Plný text
24 Cdo 2314/2025-904
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci nezletilé AAAAA (pseudonym), zastoupené kolizním opatrovníkem městem XY, se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Leonou Polákovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, tř. Míru č. 450, a L. L., o určení výživného pro nezletilou, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp.zn. 0 Nc 43/2019, o odvolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. února 2025 č.j. 23 Co 433/2024-870, takto:
I. Řízení o odvolání otce se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Otec podal dne 1.4.2025 „odvolání“, které patrně (s ohledem na jeho obsah) směruje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18.2.2025 č.j. 23 Co 433/2024-870. Odvoláním napadený rozsudek je ovšem rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího, proti němuž zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), odvolání nepřipouští; není přitom rozhodné, zda jde o rozhodnutí ve věci samé nebo o rozhodnutí procesní povahy. To platí i pro ta rozhodnutí, která odvolací soud vydává přímo v odvolacím řízení, aniž by přitom přezkoumával rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2002 sp. zn. 21 Cdo 2036/2001 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.9.2010 sp. zn. 29 Cdo 3047/2010).
2. Občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje ani funkční příslušnost určitého soudu. Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, jeho důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o.s.ř.). Je-li podáno „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu, je Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a jako soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, příslušný i k rozhodnutí o zastavení řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2001 sp. zn. 20 Cdo 1535/99, uveřejněné pod č. 85 v časopise Soudní judikatura, ročník 2001).
3. Protože zde není soudu, který by byl – jak výše uvedeno – funkčně příslušný k rozhodnutí o odvolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18.2.2025 č.j. 23 Co 433/2024-870, Nejvyšší soud řízení o tomto podání otce zastavil (§ 243b, § 104 odst. 1 věta první o.s.ř.).
4. Odvolatel by přitom nemohl být úspěšný, ani kdyby svým podáním zamýšlel podat dovolání, neboť odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodl ve věci [§ 466 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“)], v níž – jak ostatně vyplývá i z poučení uvedeného v závěru napadeného rozsudku – není dovolání podle ustanovení § 30 z.ř.s. přípustné.
5. Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu