Plný text
25 Cdo 1131/2021-90
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: M. V., narozený XY, bytem XY, proti žalované: J. H., narozená XY, bytem XY, o nejasné podání, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 61 Nc 868/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2021, č. j. 70 Co 219/2020-72, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 1. 2021, č. j. 70 Co 219/2020-72, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2020, č. j. 61 Nc 868/2020-61, kterým tento soud žalobci nepřiznal osvobození od soudních poplatků a neustanovil mu právního zástupce z řad advokátů.
Proti tomuto usnesení podal žalobce podání, jež je dle obsahu možno považovat za dovolání, v němž, kromě vyjádření nesouhlasu s vydaným rozhodnutím, požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Soud prvního stupně věc dovolacímu soudu předložil, aniž by o této žádosti rozhodl či vyzval žalobce k zajištění právního zastoupení.
Podle § 238 odst. 1 písm. i) a písm. j) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) není dovolání přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek a proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaných ustanovení je dovolání žalobce objektivně nepřípustné, proto je Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele v dané věci důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že s přihlédnutím k § 41 odst. 2 o. s. ř., podle něhož každý úkon posuzuje soud podle jeho obsahu, i když je úkon nesprávně označen, považoval podání ze dne 2. 2. 2021 za dovolání, byť je v jeho textu označeno jako vyjádření k dovolání. Žalobce v uvedeném podání nesouhlasil s rozhodnutím Městského soudu v Brně č. j. 61 Nc 868/2020-61 i Krajského soudu v Brně č. j. 70 Co 219/2020-72, a domáhal se jejich zrušení. Dle obsahu podání se proto jedná o dovolání, a to bez ohledu na to, že je označeno zcela v rozporu s jeho obsahem i procesní situací, když žádné jiné dovolání protistrany, k němuž by se žalobce mohl vyjadřovat, v této věci podáno nebylo.
Dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že odmítnutí dovolání zásadně předchází výzva k zaplacení soudního poplatku, případně zastavení řízení pro nezaplacení poplatku, v daném případě, kdy je dovolání nepřípustné, k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, neboť z postoje dovolatele v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Žalobce tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval a respektoval procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v jím dalších zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo usnesení ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6075/2017, proti němu podané ústavní stížnosti Ústavní soud odmítl usneseními ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 850/18, a ze dne 19. 6. 2018, sp. zn. I. ÚS 1887/18. Odmítnutím dovolání je řízení, které neslouží ke skutečné ochraně práv, skončeno v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení a s co nejmenším zatížením soudní soustavy.
Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě případných nákladů tohoto dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 5. 2021
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu