23 Cdo 4614/2018

Plný text

23 Cdo 4614/2018-91

USNESENÍ

Nejvyšší soud Č. republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně MERES, spol. s r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti žalované K. Č. republika v. o. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o 3.433.390 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 41/2018, o návrhu žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty, t a k t o :

Návrh žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty se zamítá.

Odůvodnění:

Žalobkyně podala dne 14. 11. 2018 dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 62 Co 342/2018-45.

Podáním dovolání žalobkyni vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. VI zákona č. 296/2017 Sb.) – dále jen „zákon o soudních poplatcích“], který činil podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, 4.000 Kč.

Žalobkyně soudní poplatek z dovolání nezaplatila, a to ani poté, co byla k zaplacení předmětného poplatku ve lhůtě 15 dnů vyzvána dle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, č. j. 23 Cdo 4614/2018-76.

Nejvyšší soud proto usnesením ze dne 26. 3. 2019, č. j. 23 Cdo 4614/2018-79, řízení o dovolání žalobkyně podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil. Uvedené usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 7. 5. 2019.

Po rozhodnutí dovolacího soudu a jeho doručení žalobkyni, žalobkyně následně podáním ze dne 5. 8. 2019, doručeným Nejvyššímu soudu dne 8. 8. 2019, označeným jako „Žiadost' o odpustenie zmeškanej lehoty“ požádala o prominutí zmeškání lhůty k úhradě soudního poplatku za dovolání s odkazem na ust. § 58 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

Podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem.

Podle § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, zaniká poplatková povinnost.

Vzhledem k tomu, že s marným uplynutím lhůty stanovené k zaplacení soudního poplatku zákon výslovně spojuje následek, že soud k zaplacení poplatku po uplynutí lhůty nepřihlíží, přičemž nabude-li usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku právní moci, poplatková povinnost zaniká, nelze návrhu žalobkyně na prominutí zmeškání lhůty k zaplacení soudního poplatku za dovolání vyhovět. Nejvyšší soud proto návrh žalobkyně zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. 4. 2020

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu

Plný text

23 Cdo 4614/2018-79

USNESENÍ

Nejvyšší soud Č. republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Jiřího Handlara, Ph.D., ve věci žalobkyně MERES, spol. s r. o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], proti žalované K. Č. republika v. o. s., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o 3.433.390 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 41/2018, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 62 Co 342/2018-45, t a k t o :

I. Dovolací řízení se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í : (dle § 243f odst. 3 o. s. ř.)

Žalobkyně (dále též „dovolatelka“) podala dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 62 Co 342/2018-45.

Podáním dovolání dovolatelce vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek z dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudních poplatcích“], který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona o soudních poplatcích, 4.000 Kč.

Dovolatelka dosud nezaplatila soudní poplatek z dovolání, a to ani poté, co k tomu byla vyzvána usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, č. j. 23 Cdo 4614/2018-76. Usnesení jí bylo doručeno dne 10. 2. 2019. Poslední den lhůty připadl na 25. 2. 2019. Dle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích se přitom k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty nepřihlíží.

Nejvyšší soud proto řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2018, č. j. 62 Co 342/2018-45, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil, aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení dovolatelky v dovolacím řízení (§ 241 o. s. ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. ustanovení § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 3. 2019

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu