Plný text
24 Cdo 2370/2026-2524
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci péče o nezletilé AAAAA (pseudonym), BBBBB (pseudonym), a CCCCC (pseudonym), všech zastoupených kolizním opatrovníkem městem Pelhřimov, sídlem městského úřadu v Pelhřimově, Masarykovo náměstí č. 1, děti rodičů I. K., zastoupené Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, náměstí V. H. č. 828, a L. K., o úpravu péče o nezletilé děti, vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 6 Nc 1017/2023, o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. dubna 2026 č.j. 15 Co 25/2026-2107, takto:
I. Dovolání otce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
1. K odvolání otce Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 28.4.2026 č.j. 15 Co 25/2026-2107 změnil rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 14.11.2025 č.j. 6 Nc 1017/2023-1804 tak, že „otec je povinen a oprávněn pečovat o nezletilé děti každou neděli od 16:00 hod. do 18:00 hod. po dobu 8 týdnů, počínaje první nedělí následující po právní moci tohoto rozsudku, po následujících 8 týdnů každou neděli od 14:00 hod. do 18:00 hod., a poté každou lichou neděli od 11:00 hod. do 18:00 hod.“, s tím, že „matka je povinna a oprávněna pečovat o nezletilé děti po celý kalendářní rok, mimo výše vymezenou dobu“; současně odvolací soud rozhodl o podmínkách výkonu péče otce, vyslovil, že tímto rozhodnutím „se mění rozsudky Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 16.8.2023 č.j. 6 Nc 1017/2023-252 a Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 8.2.2024 č.j. 15 Co 319/2023-487“, a závěrem rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
2. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal otec dovolání, které – navzdory poučení odvolacího soudu – považuje za objektivně přípustné, neboť podle jeho názoru „je napadený rozsudek svou podstatou – bez ohledu na formální podřazení pod § 907 o.z. – rozhodnutím o omezení rodičovské odpovědnosti otce, či omezení jejího výkonu“.
3. Nejvyšší soud jako soud dovolací věc (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
4. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).
5. Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), dovolání není přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
6. Otec napadá dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu podle hlavy páté části druhé z.ř.s., kterým bylo rozhodnuto o úpravě péče rodičů o nezletilé děti po rozvodu manželství tak, že otci byl (oproti matce) stanoven rozsah péče s nezletilými velmi úzce. Rozhodnutí soudu o úpravě péče o nezletilé dítě po rozvodu manželství rodičů, včetně stanovení podmínek výkonu této péče (srov. §§ 906 a 907 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „o.z.“), nepředstavuje rozhodnutí ve věci omezení rodičovské odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 870 o.z. (ani o jiném zásahu do rodičovské odpovědnosti ve smyslu ustanovení §§ 869 a 871 o.z.), byť zde na základě (jiného) soudního rozhodnutí dochází k faktickému omezení výkonu práv a povinností vyplývajících z rodičovské odpovědnosti (ke složkám rodičovské odpovědnosti srov. § 858 o.z.). Takové faktické omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti představuje obdobně i úprava péče o nezletilé dítě nesezdaných rodičů, kteří žijí odděleně (srov. § 908 o.z.), případně i jiná (některá i mnohem závažnější) opatření, např. jmenování opatrovníka pro správu jmění dítěte (srov. § 905 o.z.), jmenování kolizního opatrovníka (srov. § 943 o.z.), svěření dítěte do péče jiné osoby (srov. § 953 o.z.) nebo do pěstounské péče (srov. § 958 o.z.) anebo nařízení ústavní výchovy (srov. § 971 o.z.). Také v těchto případech nejde o omezení ani o jiný zásah do rodičovské odpovědnosti ve smyslu ustanovení § 870 o.z., případně §§ 869 a 871 o.z. (srov. za dřívější právní úpravy ve vztahu k rozhodnutí o zákazu styku rodiče s nezletilým dítětem např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.3.2011 sp. zn. 30 Cdo 399/2011 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20.11.2009 sp. zn. 30 Cdo 4496/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.4.2001 sp. zn. 30 Cdo 2219/2000, případně ve vztahu k rozhodnutí soudu o ústavní výchově např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.5.2012, sp. zn. 30 Cdo 1402/2012).
7. Protože – jak vyplývá z uvedeného a jak správně upozornil již odvolací soud v bodě 8. odůvodnění rozsudku – napadené rozhodnutí odvolacího soudu nepředstavuje „rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu“, směřuje dovolání otce proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterému není dovolání podle ustanovení § 30 odst. 1 z.ř.s. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání otce – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 9. 2026
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu