Plný text
23 Nd 215/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně TEMPLUM-společenské hry s.r.o., se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], za účasti Ing. P. Ch., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 26 C 5/2007 a u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 25/2013, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze senátu 4 Co JUDr. M. L. a JUDr. E. K. a soudci senátů 2 Cmo JUDr. Petr Baierl, JUDr. I. W., JUDr. I. H., JUDr. M. G., 3 Cmo Mgr. J. Č., Mgr. M. K., JUDr. Yvona Svobodová, JUDr. J. M. a 6 Cmo JUDr. H. V., JUDr. S. B., JUDr. F. Š. Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 25/2013.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Městskému soudu v Praze dne 19. 6. 2012 namítl Ing. P. Ch. podjatost všech soudců Vrchního soudu v Praze a žádal, aby z důvodu podjatosti byli tito soudci vyloučeni z rozhodování. Hlavním důvodem pro vyloučení všech soudců je podle Ing. P. Ch. napojení a účast soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze na závažné a rozsáhlé zločinnosti organizovaného zločinu a podpory organizovaného zločinu.
Dne 23. 7. 2013 předložila předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. M. L. předmětný spisový materiál Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) k posouzení námitky podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze.
Jak vyplývá ze spisového materiálu, spis byl s námitkou podjatosti v souladu s rozvrhem práce přidělen k projednání a rozhodnutí senátu 4 Co Vrchního soudu v Praze, který je v roce 2013 tvořen soudkyněmi JUDr. M. L. a JUDr. Evou K.. Tento senát je podle rozvrhu práce zastupován postupně senáty 2 Cmo, 3 Cmo a 6 Cmo. Soudci uvedených senátů Vrchního soudu v Praze se vyjádřili na č. l. 247 – 250 spisu tak, že nemají žádný vztah k věci, k účastníkům a ani jim není známa žádná skutečnost, pro kterou by byl dán důvod pro pochybnost o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Nutno podotknout, že v souladu s ustanovením § 15a odst. 3 o. s. ř. je nepřípustné, aby účastník řízení bez dalšího namítal podjatost celého soudu, když podstatnou náležitostí námitky podjatosti je přesné označení soudce (přísedícího), proti němuž námitka směřuje, a uvedení důkazů prokazujících takové tvrzení účastníka řízení. Případná podjatost je výsledkem osobního vztahu soudce k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, proto je tento poměr nutno zjišťovat individuálně u každého soudce zvlášť.
K důvodům vyloučení soudce podle § 14 odst. 1 o. s. ř. je třeba uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. K vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti je důvodné pochybovat, zda bude moci nezávisle a nestranně rozhodovat. Nepochybně se jedná o případy, kdy je soudce současně na straně účastníka řízení či svědka, resp. kdyby mohl být v řízení dotčen na svých právech; shodně to platí, má-li soudce k účastníkům řízení příbuzenský nebo obdobný vztah, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 33, ročník 2000; shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. Komentář. 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, str. 77). Vždy se však musí jednat o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky Ing. P. Ch. neobsahují žádná tvrzení, jež by byla relevantní z hlediska ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. pro vyloučení soudců senátů Vrchního soudu v Praze 4 Co, 2 Cmo, 3 Cmo a 6 Cmo, určeným k projednání dané věci pod sp. zn. 4 Co 25/2013. Nebyly tedy shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 Co 25/2013 měl být vyloučen senát 4 Co, kterému je věc přidělena, tj. soudkyně JUDr. M. L. a JUDr. E. K., a soudci senátů 2 Cmo, 3 Cmo a 6 Cmo Vrchního soudu v Praze určení postupně k zastupování senátu 4 Co podle rozvrhu práce. Za tohoto stavu senát Nejvyššího soudu rozhodl podle § 16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. září 2013
JUDr. Kateřina Hornochová předsedkyně senátu