Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

24 Cdo 1796/2026

Téma · generováno AIOmezení svéprávnosti a mírnější ochranná opatření

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 17. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.1796.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání

Shrnutí · generováno AI

Posuzovaná napadala omezení svéprávnosti v nakládání s majetkem a penězi a navrhovala využít nápomoc namísto omezení. Soudy však zjistily, že stále nedokáže hospodařit s financemi a dosavadní pomoc situaci nezlepšila. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Při omezení svéprávnosti podle § 55 odst. 1 a 2 o. z. musí soud individuálně posoudit hrozbu závažné újmy i možnost mírnějších opatření; omezení je krajním prostředkem a nesmí přesáhnout nezbytný rozsah. Závěr musí vycházet nejen ze znaleckého posudku, ale i z osobních a majetkových poměrů a dosavadního života posuzovaného. V okolnostech věci mírnější opatření nepostačovala k ochraně majetkových zájmů posuzované.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Soud přitom musí důsledně dbát na to, aby svéprávnost posuzované osoby nebyla omezena ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba. Vždy je proto povinen pečlivě zvážit všechny mírnější alternativy, přičemž omezení svéprávnosti musí být vždy považováno za prostředek nejkrajnější.
    Zobrazit v textu
  • Zájem posuzovaného člověka i hrozbu závažné újmy soud vždy musí zkoumat individuálně, podle okolností konkrétního případu a zohlednit jedinečnost konkrétního posuzovaného člověka.
    Zobrazit v textu
  • Dovodil-li za této situace odvolací soudu, že u posuzované nelze přistoupit k mírnějším a méně omezujícím opatřením podle § 55 odst. 2 o.z., jde o závěr, který je konformní s výše citovanou judikaturou dovolacího soudu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

24 Cdo 1796/2026-345

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci posuzované J. K., zastoupené procesním opatrovníkem J. K., zastoupeným JUDr. Anetou Shejbalovou Novotnou, advokátkou se sídlem v [adresa] za účasti nezletilého AAAAA (pseudonym), zastoupeného kolizním opatrovníkem městem Ž., se sídlem [adresa] sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Alenou Šlajsovou, advokátkou se sídlem v [adresa] sídlem městského úřadu ve XY, a Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí, se sídlem v Ústí nad Orlicí, M. R. Štefánika č. 980, o omezení svéprávnosti, o opatrovnictví člověka, o rodičovské odpovědnosti, o schválení smlouvy o nápomoci, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 0 Nc 3041/2022 a 0 P 227/2025, o dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. září 2025 č.j. 23 Co 263/2024-286, takto:

I. Dovolání posuzované se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

1. Dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18.9.2025 č.j. 23 Co 263/2024-286 není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

2. K otázce týkající se rozhodování soudu o tom, zda a do jaké míry přikročí k omezení svéprávnosti posuzovaného člověka, se dovolací soud ve své rozhodovací praxi opakovaně vyjádřil. Vycházeje z ustanovení § 55 odst. 1 a 2 o.z. zaujal stanovisko, že při soudním rozhodování o omezení svéprávnosti člověka je prvořadým úkolem soudu posoudit, jaký rozsah omezení svéprávnosti je v zájmu posuzovaného člověka, a zda by posuzovanému bez omezení jeho svéprávnosti v konkrétních životních situacích hrozila závažná újma, anebo zda postačí v jeho zájmu přikročit k mírnějším a (ve vztahu k jeho osobě tedy) méně omezujícím opatřením. Soud přitom musí důsledně dbát na to, aby svéprávnost posuzované osoby nebyla omezena ve větším rozsahu, než je nezbytně třeba. Vždy je proto povinen pečlivě zvážit všechny mírnější alternativy, přičemž omezení svéprávnosti musí být vždy považováno za prostředek nejkrajnější. Zájem posuzovaného člověka i hrozbu závažné újmy soud vždy musí zkoumat individuálně, podle okolností konkrétního případu a zohlednit jedinečnost konkrétního posuzovaného člověka. Konečný závěr soud může učinit teprve na základě náležitých skutkových zjištění o osobních a majetkových poměrech posuzovaného (zejména jak se projevuje při sociálním kontaktu se členy občanské společnosti, jak se stará o své potřeby, jaký je zdroj jeho finančních prostředků a jak s nimi hospodaří, které záležitosti je schopen si obstarat sám a se kterými má obtíže, jak se tyto obtíže projevují). Jakkoliv v těchto věcech bude znalecký posudek sehrávat i nadále významnou úlohu z hlediska zprostředkování odborných závěrů o zdravotním (duševním) stavu posuzovaného, nezbavuje to soud povinnosti při rozhodování přihlížet i k dalším právně významným okolnostem, které vypovídají o dosavadním způsobu života posuzovaného člověka, o jeho každodenním jednání, o jeho přístupu k životu, respektive ke všem okolnostem, které mohou přispět k posouzení vhodnosti přijetí mírnějšího a méně omezujícího opatření, než je omezení jeho svéprávnosti. Závěr vedoucí k omezení svéprávnosti posuzovaného, či naopak vedoucí ke zvolení mírnějšího opatření, je soud povinen vždy náležitě odůvodnit (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.4.2020 sp.zn. 24 Cdo 39/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.11.2020 sp.zn. 24 Cdo 3048/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2019 sp.zn. 24 Cdo 1737/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2021 sp.zn. 24 Cdo 1465/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.9.2020 sp.zn. 24 Cdo 1290/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.6.2023 sp.zn. 24 Cdo 1425/2023, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.2014 sp. zn. 30 Cdo 4467/2014 nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29.12.2021 sp. zn. 24 Cdo 2245/2021 a ze dne 25.5.2016 sp. zn. 30 Cdo 944/2016, na které poukazuje i dovolatelka).

3. V projednávané věci odvolací soud z výše vyložených zásad důsledně vycházel, jestliže svéprávnost posuzované omezil na dobu tří let pouze tam, kde je to – podle skutkových zjištění vyplývajících z obsahu spisu – nezbytně nutné k ochraně jejích zájmů.

4. Argumentace dovolatelky se týká pouze omezení svéprávnosti posuzované v oblasti majetkoprávních vztahů. Jádrem námitek dovolatelky je názor, že k dostatečné ochraně majetkoprávních poměrů posuzované „postačí využití mírnějších prostředků ochrany“ (např. smlouva o nápomoci s procesním opatrovníkem – otcem posuzované). Ve prospěch tohoto názoru dovolatelka předestírá vlastní interpretaci některých závěrů znalce MUDr. K. K. o zlepšení zdravotního (duševního) stavu posuzované, a také poukazuje na skutečnost, že „dluhy, které posuzovaná má, nabyla zhruba před sedmi lety“, kdy „její stav nebyl stabilizovaný“. Zároveň dovolatelka predikuje, že „nyní lze pro zlepšení jejího zdravotního stavu očekávat, že se četnost hospitalizací posuzované sníží na minimum a posuzovaná si bude schopna vyhledat stálé zaměstnání a postupně své dluhy splácet“.

5. Dovolatelka však zcela přehlíží skutková zjištění soudů, která jejímu názoru odporují. Zejména, že i přes mírné (dílčí) zlepšení jejího duševního stavu „stále přetrvává výrazný problém v hospodaření s majetkem a peněžními prostředky“, který následně negativně ovlivňuje její zdravotní stav (posuzovaná je v napětí, nadužívá léky a má pocity nezvládnutelnosti situace vlastními silami, a pak selhává i v sociálních vztazích), a že „přes procesním opatrovníkem deklarovanou připravenost být nápomocen posuzované, zejména v otázkách hospodaření s majetkem a peněžními prostředky, dosud v této oblasti nedošlo k žádnému, ani minimálnímu, zlepšení“, neboť ani on „nemá na posuzovanou takový vliv, aby se její situace alespoň v oblasti nakládání s finančními prostředky zlepšila“. Uvedené přitom vyplývá nejen ze závěrů výše jmenovaného znalce a lékařských zpráv psychiatra MUDr. R. K. o tom, že posuzovaná „má primární problém při hospodaření s financemi (pokud má peníze, utrácí je bez rozvahy)“ a že „je prakticky nezbytné omezit posuzovanou minimálně v nakládání s financemi a majetkem“, ale také z vyjádření sociální pracovnice z XY (kde posuzovaná nyní pobývá v chráněném bydlení) i zpráv z tohoto domova o tom, že „posuzovaná v současně době tuto sociální službu potřebuje, neboť má stále problémy s nedostatkem peněz, nedokáže s nimi hospodařit“, a že „dluhová problematika posuzované (zejména dluh na výživném pro nezletilého syna) není dosud nijak řešena“. Zároveň dovolatelka opomíjí i své vlastní vyjádření v rámci jednání před odvolacím soudem dne 11.9.2025, že „peníze neudrží“, že z peněz od matky „něco dala na nájem, zbytek rozfofrovala“.

6. Dovodil-li za této situace odvolací soudu, že u posuzované nelze přistoupit k mírnějším a méně omezujícím opatřením podle § 55 odst. 2 o.z., jde o závěr, který je konformní s výše citovanou judikaturou dovolacího soudu. Aplikační úvahy odvolacího soudu, vycházející z množství nashromážděných dostupných informací týkajících se posuzované, jsou v odůvodnění napadeného rozsudku náležitě vysvětleny a jsou podloženy jak odbornými závěry znalce a ošetřujícího lékaře, tak i dalšími důkazy a skutečnostmi, které v průběhu řízení vyšly najevo, aniž by bylo nutno je jakkoli doplňovat či revidovat.

7. Protože dovolání posuzované není z hledisek ustanovení § 237 o.s.ř. přípustné, Nejvyšší soud dovolání posuzované – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.

8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. 9. 2026

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací