Plný text
23 Nd 111/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci péče o nezletilé M. a V. T., bytem [adresa] zastoupených kolizním opatrovníkem Městským úřadem v Kroměříži, dětí matky I. T., zastoupené JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] PSČ 140 00, a otce M. T., zastoupeného JUDr. Jarmilou Marákovou, advokátkou, se sídlem [adresa] PSČ 767 01, o úpravu výchovy a výživy nezletilých dětí, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 0 Nc 10176/2014, o přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 0 Nc 10176/2014 se nepřikazuje Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodu.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Kroměříži je vedeno řízení ve věci péče o nezletilé M. T. a V. T.
Okresní soud v Kroměříži předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) s podnětem, aby rozhodl o přikázání věci podle ustanovení § 12 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodu.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu – Okresnímu soudu v Kroměříži a Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodu, jemuž má být věc přikázána, podnět Okresního soudu v Kroměříži projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti dle § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresní soud svůj podnět odůvodnil tím, že matka se s nezletilými dětmi zdržuje na adrese P., R., okr. H. B., otec má sice trvalý pobyt v H., okr. K., avšak pracuje v N. Okresní soud v Kroměříži dále uvedl, že matka a opatrovník s delegací souhlasí, otec nikoliv.
Důvody vhodnosti podle tohoto ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet jen mimořádně ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací nesmí být totiž navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I, pod pořadovým číslem 172).
V posuzované věci jsou úvahy o restriktivním přístupu k institutu přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti posíleny i tím, že by šlo o prolomení výlučné místní příslušnosti soudu založené bydlištěm nezletilých (srov. § 4 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „zákon č. 292/2013 Sb.“), a tím, že otec nezletilých nesouhlasí s návrhem matky na přenesení příslušnosti na soud v Havlíčkově Brodu, z čehož vyplývá, že nesouhlasí ani s delegací vhodnou.
Nadto podle ustanovení § 5 zákona č. 292/2013 Sb. platí, že změní-li se v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé, ve věcech opatrovnických a v řízení o svéprávnosti okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, může příslušný soud přenést svoji příslušnost na jiný soud, je-li to v zájmu nezletilého, opatrovance nebo osoby, o jejíž svéprávnosti se rozhoduje. Jestliže soud, na nějž byla příslušnost přenesena, s přenesením nesouhlasí, předloží věc k rozhodnutí, pokud otázka přenesení příslušnosti nebyla již odvolacím soudem rozhodnuta, svému nadřízenému soudu; rozhodnutím tohoto soudu je vázán i soud, který příslušnost přenesl.
Ustanovení § 5 zákona č. 292/2013 Sb. je zvláštním ustanovením, které umožňuje změnit místní příslušnost soudu poté, co byla založena ve smyslu § 4 zákona č. 292/2013 Sb. Předpokladem přenesení příslušnosti je změna okolností významných pro určení místní příslušnosti ve smyslu § 4 zákona č. 292/2013 Sb. a zároveň respektování zájmu nezletilého dítěte. Tato zvláštní (speciální) úprava má přednost před ustanovením § 12 odst. 2 o. s. ř., které tudíž ve věcech péče o nezletilé zásadně nelze použít (v této souvislosti srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 292/2013, uveřejněné pod č. 16/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek – toto rozhodnutí je použitelné i na úpravu § 5 zákona č. 292/2013 Sb.).
Nejvyšší soud proto věc podle § 12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodu nepřikázal.
Nejvyšší soud však upozorňuje, že podáním ze dne 8. září 2014 (č. l. 74) matka I. T. navrhla přenesení příslušnosti na jiný soud podle § 5 zákona č. 292/2013 Sb. Okresní soud v Kroměříži však o tomto návrhu dosud nerozhodl a bude tak muset neprodleně učinit.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2015
JUDr. Zdeněk D e s předseda senátu