Plný text
24 Cdo 1128/2026-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci opatrovnictví L. D., zastoupené Mgr. Bc. Přemyslem Hradečným, advokátem se sídlem [adresa] o návrhu na jmenování opatrovníka, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 14 Nc 202/2025, o dovolání navrhovatelky L. D. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 2026, č. j. 24 Co 2/2026-39, takto:
Dovolání navrhovatelky se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3o. s. ř.):
1. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. je dovolání – není-li stanoveno jinak – přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
2. V projednávané věci se navrhovatelka L. D. návrhem podaným u soudu prvního stupně dne 31. 10. 2025 domáhala, aby jí soud jmenoval „za účelem příjmu výplaty jejího vdovského důchodu“ opatrovníkem jejího syna E. D. Návrh zdůvodnila zejména tím, že jí v České republice vznikl nárok na vdovský důchod. Protože je velmi těžce nemocná a protože výplata důchodu je „komplikována probíhající válkou na Ukrajině“, není v jejích možnostech uspořádat své poměry tak, aby jí vdovský důchod mohl být vyplácen. Požaduje, aby opatrovníkem byl jmenován její syn E. D., který „občas pobývá“ v České republice a má zde založen svůj účet u banky.
3. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. 1. 2026, č. j. 24 Co 2/2026-39, potvrdil usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 3. 12. 2025, č. j. 14 Nc 202/2025-29, kterým byla vyslovena „ve věci návrhu navrhovatelky na jmenování opatrovníka ze dne 31. 10. 2025“ mezinárodní nepříslušnost soudu a kterým bylo řízení zastaveno. Vycházeje ze „Smlouvy mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. 8. 1982“ publikované vyhláškou č. 95/1983 Sb., která je nyní použitelná ve vztazích mezi Českou republikou a Ruskou federací (dále též jen „Smlouvy“), dovodil, že pravomoc rozhodovat o jmenování opatrovníka navrhovatelce mají podle Článku 32 Smlouvy orgány Ruské federace, jejíž je občankou, a že ve věci nelze postupovat ani podle Článku 33 Smlouvy, neboť v ní není třeba učinit nezbytná opatrovnická opatření na ochranu zájmů navrhovatelky v České republice. Takové nezbytné opatření nepředstavuje ani to, že navrhovatelka pobírá od orgánů České republiky důchod, neboť navrhovatelka má dostatečné možnosti přebírat důchod jiným způsobem, upraveným v zákoně č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákona č. 582/1991 Sb.“).
4. V dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu navrhovatelka zejména namítá, že Smlouva se nepoužije na jmenování opatrovníka soudem, který má „fakticky postavení zvláštního příjemce dávky důchodového pojištění, tj. týká se oblasti důchodového (veřejného práva), kde vykonávají výlučnou pravomoc orgány ČR“, a že z pohledu ustanovení § 33 Smlouvy „mezinárodní situace a zdravotní stav navrhovatelky“ zakládají „naléhavost (neodkladnost)“ opatření, když navrhovatelka jako občanka Ruské federace sice nemá bydliště nebo pobyt v České republice, ale má na území České republiky majetek, představovaný „nárokem na výplatu dávky z českého důchodového systému“.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
6. V projednávané věci soudy správně dovodily, že ve věcech opatrovnických se ve vztazích mezi Českou republikou a Ruskou federací i v současné době použije „Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních ze dne 12. 8. 1982“, která byla publikována vyhláškou č. 95/1983 Sb.
7. Ke zřízení nebo zrušení opatrovnictví je dána – jak vyplývá z Článku 32 Smlouvy – pravomoc orgánu smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které se opatrovnictví zřizuje nebo zrušuje, pokud tato smlouva nestanoví něco jiného. Je-li třeba učinit nezbytná opatrovnická opatření na ochranu zájmů občana jedné smluvní strany, který má bydliště, přechodný pobyt nebo majetek na území druhé smluvní strany, orgán této smluvní strany uvědomí o tom bezodkladně orgán, jehož pravomoc je dána podle Článku 32 (srov. Článek 33 odst. 1 Smlouvy). V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany sám učinit přiměřená dočasná opatření podle svého právního řádu, avšak musí bezodkladně uvědomit orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32; tato opatření zůstávají v platnosti až do doby, kdy orgán uvedený v Článku 32 přijme jiné rozhodnutí (srov. Článek 33 odst. 2 Smlouvy).
8. Z výše uvedeného je bez dalšího zcela nepochybné, že ve věcech opatrovnictví občanů Ruské federace mají pravomoc orgány Ruské federace, a to i tehdy, má-li občan Ruské federace bydliště, přechodný pobyt nebo majetek na území České republiky. Orgány (soudy) České republiky mohou ve věcech opatrovnictví občanů Ruské federace učinit přiměřená opatření podle českého právního řádu pouze tehdy, jde-li o případy, které jsou „neodkladné“ a „dočasné“.
9. Význam pojmů „neodkladnost“ a „dočasnost“ je v obecné řeči a v právních předpisech shodný a zcela jednoznačný a nepochybný a ustálil se již dávno rovněž v rozhodovací činnosti soudů. Neodkladností se tu rozumí situace, která naléhavě vyžaduje okamžité řešení a která je urgentní a akutní, a tudíž nesnese odkladu. „Dočasné“ je takové opatření, které má provizorní povahu, které trvá (má trvat) jen po omezenou dobu (krátkodobě) a které představuje jen jeho prozatímní úpravu.
10. Navrhovatelka se – jako občanka Ruské federace – domáhá, aby jí byl v České republice jmenován opatrovník, v zásadě (jen) proto, že má v České republice nárok na dávku důchodového pojištění, kterou v místě svého bydliště v Ruské federaci nepobírá (nemůže jí být vyplácena), protože je velmi těžce nemocná a protože výplata důchodu je „komplikována probíhající válkou na Ukrajině“.
11. Vyplácení dávek důchodového pojištění oprávněné osobě, která se obvykle nezdržuje na území České republiky nebo která nemůže výplatu těchto dávek přijímat, je upraveno v zákoně č. 582/1991 Sb. Přijetí přiměřeného opatření podle českého právního řádu vůči navrhovatelce (včetně jmenování opatrovníka) není (nemůže být) ani neodkladné, ani dočasné.
12. Odvolací soud v projednávané věci z této ustálené rozhodovací praxe soudů vycházel; napadené usnesení je tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů a není tu žádný důvod k tomu, aby předmětná právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud proto dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 13. 1. 2026, č. j. 24 Co 2/2026-39, pro nepřípustnost podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.