Plný text
24 Cdo 12/2022-391
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci posuzované Z. V., narozené dne XY, bytem [adresa] zastoupené procesní (kolizní) opatrovnicí V. Z. T., advokátkou sídlem [adresa] sídlem [adresa] za účasti nezletilé AAAAA (pseudonym), narozená dne XY, bytem [adresa] bytem [adresa] bytem [adresa] zastoupených kolizním opatrovníkem městem Valašské Klobouky, se sídlem městského úřadu ve Valašských Kloboukách, Masarykovo náměstí č. 189, nezletilého DDDDD (pseudonym), narozeného dne XY, bytem [adresa] zastoupeného kolizním opatrovníkem městem Židlochovice, se sídlem městského úřadu v Židlochovicích, Masarykova č. 100, T. V., narozeného dne XY, bytem [adresa] bytem [adresa] sídlem ve [adresa] ičovské odpovědnosti, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 27 Nc 4008/2017, o dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. ledna 2021 č.j. 60 Co 271/2020-334, takto:
I. Dovolání posuzované se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud České republiky dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26.1.2021 č.j. 60 Co 271/2020-334 podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl, neboť v něm byl uplatněn jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř.
Podle ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Posuzovaná však v dovolání nevymezuje žádné právní otázky, ale toliko vyslovuje nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů [že posuzovaná trpí trvalou a neléčitelnou duševní poruchou (paranoidní schizofrenií), kdy „u posuzované zůstává i v době stabilizace postpsychotický defekt osobnosti“ (trvalá změna osobnosti), že tento nepříznivý psychický stav „negativně ovlivňuje a snižuje rozpoznávací i ovládací schopnosti posuzované, a tedy také její schopnost právně jednat, aniž by jí hrozila újma“, že „za současného psychického stavu posuzovaná není schopna vykonávat rodičovskou odpovědnost vůči svým nezletilým dětem“, o které dlouhodobě neprojevuje opravdový zájem, a že „posuzované chybí objektivní náhled na její onemocnění“, „svůj závažný zdravotní stav si dosud plně neuvědomuje, nepřiznává jej a často jej i bagatelizuje“], na nichž odvolací soud (i soud prvního stupně) založil své rozhodnutí o tom, do jaké míry je nezbytné přistoupit k omezení svéprávnosti posuzované, včetně její rodičovské odpovědnosti. Dovolatelka současně předestírá vlastní (opačné) skutkové závěry (zejména že „o své záležitosti se dokáže v plném rozsahu sama zodpovědně postarat“, „její zdravotní stav je stabilizovaný“, „bere léky a je v pořádku“, „podle svého přesvědčení žije v úplně normální realitě už více než 3 roky, kdy nemá problémy a schizofrenie ji neobtěžuje“), na jejichž podkladě pak buduje své vlastní (od odvolacího soudu odlišné) právní posouzení věci, že „důvody pro omezení její osoby ve svéprávnosti jsou už dávno zašlé na neaktuální“ a že nyní již „žádná omezení nejsou třeba“.
Vzhledem k tomu, že žádná z námitek posuzované nepředstavuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného ustanovení § 241a odst. 1 o.s.ř., který jako jediný je způsobilý založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř., nelze pro tento nedostatek v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 4. 2022
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu