Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

25 Cdo 1161/2026

Téma · generováno AIZastavení dovolání pro chybějící advokátní zastoupení

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 31. 8. 2026ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1161.2026.1
Další údaje
Předmět řízení: Zastavení řízení Zastoupení povinné [ Zastoupení ]

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal ochrany osobnosti, přičemž původní řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Nejvyšší soud zastavil dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, protože dovolatel nebyl zastoupen advokátem a již dříve byl opakovaně poučen. Řízení o dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně zastavil pro nedostatek funkční příslušnosti.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Nesplní-li dovolatel podmínku povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř., lze dovolací řízení zastavit podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. Další poučení ani výzva k odstranění nedostatku nejsou nutné, byl-li dovolatel o povinném zastoupení a následcích jeho nesplnění opakovaně poučen. Dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není projednatelné pro neodstranitelný nedostatek funkční příslušnosti (§ 236 odst. 1, § 201 a § 104 odst. 1 o. s. ř.).

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění.
    Zobrazit v textu
  • Jelikož dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. , Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2 , § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
    Zobrazit v textu
  • Protože je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 12. 2017, č. j. 28 C 124/2017-36, podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč.).
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

25 Cdo 1161/2026-306

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Vršanskou v právní věci žalobce: P. R., proti žalované: MAFRA, a. s., IČO [IČO], se sídlem K. E. 519/11, Praha 5, o ochranu osobnosti, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 124/2017, o dovolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 12. 2017, č. j. 28 C 124/2017-36, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024, č. j. 58 Co 52/2018-254, takto:

I. Řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 12. 2017, č. j. 28 C 124/2017-36, se zastavuje.

II. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2024, č. j. 58 Co 52/2018-254, se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

1. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 10. 2024, č. j. 58 Co 52/2018-254, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 12. 2017, č. j. 28 C 124/2017-36, jímž bylo zastaveno řízení o žalobě pro nezaplacení soudního poplatku.

2. Proti usnesení soudu prvního stupně a odvolacího soudu podal žalobce – nezastoupený advokátem – dovolání, ve kterém navrhl napadená rozhodnutí zrušit, navrhl odklad jejich právní moci a vykonatelnosti a požádal o ustanovení advokáta. Soud prvního stupně věc předložil Nejvyššímu soudu, aniž by žalobce vyzýval k odstranění nedostatku právního zastoupení.

3. K dovolatelem podané žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva podle § 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020, či ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022). To plyne z dosavadního postupu dovolatele v projednávané věci (v níž podává opakovaně, mechanicky stále tytéž žádosti a tatáž podání), jakož i z obsahu samotného podání (dovolatel v zásadě stále dokola kopíruje svá podání, v žádosti neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly její důvodnost). Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatel postupuje též v mnoha dalších řízeních, jeho jednání lze považovat za obstrukční, takže i nyní podané dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, což představuje důvod, pro který dovolatele nelze osvobodit od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.) a nelze mu ustanovit zástupce.

4. Soud prvního stupně dovolatele k doplnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. již opětovně nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele tímto postupem nedošlo, neboť byl o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení poučen soudem prvního stupně již dříve, a nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatel v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním obracel mnohokrát, a byl tak soudy ke splnění této podmínky dovolacího řízení vyzýván opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 114/2016, ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2928/2017 (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/17), usnesení ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 27 Cdo 725/2018, či ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 790/2020].

5. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná další usnesení), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.

6. Jelikož dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

7. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. I když podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „Sb. rozh. obč.“)], v daném případě dovolací soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že i této povinnosti si je vědom, avšak zjevně soudní poplatek platit nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků.

8. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (§ 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobce směřoval dovolání výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomenul.

9. Protože je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21. 12. 2017, č. j. 28 C 124/2017-36, podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sb. rozh. obč.).

10. Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo rozhodnuto bezprostředně, nebylo třeba samostatně rozhodovat o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).

11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. 8. 2026

JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací