Plný text
23 Nd 224/2021-399
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobců a) I. D., narozené dne XY, bytem [adresa] bytem [adresa] proti žalované 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], 2) Nejvyššímu státnímu zastupitelství, se sídlem [adresa] identifikační číslo osoby [IČO], o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 25 C 191/2015, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu uplatněné žalobci v řízení o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 9. 2019, č. j. 44 Co 744/2018-124, vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 285/2021, takto:
I. Soudci Nejvyššího soudu gr. Vít Bičák a JUDr. P. S. nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 285/2021. II. Ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti jako k nepřípustné nepřihlíží.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 1. 11. 2018, č. j. 25 C 191/2015-112, kterým byla odmítnuta žaloba žalobců (výrok I) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Věc je vedena u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 285/2021 a rozhodnout o ní přísluší senátu občanskoprávního a obchodního kolegia tohoto soudu určenému rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2021, složenému ze soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. P. S. a JUDr. T. P..
Podáním ze dne 5. 4. 2021 žalobkyně a) uplatnila námitku podjatosti některých jmenovitě uvedených soudců Nejvyššího soudu (JUDr. P. S., Mgr. Víta Bičáka, Mgr. Hynka Zoubka, JUDr. B. D., Ph.D., LL.M., JUDr. F. I., JUDr. D. V., JUDr. J. E., Ph.D., a JUDr. P. A., Ph.D.), případně bývalých soudců téhož soudu (JUDr. Pavla Pavlíka, JUDr. P. V. a JUDr. P. V.), a domáhá se toho, aby byli z rozhodování o projednávané věci vyloučeni. Podstata jinak obsáhlých tvrzení žalobkyně a) spočívá v tom, že důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaných spočívá v „extrémně nenávistném trestněprávním vztahu“ k žalobcům, který zakládá trestní oznámení podané na žalobce b) a opakované odmítnutí dovolání žalobců, aby „k soudu nebyli vůbec připuštěni“. Jmenovaní „psychopaticky lžou o tom, že podjatí nejsou či se subjektivně necítí být podjatí“, rozhodující je ovšem „hledisko objektivní“.
Mgr. Vít Bičák a JUDr. P. S. ve vyjádření k námitce podjatosti shodně uvedli, že k účastníkům řízení vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 285/2021 ani k věci samotné nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné okolnosti zakládající pochybnost o jejich nepodjatosti. Pro úplnost JUDr. P. S. dodal, že žalobcem b) je opakovaně osočován ze spáchání řady trestných činů a jako osoba vykonávající veřejnou moc a při vědomí povinnosti orgánu státní moci oznámení o podezření ze spáchání trestné činnosti učinit podle § 8 odst. 1 věta druhá zákona č. 141/1961, o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, reagoval na některá podání žalovaného b) trestním oznámením. Útoky žalobce b) se jej nedotýkají, bere je jako projev jeho psychického onemocnění, o kterém byl informován v usnesení o odložení věci.
Podle § 16 odst. 1 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2021 byla věc o vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 285/2021 předložena senátu 32 Cdo.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 2 Cdon 828/96, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2000, pod číslem 33, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v témže časopise číslo 3, ročník 2002, pod číslem 48, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdyby soudce sám byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.
Pochybnosti o nepodjatosti soudců žalobci ve skutečnosti dovozují z okolností jejich rozhodování v jiných právních věcech. Tyto okolnosti, jak vyplývá z § 14 odst. 4 o. s. ř., však samy o sobě nemohou být důvodem pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí v dané konkrétní věci. Skutečnost, že dovolatelé nebyli úspěšní v jiných věcech projednávaných u Nejvyššího soudu senátem 30 Cdo, nezakládá důvod pochybovat o nepodjatosti jak Mgr. Víta Bičáka, tak JUDr. P. S., kteří jsou podle rozvrhu práce příslušní rozhodnout o dovolání žalobců ve věci vedené pod sp. zn. 30 Cdo 285/2021.
Pochybnosti o nepodjatosti posledně jmenovaných nevyplývají ani ze skutečnosti, že JUDr. P. S. na základě obsahu předchozích přípisů žalobce b) podal oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin křivého obvinění.
Obecně nelze vyloučit, že se může vytvořit nepřátelský vztah soudce k účastníku řízení při úředním styku, tj. v rámci předchozích soudních řízení nebo i v průběhu řízení stávajícího, na základě negativně zaměřeného vystupování účastníka proti osobě soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1722/2002, jež je veřejnosti dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz/).
Neprodlené oznámení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin je podle § 8 odst. 1 trestního řádu zákonnou povinností každého státního orgánu. Samotné podání trestního oznámení při podezření ze spáchání trestného činu proto ještě nezakládá důvod k vyloučení soudce (pochybnosti o schopnosti soudce projednat a rozhodnout věc objektivně a nestranně), nepřekračují-li tyto úkony rámec profesní činnosti a nevyústí-li v emotivně ovlivněný postoj soudce představující nepatřičné vybočení z požadavku na profesionální přístup soudce k účastníkům řízení.
Z obsahu vyjádření JUDr. P. S. je zřejmé, že tento úkon byl učiněn výlučně v rámci výkonu jeho funkce bez vlivu na jeho vztah k žalobci b). Taktéž z objektivního hlediska lze podání trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu křivého obvinění považovat za přiměřenou profesní reakci soudce na podání žalobce b) opakovaně obsahující četné vulgarismy a osočování soudců (i jiných osob) z páchání trestné činnosti, což je ostatně patrné i z nyní vznesené námitky podjatosti.
Nejsou tedy dány žádné okolnosti, z nichž by bylo možno dovodit pochybnosti o nepodjatosti jak Mgr. Víta Bičáka, tak JUDr. P. S., a proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku I., že jmenovaní soudci nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 30 Cdo 285/2021.
Požadavek, aby ve věci jednal a rozhodoval soudce, u něhož není důvod pochybovat o jeho nepodjatosti, se přitom z povahy věci může týkat jen soudců, kterým věc náleží podle pravidel stanovených rozvrhem práce soudu. Z toho vyplývá, že námitku podjatosti lze uplatnit jen ve vztahu k těm soudcům, kteří jsou určeni ve věci rozhodovat. Soud rozhodující o námitce podjatosti k námitce směřující proti jiným (i bývalým) soudcům Nejvyššího soudu nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 33 Nd 107/2007), neboť v tomto rozsahu je námitka podjatosti úkonem, který není za řízení přípustný (§ 41a odst. 3 o. s. ř.); nemůže mít žádný vliv na probíhající řízení o dovolání. Proto Nejvyšší soud rozhodl ve výroku II., že ve zbývajícím rozsahu se k námitce podjatosti jako k nepřípustné nepřihlíží.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2022
JUDr. Pavel Příhoda předseda senátu