podle judikatury Nejvyššího soudu nesmí být znemožněno uplatnění jejích práv u soudu pouze pro její nepříznivou majetkovou situaci (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013). Navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je nutno podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnout, neboť dovolání se stalo bezpředmětným, jestliže předmět řízení odpadl, když požadovaná lhůta odkladu k zaplacení soudního poplatku ve splátkách (žalobkyní požadovaná lhůta k zaplacení poslední splátky 30. 2. 2017) již uplynula.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 8. ledna 2018
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu