Plný text
25 Cdo 1234/2026-671
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: Letiště Příbram s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupená JUDr. Jaroslavou Žákovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované: I. M., zastoupená Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem se sídlem [adresa] náhradu škody ve výši 351.570,17 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami sp. zn. 5 C 190/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2025, č. j. 25 Co 174/2023-626, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 12.330 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokátky JUDr. Jaroslavy Žákové.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně, provozovatelka veřejného vnitrostátního letiště, se po žalované domáhala náhrady škody vzniklé v souvislosti s úmyslným vybouráním části vzletové a přistávací dráhy. Náhrada byla tvořena částkou nákladů právního zastoupení 148.716 a částkou 351.570,17 Kč představující platby za věcná břemena k pozemkům využívaným pro provoz letiště, které podle žalobkyně hradila zbytečně, neboť v důsledku jednání žalované nemohla letiště v plném rozsahu provozovat.
2. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 2. 3. 2023, č. j. 5 C 190/2022-394, výrokem I uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 351.570,17 Kč s příslušenstvím, výrokem II co do částky 148.716 Kč žalobu zamítl a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně provozuje veřejné vnitrostátní letiště mj. i na pozemcích patřících matce žalované; žalovaná po předchozích neúspěšných soudních sporech o zrušení věcného břemene ve prospěch žalobkyně poškodila části vzletové dráhy za pomoci stavební techniky. Za toto jednání byla odsouzena v trestním řízení, v němž bylo rozhodnuto i o náhradě škody spočívající v nákladech na obnovení vzletové dráhy, se zbytkem nároku byla žalobkyně odkázána na občanskoprávní řízení. Okolnosti poškození letištní dráhy, navazujícího trestního řízení a civilních sporů o věcná břemena byly v řízení nesporné, stejně jako výše vyplacených náhrad za věcná břemena. V části nákladů právního zastoupení soud žalobu zamítl, neboť v jednotlivých řízeních bylo o náhradě nákladů pravomocně rozhodnuto a tato rozhodnutí nelze přezkoumávat či měnit v tomto řízení. K náhradě za věcná břemena okresní soud uzavřel, že žalobkyně pro protiprávní jednání žalované nemohla provozovat letiště v tom rozsahu, v jakém má oprávnění, a žalovaná neučinila nic pro obnovení původního stavu. Všechny předpoklady odpovědnosti za majetkovou škodu měl tedy soud za splněné.
3. K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 9. 2023, č. j. 25 Co 174/2023–497, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů s odůvodněním, že mezi protiprávním jednáním žalované a platbami za věcná břemena není příčinná souvislost, neboť tyto platby by žalobkyně musela hradit i bez poškození letištní dráhy. Nejvyšší soud však k dovolání žalobkyně toto rozhodnutí rozsudkem ze dne 10. 4. 2025, sp. zn. 25 Cdo 600/2024, zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, když dovodil, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku příčinné souvislosti, a že platby za věcná břemena mohou představovat skutečnou škodu jako marně vynaložené náklady, jestliže se v důsledku protiprávního jednání škůdce staly alespoň zčásti neúčelnými.
4. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 19. 11. 2025, č. j. 25 Co 174/2023-626, Krajský soud v Praze výrokem I rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I změnil tak, že žalobu co do částky 6,17 Kč s příslušenstvím zamítl, jinak jej potvrdil, a výroky II a III rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů. Vyšel přitom ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, podle nichž žalobkyně vyplatila za období od 1. 6. 2018 do 30. 9. 2019 jako náhradu za zřízená věcná břemena oprávněným vlastníkům částku 351.570,17 Kč (37.642,6 m2, při sazbě 7 Kč/m2 ročně, celkem 487 kalendářních dnů), což účastníci učinili nesporným. V důsledku protiprávního jednání žalované, za které byla pravomocně odsouzena v trestním řízení, došlo dne 1. 6. 2018 k poškození vzletové a přistávací dráhy na předmětném letišti, jež žalobkyně oprávněně provozuje. V souvislosti s touto škodní událostí se staly zaplacené náhrady za zřízená břemena zbytečnými, resp. byly vynaloženy marně, neboť nebylo dosaženo prospěchu, který jimi byl sledován. Na základě provedeného dokazování uzavřel odvolací soud, že v důsledku zkrácení dráhy nemohly být využívány pozemky v tvrzeném rozsahu 37.641,8 m2, když ke vzletové a přistávací dráze přináleží rovněž příslušné stripy, práh dráhy, další bezpečnostní plochy apod. s tím, že ubouráním části dráhy je zásadně narušena její celistvost. Obranu žalované odmítl na základě prokázaných pokusů žalované a její matky bránit znovuobnovení dráhy. Jelikož žalobkyně v rámci doplnění tvrzení omezila výměru zasažených pozemků o 0,8 m2, snížil odvolací soud nárok žalobkyně o částku 6,17 Kč, jinak potvrdil rozsudek soudu prvního stupně co do částky 351.564 Kč s příslušenstvím.
5. Proti druhému rozsudku odvolacího soudu podala dovolání žalovaná, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které dovolacím soudem ještě nebyly vyřešeny. Dovolatelka vymezila celkem pět právních otázek: 1) Má soud povinnost v případě nedostatku důkazů přiklonit se k verzi příznivější pro žalobce či příznivější pro žalovaného? Dovolatelka má za to, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání skutečného omezení letového provozu (k tomu citovala rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 331/2010). 2) Za jakých okolností může odvolací soud prolomit koncentraci řízení? Dovolatelka má za to, že odvolací soud výzvou podle § 118a o. s. ř. prolomil koncentraci řízení nepřípustně (v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 29 Odo 100/2006, a nálezem Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2025, sp. zn. I. ÚS 2901/23); současně však dovolatelka uvádí, že žalobkyně nepředložila žádný nový důkaz či tvrzení nevyplývající již z obsahu spisu. 3) Kdy může odvolací soud provést další dokazování, pokud sám sděluje účastníkům, že soud nalézací provedl dostatečné dokazování? V této souvislosti vytýká dovolatelka odvolacímu soudu, že se dostatečně nevypořádal se spoluzaviněním žalobkyně na vzniku či rozsahu škody (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu k otázce spoluzpůsobení si škody poškozeným). 4) Jak lze nahlížet na důkazy, jež jsou předloženy a uplatněny procesní stranou, která je sama vytvořila? Dovolatelka namítá, že se odvolací soud nezabýval věrohodností důkazů předložených žalobkyní (zejména NOTAM – informace pro piloty, které vydává provozovatel letiště a zveřejňuje Řízení letového provozu, s. p., letecká informační služba – a souvisejících dokumentů). 5) Má soud povinnost vypořádat se se všemi relevantními námitkami uplatněnými v odvolacím řízení? Dovolatelka navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Žalobkyně ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že je považuje za nepřípustné a zjevně nedůvodné, a dovolací soud jej má odmítnout, případně zamítnout. Poukázala na předchozí rozhodnutí dovolacího soudu, jehož právních závěrů se odvolací soud striktně držel. Dovolatelka pod záminkou právních otázek zpochybňuje pouze skutková zjištění a dokazování. Žalobkyně rozvedla podrobně nedůvodnost jednotlivých dovolacích námitek.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání a shledal, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky jejího advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), avšak směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
8. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
9. Ačkoli dovolání vymezuje celkem pět otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se měl odvolací soud odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jež dosud nebyly dovolacím soudem vyřešeny, ve svém obsahu jde převážně o námitky proti skutkovým zjištěním učiněným již soudem prvního stupně a proti hodnocení důkazů. Z obsahu dovolání se podává, že dovolatelka zpochybňuje především správnost skutkových zjištění a hodnocení důkazů, z nichž odvolací soud vyšel, které podle ní vyvolávají pochybnosti a potřebu dalšího vysvětlení či dokazování. S právním posouzením věci odvolacím soudem tak nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž ona nesouhlasí.
10. Námitky neunesení důkazního břemene žalobkyní a věrohodnosti provedených důkazů směřují proti zjištěnému skutkovému stavu a proti hodnocení důkazů, nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při svých právních závěrech odvolací soud, ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014).
11. Rovněž námitka opomenutí spoluúčasti poškozené na vzniku a výši škody nezakládá přípustnost dovolání, neboť odvolací soud se touto otázkou zabýval a přesvědčivě vyložil, z jakých důvodů neshledal spoluzpůsobení si újmy na straně žalobkyně.
12. Námitkou nepřípustného prolomení koncentrace řízení vytýká dovolatelka vady řízení, které však přípustnost dovolání samy o sobě nezakládají. K vadám řízení dovolací soud přihlédne pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.). Nad rámec uvedeného sama dovolatelka konstatuje v bodě 18 dovolání, že žalobkyně nepředložila nový důkaz či tvrzení, které by v obsahu spisu nebylo. Takové tvrzení není s touto dovolací námitkou slučitelné.
13. K otázce, zda má soud povinnost vypořádat se se všemi relevantními námitkami uplatněnými v odvolacím řízení, dovolatelka blíže nevymezuje předpoklady přípustnosti dovolání ani neuvádí právní argumentaci zdůvodňující, jak se tato obecně formulovaná právní otázka měla promítnout do konkrétních poměrů projednávané věci.
14. Z uvedeného vyplývá, že dovolatelkou uplatněné námitky nepředstavují právní otázku způsobilou založit přípustnost dovolání ani způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, na kterém rozhodnutí odvolacího soudu spočívá (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
15. Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
16. Konečně dovolání směřující proti rozhodnutí (výroku) o náhradě nákladů řízení navíc není objektivně přípustné vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
17. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle § 7 bodu 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška č. 177/1996 Sb.) a činí 9.740 Kč. Advokátka žalobkyně učinila ve věci jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 29. 4. 2026, jemuž odpovídá odměna podle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% náhrada DPH ve výši 2.140 Kč, celkem tedy 12.330 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. 9. 2026
JUDr. Robert Waltr předseda senátu