Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníProcesníKategorie E - rutinníProcesní

Spisová značka

23 Nd 79/2014

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 5. 5. 2014Zpravodaj: JUDr. Kateřina HornochováECLI:CZ:NS:2014:23.ND.79.2014.1
Další údaje
Senát: JUDr. Kateřiny Hornochové (předseda), JUDr. Zdeňka Dese, JUDr. Hany Lojkáskové

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

23 Nd 79/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové ve věci žalobce A. B., zastoupeného JUDr. Petrem Pisarovičem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované SECURITAS ČR s.r.o., se sídlem [adresa] PSČ 190 00, identifikační číslo osoby [IČO], zastoupené Mgr. Petrem Hájkem, advokátem se sídlem [adresa] sp. zn. 45 C 72/2013, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Věc vedená u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 45 C 72/2013 se nepřikazuje Městskému soudu v Brně.

Odůvodnění:

Okresní soud v Mostě předložil Nejvyššímu soudu České republiky věc vedenou pod sp. zn. 45 C 72/2013 s návrhem, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána Městskému soudu v Brně za použití § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“). Uvedl, že původní žalovaná DORA Security, a. s. měla v době zahájení řízení sídlo v Mostě, ale následnou fůzí zanikla a její nástupnická společnost SECURITAS ČR s.r.o. má sídlo v Praze. Žalobce má bydliště v okrese B. S ohledem na vzdálenost procesního soudu od místa bydliště žalobce a sídla jeho právního zástupce a vzhledem k tomu, že k událostem vedoucím ke vzniku sporu došlo na Moravě, kdy bydliště předpokládaných svědků je též na Moravě, soud dal účastníkům možnost se vyjádřit k tomu, kterému soudu by měla být věc přikázána. Žalobce navrhuje Okresní soud v Břeclavi, případně Městský soud v Brně a žalovaná trvá na tom, aby věc projednal příslušný Okresní soud v Mostě, případně by souhlasila s možností přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 9.

Podle § 12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle § 12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Městskému soudu v Brně projednal a dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.

Předpoklady přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (§ 12 odst. 2 o. s. ř.) mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků, procesní situaci, eventuelně na okolnostech jiných; rozhodnými jsou především ty, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu však lze přistoupit jen výjimečně, ze závažných důvodů, neboť představuje výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, uveřejněné pod č. 2/1993 Sb., ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb.). Aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu účastníků řízení, je v zákoně upraveno jejich právo vyjádřit se k důvodu delegace a k tomu, kterému soudu má být věc delegována (§ 12 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); rozhodnutím o delegaci totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z nich projevil zásadně nepříznivě.

V posuzovaném případě důvody k přikázání věci Městskému soudu v Brně nejsou dostatečně závažné, aby odůvodňovaly výjimku z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Přikázání věci Městskému soudu v Brně by se navíc nepříznivě projevilo v poměrech žalované, jež trvá na projednání příslušným soudem. Sama skutečnost, že žalobce nebydlí v obvodu příslušného soudu a že předpokládané bydliště svědků je Moravě, není způsobilá odůvodnit přikázání věci Městskému soudu v Brně, kde nemá bydliště žalobce a ani žalovaná nemá sídlo. Situaci ohledně výslechu svědků je možno řešit dožádáním podle § 39 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2008, sp. zn. 29 Nd 312/2007, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 5918).

Má-li k přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti docházet jen zcela výjimečně, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že přikázání věci Městskému soudu v Brně by bylo jen těžko odůvodnitelné. Z těchto důvodů návrhu na přikázání věci jinému soudu Nejvyšší soud nevyhověl a věc Městskému soudu v Brně nepřikázal.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 5. května 2014

JUDr. K. H. senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací