Plný text
24 Cdo 697/2024-585
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci úschovy částky 72 021 482,24 Kč složené soudním exekutorem JUDr. Milanem Usnulem, Exekutorský úřad Praha 9 se sídlem v Praze 9, Bryksova č. 763/46, ve prospěch příjemce Tamarind s.r.o., se sídlem v Praze 1, Vladislavova č. 52/19, IČO 26758997, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 37 Sd 8/2017, o dovolání JUDr. Tomáše Sokola, advokáta se sídlem v Praze 4, Na strži č. 2102/61a, jako (bývalého) opatrovníka příjemce Tamarind s.r.o., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. prosince 2023, č. j. 29 Co 332/2023-559, ve věci určení odměny opatrovníka, takto:
Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. listopadu 2023, č. j. 37 Sd 8/2017-516, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Složitel soudní exekutor JUDr. Milan Usnul se návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 17. 2. 2017 domáhal, aby soud přijal ve prospěch příjemce Tamarid s.r.o. do úschovy částku 72 021 482,24 Kč. Důvod úschovy spatřoval v tom, že „jako soudní exekutor vedl proti příjemci jako povinnému exekuci mimo jiné prodejem jeho nemovitosti“, že usnesením ze dne 18. 7. 2016, č. j. 098 Ex 0014/15-183, kterým byl stanoven rozvrh nejvyššího podání, bylo též rozhodnuto o vrácení hyperochy ve výši 72 021 482,24 Kč a že tuto hyperochu nemohl příjemci vyplatit, neboť návrhy obou jednatelů příjemce ohledně jejího vyplacení jsou rozporné a „nelze očekávat dosáhnutí shody, kam a jakým způsobem hyperochu příjemci vyplatit“. Složitel současně podotknul, že z důvodu neshod mezi jednateli musel být příjemci již v exekučním řízení jmenován opatrovník.
2. Poté, co složitel částku 72 021 482,24 Kč složil u soudu, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 29. 1. 2018, č. j. 37 Sd 8/2017-47, rozhodl, že „přijímá od složitele ve prospěch příjemce do soudní úschovy finanční částku ve výši 72 021 482,24 Kč“. Dovodil, že „oba jednatelé nejednají shodně za příjemce“ a že „odlišný způsob jednání statutárního orgánu společnosti příjemce, než je zapsán ve výpisu z obchodního rejstříku“, neumožňuje složiteli „splnit závazek – vyplacení hyperochy příjemci“; protože z jiných důležitých příčin na straně věřitele (příjemce) nemůže složitel splnit závazek, rozhodl soud prvního stupně ve smyslu ustanovení § 1953 o. z. a § 290 z. ř. s. o přijetí této částky do úschovy. Odvolání podané Amaciem Lópezem Seijasem jako jedním z jednatelů příjemce Městský soud v Praze usnesením ze dne 28. 5. 2018, č. j. 29 Co 150/2018-64, odmítl.
3. Obvodní soud pro Prahu 1 poté – „s ohledem na skutečnost, že příjemce není řádně zastoupen vzhledem k dlouhodobým rozporům jejich jednatelů“ – ustanovil „podle ustanovení § 29 odst. 2 a 4 o. s. ř.“ opatrovníkem příjemce usnesením ze dne 23. 7. 2018, č. j. 37 Sd 8/2017-75, nejprve advokáta Mgr. Vojtěcha Teslíka a posléze – co jej na jeho žádost zprostil z této funkce – usnesením ze dne 26. 2. 2020, č. j. 37 Sd 8/2017-103, advokáta JUDr. Tomáše Sokola.
4. Obvodní soud pro Prahu 1 posléze na základě přihlášky podané soudním exekutorem Mgr. Janem Krejstou usnesením ze dne 19. 10. 2020, č. j. 37 Sd 8/2017-154, rozhodl, že se „ze soudní úschovy část předmětu úschovy ve výši 2 685 002,10 Kč“ vydává „přihlašovateli Mgr. Janu Krejstovi“; usnesení nabylo (podle potvrzení ve spise) právní moci dnem 30. 10. 2020.
5. Podáním ze dne 21. 10. 2020 advokát JUDr. Tomáš Sokol požádal jako opatrovník příjemce o vydání „předmětu úschovy procesnímu opatrovníku“ do „doby, dokud nedojde k nespornému a společnému návrhu obou jednatelů, jak s předmětem úschovy naložit“, a to „bezhotovostním bankovním převodem na zvláštní účet na jméno advokáta JUDr. Tomáše Sokola“.
6. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 20. 1. 2021, č. j. 37 Sd 8/2017-189, rozhodl, že „vydává ze soudní úschovy částku ve výši 69 311 422,76 Kč příjemci“ s tím, že „po právní moci usnesení bude předmět úschovy zaslán na bankovní účet znějící na jméno advokáta JUDr. Tomáše Sokola“ a že „samostatným usnesení bude rozhodnuto o odměně opatrovníka příjemce“. Dospěl k závěru, že „zákonné podmínky podle ustanovení § 298 odst. 1 z. ř. s. pro vydání předmětu úschovy příjemci jsou dány“ a že jsou důležité důvody k tomu, aby rozhodnutím soudu bylo založeno vydání předmětu soudní úschovy do advokátní úschovy. K odvolání podanému JUDr. Tomášem Sokolem jako opatrovníkem příjemce Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 4. 2021, č. j. 29 Co 112/2021-201, toto usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle odvolacího soudu byl návrh ze dne 21. 10. 2020 nesrozumitelný a uzavřel, že teprve po odstranění této vady bude možné o návrhu rozhodnout.
7. Poté, co opatrovník příjemce advokát JUDr. Tomáš Sokol podáním ze dne 23. 11. 2021 doplnil svůj návrh ze dne 21. 11. 2021 o údaj, že „předmět úschovy ve výši 69 311 422,76 Kč má být vydán příjemci na účet vedený na jméno JUDr. Tomáš Sokol, advokát, označený jako advokátní úschova“, Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 13. 1. 2022, č. j. 37 Sd 8/2017-231, rozhodl, že „vydává ze soudní úschovy finanční částku ve výši 69 311 422,76 Kč příjemci na účet vedený na jméno JUDr. Tomáš Sokol, advokát, označený jako advokátní úschova“, a že po právní moci tohoto usnesení bude rozhodnuto dalším usnesením o odměně opatrovníka příjemce“. Dospěl k závěru, že po odstranění vady návrhu byly splněny zákonné podmínky pro vydání zbývající části předmětu úschovy příjemci.
8. Uvedené usnesení Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. 37 Sd 8/2017-234, opraveným usnesením ze dne 24. 2. 2022, č. j. 37 Sd 8/2017-244, doplnil tak, že „odkládá vykonatelnost usnesení do doby nabytí právní moci rozhodnutí o odvolání společnosti Tamarind ze dne 1. 9. 2017 proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 8. 2017, č. j. 22 C 22/2017-33, který je exekučním titulem pro exekuční řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 49 EXE 3048/2017 a v rámci kterého byl pověřeným soudním exekutorem Mgr. Ondřejem Svobodou vydán exekuční příkaz ze dne 3. 1. 2018, č. j. 184 EX 3621/17-36, přikázáním jiné peněžité pohledávky než z účtu u peněžního ústavu, a to pro pohledávku, kterou má povinný Tamarind s.r.o. vůči svému dlužníku – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 „z titulu nároku povinného na vyplacení finanční částky z úschovy soudu, kam ji pod sp. zn. 37 Sd 8/2017-12 uložil ve prospěch povinného soudní exekutor JUDr. Milan Usnul, a to jako přeplatek exekuce jím vedené proti povinnému“. Soud prvního stupně „za analogického použití ustanovení § 166 odst.1, 2 o. s. ř. a ustanovení § 243 o. s. ř.“ doplnil své usnesení ze dne 13. 1. 2022, č. j. 37 Sd 8/2017-231, o výrok o odkladu jeho vykonatelnosti. K odvolání podanému advokátem JUDr. Tomášem Sokolem jako opatrovníkem příjemce Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 5. 2022, č. j. 29 Co 132,133/2022-264, toto usnesení zrušil. Dospěl k závěru, že usnesení soudu prvního stupně „bylo vydáno mimo zákonem vymezenou pravomoc soudu“.
9. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 1. 2022, č. j. 37 Sd 8/2017-231, nabylo (podle potvrzení uvedeného ve spise) právní moci dnem 3. 2. 2022. Na jeho základě byla podle poukazu ze dne 11. 9. 2023 ze soudní úschovy vyplacena částka 69 311 422,76 Kč na účet vedený na jméno advokáta JUDr. Tomáše Sokola.
10. Podáním ze dne 6. 6. 2022 opatrovník příjemce advokát JUDr. Tomáš Sokol vyúčtoval soudu prvního stupně odměnu za výkon funkce (včetně náhrady hotových výdajů a náhrady za daň z přidané hodnoty) v celkové výši 880 589,60 Kč.
11. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 37 Sd 8/2017-386, přiznal opatrovníku JUDr. Tomáši Sokolovi odměnu v celkové výši 47 190 Kč. Dospěl k závěru, že opatrovníku náleží za výkon jeho funkce odměna za 10 úkonů po 3 600 Kč ve výši 36 000 Kč, náhrada za 10 „režijních paušálů“ po 300 Kč ve výši 3 000 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 8 190 Kč, celkem tedy 47 190 Kč. Při stanovení odměny za úkony právní služby soud prvního stupně vycházel z ustanovení § 9 odst. 1 a § 7 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 12a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „advokátní tarif“) a dovodil, že činí 1 200 Kč za jeden úkon právní služby a že jsou dány důvody na její zvýšení pro časovou náročnost podle ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu na trojnásobek.
12. K odvolání advokáta JUDr. Tomáše Sokola Městský soud v Praze usnesením ze dne 22. 5. 2023, č. j. 29 Co 99/2023-425, zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že na odměnu za úkony právní služby provedené do dne 16. 4. 2020 se vztahuje ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu (s limitem tarifní hodnoty 1 000 Kč redukovaným podle ustanovení § 12a odst. 1 advokátního tarifu), že v období od 17. 4. 2020 do 31. 12. 2021 se užije ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu (s limitem tarifní hodnoty 10 000 Kč redukovaným podle ustanovení § 12a odst. 1 advokátního tarifu) a že v době od 1. 1. 2022 se postupuje podle ustanovení § 7 ve spojení s ustanovením § 9 odst. 1 advokátního tarifu). Odvolací soud současně odmítl názor odvolatele, že je „třeba vycházet z nominální hodnoty peněžní částky, která je předmětem úschovy“, a vytknul soudu prvního stupně, že jeho rozhodnutí o zvýšení odměny „z důvodu náročnosti“ podle ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu „přesvědčivě nezdůvodnil“. Soudu prvního stupně odvolací soud uložil, aby „v součinnosti s opatrovníkem precizoval svou úvahu o provedených úkonech právní pomoci a aplikací advokátního tarifu dospěl k určení, za které úkony bude opatrovníku přiznána odměna“.
13. Obvodní soud pro Prahu 1 poté usnesením ze dne 8. 11. 2023, č. j. 37 Sd 8/2017-516, rozhodl, že přiznává opatrovníku advokátovi JUDr. Tomáši Sokolovi odměnu v celkové výši 53 542,50 Kč. Dospěl k závěru, že opatrovníku náleží za výkon funkce odměna za 2 úkony provedené do 16. 4. 2020 ve výši 800 Kč, za 5 úkonů vykonaných v době od 17. 4. 2020 do 31. 12. 2021 ve výši 6 000,- Kč a za 4 úkony provedené v době od 1. 1. 2022 do 3. 2. 2022 ve výši 6 750 Kč a že jsou splněny předpoklady podle ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu na zvýšení odměny na trojnásobek. Spolu s „režijním paušálem“ za 12 úkonů a náhradou za daň z přidané hodnoty JUDr. Tomáši Sokolovi přísluší celkem 53 542,50 Kč.
14. K odvolání advokáta JUDr. Tomáše Sokola Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 12. 2023, č. j. 29 Co 332/2023-559, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že výše odměny činí 58 080 Kč; jinak je potvrdil a rozhodl, že „opatrovníku se přiznává odměna ve výši 2 178 Kč jako náhrada nákladů odvolacího řízení“. Dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady pro navýšení odměny na trojnásobek z důvodu náročnosti podle ustanovení § 12 odst. 1 advokátního tarifu, neboť „úkony právní pomoci byly komplikovány mimořádnými spory mezi společníky a jednateli opatrované právnické osoby, což vyžadovalo studium souvislostí nad rámec úschovného řízení, a že tedy advokátu JUDr. Tomáši Sokolovi náleží na odměně 44 100 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 900 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 10 080 Kč, celkem 58 080 Kč. V poučení písemného vyhotovení usnesení odvolací soud uvedl, že proti němu není dovolání přípustné. Usnesení bylo JUDr. Tomáši Sokolovi doručeno (podle záznamu ve spise) dne 4. 1. 2024.
15. Proti tomu usnesení odvolacího soudu a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 11. 2023, č. j. 37 Sd 8/2017-516, podal (bývalý) opatrovník příjemce advokát JUDr. Tomáš Sokol ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 19. 2. 2024, sp. zn. I ÚS 385/24, odmítl. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost je předčasná, neboť proti usnesení odvolacího soudu je ve skutečnosti dovolání přípustné (poučení o nepřípustnosti dovolání obsažené v poučení písemného vyhotovení usnesení bylo nesprávné).
16. Podáním ze dne 22. 2. 2024 poté podal (bývalý) opatrovník příjemce advokát JUDr. Tomáš Sokol proti usnesení odvolacího soudu dovolání. Namítá, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť při rozhodování o odměně advokáta jako opatrovníka v řízení o úschovách jmenovaného soudem aplikoval nesprávná (neaplikoval platná a účinná) ustanovení advokátního tarifu a nesprávně posoudil subsidiaritu občanského soudního řádu k zákonu o zvláštních řízeních soudních ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s. Podle dovolatele platí rovněž při rozhodování o odměně opatrovníka v řízení o úschovách zákaz reformace in peius, neboť toto řízení lze zahájit pouze na návrh, a odvolací soud vycházel z mylného závěru, že podle advokátního tarifu se „v úschovním řízení přiznává odměna upravená pro řízení s neocenitelným předmětem“. Dovolatel rozebírá legislativní vývoj v úpravě advokátního tarifu, nálezy Ústavního soudu a současnou rozhodovací praxi obecných soudů a dovozuje, že předmětem řízení o úschovách jsou věci ocenitelné penězi a že již z tohoto důvodu nelze vycházet z tarifní hodnoty věci uvedené v ustanovení § 9 advokátního tarifu, ale je „zapotřebí aplikovat“ ustanovení § 8 advokátního tarifu. Ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu nelze použít ani z důvodu, že by hodnotu věci bylo možné vyjádřit jen s nepoměrnými obtížemi, neboť v řízení o úschovách je hodnota věci určitelná, neboť zpravidla vyplývá z hodnoty úschovy samotné. Správné určení výše odměny za výkon funkce opatrovníka je třeba současně vnímat „v souvislosti s právem účastníka na právní pomoc podle Článku 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod“, když „nejistá nebo neadekvátně nízká odměna je bezpochyby způsobilá mít demotivující účinky na práci advokáta a na její kvalitu“. Dovolatel dále dovozuje, že ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu bylo zrušeno, aniž by bylo zavedeno jakékoliv přechodné ustanovení, a že je nelze proto aplikovat při určení odměny ani na úkony provedené po či před dnem 17. 4. 2020. Ustanovení 12a advokátního tarifu se týká pouze opatrovníka jmenovaného soudem v občanském soudním řízení, a nikoliv také na opatrovníka jmenovaného v řízení upravující zvláštní soudní řízení; opačný závěr nelze úspěšně dovozovat ani z ustanovení § 1 odst. 3 a 4 z. ř. s., neboť „subsidiaritu občanského soudního řádu na základě těchto ustanovení rozhodně nelze vykládat tak široce, že by platila též ve vztahu k jiným předpisům, které na občanský soudní řád odkazují, tj. v tomto případě advokátnímu tarifu. Porušení zásady zákazu reformacio in peius odvolacím soudem spatřuje odvolatel v tom, že „zařadil“ dva úkony právní pomoci oproti soudu prvního stupně pod ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu, čímž odměnu za tyto úkony „nepřiměřeně zkrátil“, a poukazuje v tomto směru rovněž na právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2258/2021. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
17. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
18. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 236 odst. 1 o. s. ř.).
19. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 237 o. s. ř.).
20. Pro rozhodnutí soudů v projednávané věci bylo (mimo jiné) významné vyřešení právních otázek, zda v řízení o úschovách se tarifní hodnota pro určení odměny za úkony právní služby vykonané „procesním“ opatrovníkem, jímž byl příjemci (jako účastníku řízení o úschovách) ustanoven advokát, posuzuje podle ustanovení § 8 advokátního tarifu nebo podle ustanovení § 9 advokátního tarifu, zda a případně v jaké podobě lze aplikovat ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu po zrušení jeho části nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. Pl ÚS 26/19, uveřejněným pod č. 176/2020 Sb., a zda při rozhodování o odměně advokáta ustanoveného příjemci v řízení o úschovách jako opatrovníka za výkon této funkce se uplatňuje zásada zákazu reformace in peius. Vzhledem k tomu, že tyto otázky procesního práva dosud nebyly v rozhodovací činnosti dovolacího soudu ve všech souvislostech vyřešeny a že jejich posouzení bylo v projednávané věci pro rozhodnutí odvolacího soudu významné (určující), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 237 o. s. ř. přípustné.
21. Po přezkoumání usnesení odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 242 o. s. ř., které provedl bez nařízení jednání (§ 1 odst. 2 a § 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je zčásti opodstatněné.
22. U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem náhradního splnění dluhu (srov. § 290 z. ř. s.). Dlužník je oprávněn složit předmět plnění do soudní úschovy (a tímto způsobem náhradně splnit svůj dluh), nelze-li dluh splnit proto, že věřitel je neznámý nebo nepřítomný, že věřitel odmítl bezdůvodně plnění přijmout, že dlužník je bez své viny v nejistotě, kdo je věřitelem, nebo z jiných důležitých příčin na straně věřitele (srov. § 1953 odst. 1 větu první o. z.).
23. V projednávané věci je (mimo jiné) nepochybné, že Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 29. 1. 2018, č. j. 37 Sd 8/2017-47, přijal do úschovy ve prospěch příjemce „finanční částku ve výši 72 021 482,24 Kč“, kterou u něj složil soudní exekutor JUDr. Milan Usnul za účelem „splnění závazku (vyplacení hyperochy)“ stanoveného jeho usnesením ze dne 18. 7. 2016, č. j. 098 Ex 0014/15-183, a že důvodem úschovy byly „jiné důležité příčiny na straně věřitele“ ve smyslu ustanovení § 1953 odst. 1 věty první o. z., které spočívaly v tom, že „oba jednatelé nejednají shodně za příjemce“, a „odlišný způsob jednání statutárního orgánu společnosti příjemce, než je zapsán ve výpisu z obchodního rejstříku“, neumožňuje složiteli vyplatit hyperochu příjemci jakož i to, že Obvodní soud pro Prahu 1 ustanovil „podle ustanovení § 29 odst. 2 a 4 o. s. ř. - „s ohledem na skutečnost, že příjemce není řádně zastoupen vzhledem k dlouhodobým rozporům jejich jednatelů“ - usnesením ze dne 26. 2. 2020, č. j. 37 Sd 8/2017-103, opatrovníkem příjemce advokáta JUDr. Tomáše Sokola.
24. V tomto dovolacím řízení se dovolací soud nemůže (nesmí) zabývat ani tím, zda přijetím do úschovy byl skutečně náhradně splněn dluh složitele u příjemce (výplata hyperochy), ani správností (zákonností) postupu soudu prvního stupně při ustanovení opatrovníka příjemce; jeho úkolem je (může být) toliko posoudit, na jak vysokou náhradu (hotové výdaje, odměnu za zastupování a náhradu za daň z přidané hodnoty) má advokát JUDr. Tomáš Sokol právo za výkon této funkce opatrovníka.
25. Nejsou žádné pochybnosti o tom, že advokát JUDr. Tomáš Sokol byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 2. 2020, č. j. 37 Sd 8/2017-103, příjemci ustanoven tzv. procesním opatrovníkem právnické osoby. Úkolem takového opatrovníka je činit jako zástupce právnické osoby – s ohledem na to, že tu je nebezpečí z prodlení – procesní úkony, které jsou potřebné - v zájmu ochrany práv opatrovance - k uplatňování procesních práv a k plnění procesních povinností, jež nemůže – z důvodů popsaných v ustanovení § 29 odst. 2 o. s. ř. – učinit právnická osoba samotná. Náklady s tím spojené (hotové výdaje, odměnu za zastupování a náhradu za daň z přidané hodnoty) platí opatrovníku stát (srov. § 140 odst. 2 o. s. ř.). Procesní opatrovník nemůže (není oprávněn) činit jiné než procesní úkony; znamená to mimo jiné, že nemůže za opatrovance činit tzv. hmotněprávní jednání, že není oprávněn mu poskytovat právní služby a že není oprávněn ho zastupovat jinak než v tom řízení před soudem, pro nějž byl opatrovníkem ustanoven.
26. Tím se tzv. procesní opatrovník odlišuje od tzv. hmotněprávního opatrovníka právnické osoby, kterého soud jmenuje podle ustanovení § 486 a násl. o. z. právnické osobě, která to potřebuje, aby mohly být spravovány její záležitosti nebo aby mohla být hájena její práva. Takový opatrovník má při výkonu své funkce obdobná práva a povinnosti jako člen jeho statutárního orgánu; může tedy činit veškerá právní (nejen procesní) jednání, k nimž je oprávněn statutární orgán právnické osoby, a za svou činnost je (obdobně jako statutární orgán) odměňován právnickou osobu, jíž také (obdobně jako statutární orgán) odpovídá za škodu, kterou by případně při výkonu funkce způsobil.
27. V projednávané věci je z obsahu spisu zřejmé, že JUDr. Tomáš Sokol činil za příjemce jako jeho ustanovený procesní opatrovník rovněž jiná právní jednání než procesní úkony, jež soudy (alespoň v některých případech) akceptovaly. Měly si však uvědomit, že právně účinná byla jen taková právní jednání, která představovala procesní úkony, a že jen náklady spojené s těmito úkony je stát povinen mu zaplatit. Uvedené samozřejmě nelze chápat tak, že (v projednávané věci) za jiná právní jednání advokátu JUDr. Tomáši Sokolovi bez dalšího nelze zaplatit; znamená to ovšem, že mu lze - v zájmu ochrany jeho dobré víry při výkonu funkce opatrovníka - zaplatit jen taková hmotněprávní jednání, která mu soud uložil nebo k nimž mu dal soud podnět, popřípadě která alespoň akceptoval při vedení řízení nebo při svém rozhodování. Soudy se však věcí z tohoto hlediska nezabývaly a při svém rozhodování nerozlišovaly, jaká právní jednání advokát JUDr. Tomáš Sokol za příjemce provedl a v jakém rozsahu a v jaké výši mu náleží náhrady i za jiná právní jednání než byly procesní úkony.
28. Výše a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů advokáta za úkony, které v řízení o úschovách provedl jako opatrovník ustanovený soudem (procesní opatrovník) příjemci, se řídí vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, a náhrada za daň z přidané hodnoty se určí podle sazby daně z přidané hodnoty, stanovené zákonem č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (srov. § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 140 odst. 2 o. s. ř.).
29. Výše odměny advokáta ustanoveného soudem se určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně; § 12 odst. 2 se přitom neužije (srov. znění ustanovení § 1 odst. 3 advokátního tarifu). Z uvedeného vyplývá, že při rozhodování o výši odměny advokáta ustanoveného soudem lze u úkonů právní služby mimořádně obtížných mimosmluvní odměnu zvýšit až na trojnásobek. To, že se „přitom nepoužije“ ustanovení § 12 odst. 2, pak ve svých důsledcích znamená, že u úkonů právní služby ani „vskutku jednoduchých“ by rozhodnutím soudu mimosmluvní odměnu nebylo možné snížit.
30. Odměna advokáta za poskytování právních služeb (a obdobně také odměna advokáta ustanoveného soudem) musí být přiměřená a nesmí být ve zřejmém nepoměru k hodnotě a složitosti věci; i když toto pravidlo stanoví etický kodex advokáta výslovně jen u smluvní odměny (srov. čl. 10 odst. 2 etického kodexu advokáta), nepochybně se uplatní rovněž ve vztahu k odměňování advokáta ustanoveného soudem. V rozporu s tímto principem ustanovení § 1 odst. 3 část věty za středníkem advokátního tarifu brání soudu, aby snížil odměnu advokáta za výkon funkce opatrovníka, i kdyby k tomuto postupu shledal důvody, když (na druhé straně) možnost zvýšení odměny až na trojnásobek není vyloučena. Citované ustanovení tak ve svých důsledcích brání přiznat odměnu advokátovi jako procesnímu opatrovníku ve výši, která by odpovídala jeho skutečně vynaložené práci na ochranu práv opatrovance, je-li odměna odvozena od tarifní hodnoty a počtu úkonů bez ohledu na skutečnou složitost a obtížnost věci. Vzhledem k tomu, že advokátní tarif má podobu vyhlášky, dovolací soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že obecné soudy mohou za využití článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky prohlásit při svém rozhodování ustanovení § 1 odst. 3 části věty za středníkem advokátního tarifu za nezákonné a v projednávané věci ho neaplikovat, a to zejména tehdy, kdyby výše odměny advokáta za výkon funkce opatrovníka odvozená od tarifní hodnoty a počtu úkonů byla zjevně nepřiměřená.
31. Oproti názoru odvolacího soudu, podle kterého je třeba v řízeních o úschovách vycházet při stanovení tarifní hodnoty z toho, že hodnotu věci nebo práva (předmětu řízení) nelze vyjádřit v penězích, dovolatel dovozuje, že tarifní hodnota musí být stanovena podle ceny (hodnoty) předmětu úschovy. S tímto názorem dovolatele dovolací soud nesouhlasí.
32. Předmětem řízení o úschovách nejsou peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku, ale (nejprve) posouzení důvodu úschovy podle prohlášení složitele a (posléze) vydání úschovy příjemci, složiteli nebo přihlašovateli po udělení zákonem předepsaných souhlasů, popřípadě připadnutí tzv. staré úschovy státu v případě, že by ve stanovené lhůtě nebyla podána žádost o vydání úschovy; kdyby byl souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, neřeší se takový spor v „nesporném“ řízení o úschovách, nýbrž ve sporném řízení na základě žaloby o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli (srov. § 299 z. ř. s.). Z uvedeného vyplývá, že hodnotu věci nebo práva v řízení o úschovách nevyjadřuje hodnota předmětu úschovy, která není významná (určující) pro průběh řízení a ani pro rozhodování soudů, a že proto hodnotu věci (odvíjející se od povahy úkonů činěných účastníky v průběhu řízení o úschovách) nelze vyjádřit v penězích.
33. V neposlední řadě vzal dovolací soud v úvahu, že akceptování názoru dovolatele by v řízeních o úschovách znamenalo řadu absurdních situací. Byla-li by například do úschovy přijata ve prospěch označeného příjemce částka 100 000 000 Kč a neuplatnil-li by nikdo právo na vydání předmětu úschovy, bude taková úschova vydána příjemci na jeho žádost (srov. § 298 odst. 1 z. ř. s.). Kdyby za příjemce podal takovou žádost advokát jako jeho zástupce, pak by mimosmluvní odměna za jeden takový úkon právní služby stanovená podle ustanovení § 7 advokátního tarifu představovala (bez „režijního paušálu“ a náhrady za daň z přidané hodnoty) 84 300 Kč; aniž by bylo třeba to blížeji rozebírat, je bez dalšího evidentní, že jde – zejména s ohledem na zjevnou jednoduchost úkonu - o odměnu zjevně nepřiměřenou a že jen obtížně si lze představit advokáta, který by - s přihlédnutím k čl. 10 odst. 2 etického kodexu advokáta - takovou částku mohl navrhnout svému klientu jako svou smluvní odměnu.
34. Do vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, byl vyhláškou č. 276/2006 Sb. s účinností od 1. 9. 2006 doplněn § 9 odst. 5, který po změnách provedených vyhláškou č. 486/2012 Sb. a vyhláškou č. 390/2013 Sb. zněl s účinností od 1. 1. 2014 takto: „Při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného správním orgánem účastníku řízení, ustanoveného soudem podle zákona upravujícího trestní odpovědnost právnických osob, jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nebo ustanoveného soudem účastníku řízení, jehož pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, se považuje za tarifní hodnotu částka 1 000 Kč.“. Nálezem Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 26/19, který byl vyhlášen pod č. 176/2020 Sb., byla v ustanovení § 9 odst. 5 s účinností od 17. 4. 2020 zrušena slova „jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní", a nálezem Ústavního soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 17/21, který byl vyhlášen pod č. 443/2021 Sb., bylo ustanovení § 9 odst. 5 s účinností od 8. 12. 2021 zrušeno v plném rozsahu.
35. Z uvedeného vyplývá, že v době vydání napadeného usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 12. 2023, č. j. 29 Co 332/2023-559, bylo ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu jako protiústavní zrušeno v plném rozsahu z důvodu porušení „zásady rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v návaznosti na právo podnikat a právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací podle čl. 26 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod“. Znamená to, že podle takového protiústavního právního předpisu nelze posuzovat nejen právní vztahy nastalé po jeho zrušení, ale také v době po jeho zrušení ani vztahy nastalé před jeho zrušením, když protiústavní právní předpis nemůže být – poté, co jeho protiústavnost byla vyslovena Ústavním soudem – oporou pro právní posouzení věci. Je proto třeba odvolacímu soudu vytknout, že při vydání svého usnesení ze dne 21. 12. 2023, č. j. 29 Co 332/2023-559, aplikoval na úkony právní služby provedené advokátem JUDr. Tomášem Sokolem jako opatrovníkem příjemce v době do 16. 4. 2020 rovněž ustanovení § 9 odst. 5 advokátního tarifu.
36. Ustanovení § 12a bylo do vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, doplněno vyhláškou č. 399/2010 Sb. s účinností na dobu od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012. Uvedené ustanovení pak bylo nově upraveno ve vyhlášce č. 486/2012 Sb. s účinností od 1. 1. 2013 tak, že znělo v odstavci 1) takto: „(1) Sazby mimosmluvní odměny podle § 7 za úkony právních služeb ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného zmocněnce v trestním řízení, opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže, určeného advokáta pro řízení před orgánem veřejné správy nebo řízení před Ústavním soudem se snižují o 20 %“, a v odstavci 2) takto: „(2) Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby ustanoveného zástupce v občanském soudním řízení, ustanoveného opatrovníka v občanském soudním řízení, ustanoveného obhájce v trestním řízení, ustanoveného zmocněnce v trestním řízení, opatrovníka dítěte podle jiného právního předpisu upravujícího soudnictví ve věcech mládeže, určeného advokáta pro řízení před orgánem veřejné správy nebo řízení před Ústavním soudem snížená podle odstavce 1 činí nejvýše 5 000 Kč.“. Vyhláška č. 406/2021 Sb. pak ustanovení § 12a advokátního tarifu dnem 31. 12. 2021 Sb. zrušila, přičemž v čl. II této vyhlášky bylo stanoveno, že „za úkony právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky náleží advokátovi odměna podle dosavadních právních předpisů“.
37. Dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že uvedené ustanovení aplikoval (pro dobu do 31. 12. 2021) při stanovení odměny opatrovníka v tomto řízení o úschovách, ačkoliv se – podle svého znění – nevztahuje na úkony ustanoveného opatrovníka podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní. Dovolateli lze přisvědčit v tom, že v ustanovení § 12a advokátního tarifu se skutečně o opatrovníku ustanoveném podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní nehovoří, nicméně přehlíží, že v době přijetí vyhlášky č. 486/2012 Sb. bylo řízení o úschovách (stejně jako další tzv. nesporná řízení) upraveno v občanském soudním řádu a že teprve později (s účinností od 1. 1. 2014) se stalo předmětem úpravy obsažené v zákoně upravujícím zvláštní řízení soudní (tj. zákona č. 292/2013 Sb.). Ustanovení § 12a advokátního tarifu se tedy v době přijetí vyhlášky č. 486/2012 Sb. vztahovalo též na řízení o úschovách, neboť opatrovníci v něm byli ustanovováni „v občanském soudním řízení“, a tato jeho vlastnost nemohla zaniknout jen v důsledku toho, že s účinností od 1. 1. 2014 se jeho právní úprava stala předmětem úpravy (prakticky ve stejné podobě jako do té doby) obsažené v jiném zákoně a že v důsledku „zřejmé legislativní nedůslednosti“ se tato změna nepromítla do znění ustanovení § 12a advokátního tarifu. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že ustanovení § 12a advokátního tarifu platilo i v době po 1. 1. 2014 v řízeních o úschovách, a to až do svého zrušení (do 31. 12. 2021), přičemž podle čl. II vyhlášky č. 406/2021 Sb. se „dosavadní právní předpisy“ (a tedy i ustanovení § 12a advokátního tarifu) použijí i na stanovení odměny za úkony právní služby provedené advokátem jako opatrovníkem v době do 31. 12. 2021.
38. S názorem dovolatele, že pro rozhodování soudu o výši odměny procesního opatrovníka ustanoveného soudem platí zásada zákazu reformace in peius, dovolací soud nesouhlasí.
39. Princip zákazu reformace in peius se (ačkoliv to není výslovně upraveno zákonem) tradičně v civilním procesu uplatňuje. Neplatí však v řízení, která bylo možné zahájit i bez návrhu, neboť v nich soud není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně, když takovému přezkumu nemůže bránit ani uplatňování zákazu reformace in peius (srov. § 28 odst. 2 z. ř. s.). Řízení o stanovení odměny opatrovníka soud může zahájit i bez návrhu; uvedené platí nejen tehdy, je-li takové řízení vedeno samostatně, ale i v případě, že takové řízení probíhá v rámci jiného řízení; pro uplatnění zákazu reformace in peius není významné, zda řízení o stanovení odměny opatrovníka, probíhá v rámci jiného řízení, které lze zahájit jen na návrh, protože o odměně opatrovníka soud rozhodne i bez návrhu (bez toho, že by opatrovník musel nárok na svou odměnu výslovně u soudu uplatnit). I když řízení o úschovách lze zahájit jen na návrh, o odměně opatrovníka ustanoveného některému z účastníků tohoto řízení soud rozhoduje i bez návrhu; zákaz reformace in peius se proto při takovém rozhodování nemůže uplatnit.
40. Dovolatel v této souvislosti poukazuje na právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2023, č. j. 22 Cdo 2258/2021-460, v němž byl vysloven právní názor, podle kterého „v řízení o vypořádání společného jmění manželů, v němž soud prvního stupně založil vypořádání na rovných podílech účastníků, nemůže odvolací soud rozhodnout o disparitě podílů v neprospěch odvolatele, nepodal-li odvolání i druhý účastník, v jehož prospěch má být disparita založena“. Nehledě k tomu, že v tomto rozhodnutí dovolacího soudu se řeší jiná právní otázka než jaká je významná v tomto řízení (uplatňování zásady zákazu reformace in peius v řízeních, v nichž z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, nelze přehlédnout, že názor vyslovený v tomto rozsudku nepředstavuje ustálenou judikaturu soudů, když s ním Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu vyslovilo nesouhlas a odmítlo jeho publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.
41. Protože napadené usnesení odvolacího soudu neodpovídá výše uvedeným právním závěrům a protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byla zrušena usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž tato rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Obvodnímu soudu pro Prahu 1) k dalšímu řízení (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
42. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a 243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 1 odst. 3 z. ř. s., § 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. 6. 2024
JUDr. Roman Fiala předseda senátu