Plný text
24 Cdo 3174/2018-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobců a) K. P., narozeného XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, b) Z. P., narozené XY, bytem XY, a c) M. S., narozeného XY, bytem XY, s adresou pro doručování XY, všech zastoupených Mgr. Vítem Michelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Stodolní č. 1785/31, o nahrazení správního rozhodnutí, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 23/2016, o dovolání žalobců a), b) a c) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2018 č. j. 1 Co 59/2017-78, takto:
I. Dovolání žalobců a), b) a c) se odmítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 1. 2018 č. j. 1 Co 59/2017-78 není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť je napadený rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006 sp. zn. 30 Cdo 838/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008 sp. zn. 30 Cdo 4796/2007, které byly přijaty za účinnosti dřívější, obsahově obdobné právní úpravy, a v nich vyjádřený právní názor, že pro posouzení návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí je rozhodující, zda účastník vkladového řízení není omezen právními předpisy v oprávnění nakládat s nemovitostí k okamžiku podání návrhu na vklad). Uvedené nyní přímo vyplývá rovněž z ustanovení § 17 odst. 5 věty druhé zákona č. 256/2013, o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, podle nějž katastrální úřad zkoumá skutečnosti uvedené v § 17 odstavcích 1 až 4 tohoto zákona podle stavu, jaký tu byl v okamžiku podání návrhu na vklad.
I pokud by tak bylo pravdivé tvrzení žalobců, že smlouva o zřízení věcného břemene, na níž byly podpisy úředně ověřeny až 6. 4. 2016 (na jejímž podkladě byl podán návrh na vklad dne 6. 4. 2016), byla uzavřena skutečně již 10. 1. 2011, kdy ještě předmětná nemovitá věc nebyla zatížena exekučními příkazy, je bezvýznamná námitka, že nepovolením vkladu věcného břemene budou na svých právech kráceni žalobci b) a c).
Vymezují-li žalobci dále přípustnost dovolání tak, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Tomuto požadavku však žalobci nedostáli, vymezení předpokladů přípustnosti dovolání je přitom obligatorní náležitostí dovolání (srov. ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř.). Pro tento nedostatek přitom nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobců a, b, a c) na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 5. 2019
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu