Plný text
24 Cdo 2423/2020-162
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., ve věci nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené kolizním opatrovníkem městem Blansko, se sídlem Městského úřadu v Blansku, nám. Svobody č. 32/3, dítěte matky L. V., narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené JUDr. Patrikem Nešporem, advokátem se sídlem v Jeseníku, V Oblouku č. 170/1, a otce M. L., narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou se sídlem v Bruntálu, nám. J. Žižky č. 39/2, o úpravu péče a výživného, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 8 Nc 132/2019, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. listopadu 2019, č. j. 70 Co 415/2019-99, takto:
Dovolání matky se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 11. 2019, č. j. 70 Co 415/2019-99, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť je napadené usnesení v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněné pod č. 39/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm vyjádřený právní závěr, že důvodem pro přenesení místní příslušnosti není snaha jednoho z rodičů o „legalizaci“ pobytu dítěte v jiném místě, než je původní bydliště, vedená snahou o omezení či znemožnění styku dítěte s druhým z rodičů).
Jedná se přitom o otázku vyplývající z aplikace procesního práva [ustanovení § 5 z. ř. s., (které systematicky není zařazeno do hlavy páté části druhé tohoto zákona, ale do části první tohoto zákona, takže na něj nedopadá pravidlo uvedené v ustanovení § 30 z. ř. s.)], takže skutečnost, že se tak děje v řízení, kde proti meritornímu rozsudku dovolání přípustné není (srov. § 30 z. ř. s.), je nerozhodná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2013 sp. zn. 30 Cdo 1510/2013, uveřejněné pod č. 39 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2014).
V části, v níž matka zpochybňuje skutková zjištění soudů (když tvrdí, že nikdy neměla pobyt na adrese XY, a že mezi rodiči nikdy nedošlo k dohodě o bydlišti nezletilé na tomto místě), uplatňuje tím jiný dovolací důvod, než ten, uvedený ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., podle nějž lze dovolání podat pouze z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání matky na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se tímto rozhodnutím řízení ve věci samé nekončí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17. 12. 2020
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu