Plný text
24 Cdo 1506/2026-701
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po zůstaviteli I. D., zemřelém dne 29. července 2015, za účasti 1) I. D., 2) I. D., 3) J. D., 4) V. D., účastníci 2) až 4) zastoupeni účastnicí 1), 5) P. D., 6) B. D., 7) E. V. a 8) O. V., zastoupeného účastníkem 7), vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 60 D 885/2015, o dovolání účastnice 1) I. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. ledna 2026 č.j. 18 Co 250/2024-682, takto:
Dovolání účastnice 1) I. D. se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
1. K odvolání účastnice 1) I. D. (pozůstalé manželky) Krajský soud v Brně usnesením ze dne 23.1.2026 č.j. 18 Co 250/2024-682 potvrdil usnesení Okresního soudu v Blansku ze dne 27.6.2024 č.j. 60 D 885/2015-633, kterým soud prvního stupně (prostřednictvím pověřeného soudního komisaře Mgr. Jana Kohoutka, notáře v Blansku) vypořádal majetek patřící do SJM zůstavitele a pozůstalé manželky (výrok I), určil obvyklou cenu aktiv pozůstalosti částkou 1,335.000 Kč, výši pasiv pozůstalosti částkou 6,081.048,79 Kč a výši předlužení pozůstalosti částkou 4,746.048,79 Kč (výrok II); současně nařídil likvidaci pozůstalosti (výrok III.) a vyzval věřitele k přihlášení svých pohledávek (výrok IV.).
2. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (do výroků I. a II.) podala účastnice 1) I. D. (pozůstalá manželka) dovolání, ve kterém vytkla odvolacímu soudu, že do pozůstalosti zahrnul i majetek – dočasnou dřevostavbu na pozemku patřícím do SJM zůstavitele a pozůstalé manželky (ohodnocenou znalcem ve výši 253.787,34 Kč), která nikdy nebyla ve vlastnictví zůstavitele, nýbrž „patří pozůstalému synovi I. D.“, který ji užívá k bydlení. Namítala, že součástí pozůstalosti určené k likvidaci se tak stal i majetek náležející třetí osobě, která „není účastníkem dluhového vztahu zůstavitele“, a že postup soudu podle názoru dovolatelky „může vést k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva“ této osoby. Dovolatelka současně podrobila kritice i procesní postup a úsudky soudu, které jej vedly ke konečnému závěru o výši aktiv pozůstalosti.
3. Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
4. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu je k podání dovolání oprávněn (tzv. subjektivní přípustnost) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala určitá, třeba i ne příliš významná újma, která je odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.1997 sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998). V daném případě je z obsahu dovolacích námitek zřejmé, že se dovolatelka domáhá zrušení napadeného unesení odvolacího soudu proto, že podle jejího názoru dotčeným rozhodnutím vznikla újma v poměrech jiné osoby (odlišné od dovolatelky), a požaduje vyčlenění majetku této osoby z aktiv pozůstalosti. Toto vyčlenění by se ovšem v poměrech dovolatelky následně projevilo snížením výše aktiv pozůstalosti, což by ve svém konečném důsledku vedlo ke zvýšení dluhového zatížení pozůstalosti, jejíž dědičkou je právě dovolatelka. Objektivně vzato tedy dovolatelka nemůže mít žádný skutečný zájem na tom, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno, neboť v jejích poměrech nenastala žádná újma, kterou by bylo možné odčinit zrušením napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolatelka ostatně – jak uvedeno výše – ani žádnou újmu na svých právech netvrdí.
5. Dovolací soud současně nepřehlédl, že dovolatelka (pozůstalá manželka) v pozůstalostním řízení vystupovala nejen sama za sebe (jako účastnice 1), ale také jako zástupkyně mj. pozůstalého syna I. D., který je podle jejího názoru onou osobou poškozenou napadeným rozhodnutím odvolacího soudu; dovolání však (zastoupena advokátkou) podala dovolatelka toliko sama za sebe, v pozici pozůstalé manželky (jako účastnice 1).
6. Nejvyšší soud proto dovolání účastnice 1) I. D. z důvodu nedostatku její subjektivní legitimace podle ustanovení § 243c odst. 3 věty první a § 218 písm. b) o.s.ř. odmítl.
7. Závěrem dovolací soud považuje za vhodné doplnit, že dovolatelkou vytýkané závěry stran přesnosti určení výše aktiv pozůstalosti odvolací soud učinil za situace, kdy dovolatelka byla v tomto směru pasivní a nečinná. Své námitky, že pozůstalostní majetek, vymezený ve společném prohlášení dědiců, „neodpovídá skutečnému majetku, který má být předmětem dědění“, a že výše aktiv pozůstalosti vychází ze znaleckého posudku, ve kterém jsou uvedeny také „nemovitosti, které v době úmrtí zůstavitele neexistovaly“, dovolatelka v průběhu pozůstalostního řízení nijak blíže nekonkretizovala, a ačkoli při jednání před soudním komisařem dne 31.7.2023 prohlásila, že do 30.9.2023 předloží nový znalecký posudek, neučinila tak ani po opakované výzvě soudního komisaře. Následně se již nezúčastnila ani žádných dalších jednání před soudním komisařem, ani před odvolacím soudem. Za této situace nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat porušení „vyšetřovací zásady“, jestliže dovolatelka – aniž by svůj pasivní přístup jakkoli soudu osvětlila – teprve v dovolání uvedla, o jakou nemovitost obsaženou ve znaleckém posudku se konkrétně jedná a že tato nemovitost patří pozůstalému synovi I. D., kterého přitom v průběhu pozůstalostního řízení zastupovala. Tyto údaje však představují nové skutečnosti, které nelze v dovolacím řízení uplatnit (srov. § 241a odst. 6 o.s.ř.).
8. Vzhledem k tomu, že dovolací soud bezodkladně rozhodl o dovolání, nebylo třeba rozhodovat o akcesorickém návrhu dovolatelky na „odklad právní moci a vykonatelnosti“ napadeného rozhodnutí.
9. Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o.s.ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 7. 2026
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu