Plný text
25 Cdo 1252/2026-88
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl pověřeným členem senátu JUDr. T. N. ve věci oprávněné: Česká republika - Ministerstvo spravedlnosti, sídlem [adresa] Praha 2, proti povinným: 1) P. R., 2) D. H., pro vymožení částky 300 Kč, o žalobě pro zmatečnost, vedené soudním exekutorem JUDr. J. B., Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 146 EX 1164/19, o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2025, č. j. 20 Co 263/2022-MOP-61, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2025, č. j. 5 Co 117/2025-68, takto:
I. Řízení o dovolání povinného P. R. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2025, č. j. 20 Co 263/2022-MOP-61, se zastavuje.
II. Řízení o dovolání povinného P. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2025, č. j. 5 Co 117/2025-68, se zastavuje.
Odůvodnění:
1. V řízení o žalobě pro zmatečnost podané proti usnesení soudního exekutora JUDr. J. B., Exekutorský úřad Praha 1, ze dne 26. 8. 2022, č. j. 146 EX 1164/19 -146, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 20 Co 263/2022, Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 11. 2025, č. j. 5 Co 117/2025-68, potvrdil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2025, č. j. 20 Co 263/2022-MOP-61, v rozsahu, ve kterém bylo zastaveno řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 8. 2023, č.j. 5 Co 166/2023-MOP-16.
2. Proti rozhodnutím soudů obou stupňů (tj. zmíněným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2025 a Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2025) podal povinný 1) dovolání. Namítá nesprávné právní posouzení všech žalobních nároků a návrhů z důvodu nesprávné aplikace relevantních procesních a hmotněprávních předpisů. Jedná se o právní otázky zásadního významu, na kterých spočívalo napadené rozhodnutí odvolacího soudu, které nebyly dosud vyřešeny v rozhodovací praxi dovolacího soudu, jde o porušení základních a ústavně garantovaných práv žalobce na přístup k soudu, na soudní ochranu, na nestranný soud, na výkon spravedlnosti. Dovolání je přípustné také z důvodu vad řízení a též proto, že se napadená rozhodnutí odchylují od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu a uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je ryze formalistické, svévolné a vnitřně rozporné. Napadené rozhodnutí soudu prvního stupně je v rozporu s konstantní judikaturou Ústavního soudu. Dovolatel žádá o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhuje, aby obě rozhodnutí byla zrušena a byla odložena jejich vykonatelnost a právní moc.
3. Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je podle § 201 o. s. ř. odvolání, pokud to zákon nevylučuje. Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2025, č. j. 20 Co 263/2022-MOP-61, které tímto nedostatkem trpí, podle § 104 odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, a judikaturu na ně navazující včetně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 27 Cdo 851/2021, ve věci téhož dovolatele).
4. Při podání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nebyl dovolatel zastoupen advokátem, ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání (srov. § 241 o. s. ř.); nesplňuje tak podmínku povinného zastoupení pro dovolací řízení.
5. K dovolatelem podané žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení Nejvyšší soud nepřihlížel, neboť ji považuje za zjevné zneužití procesního práva podle § 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020, či ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022). To plyne z dosavadního postupu dovolatele v projednávané věci (opakované podávání nedůvodných návrhů a žádostí), jakož i z obsahu samotného dovolání (dovolatel v zásadě stále kopíruje podání, v němž neuvádí žádné konkrétní okolnosti, jež by dokládaly jeho důvodnost). Jestliže nebylo vyhověno žádosti o osvobození od soudních poplatků potažmo o ustanovení zástupce z řad advokátů z důvodu zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva, otázka poměrů žadatele a jejich případné změny v průběhu řízení není významná. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že dovolatel obdobně postupuje též v mnoha dalších řízeních, jeho jednání lze proto považovat za obstrukční, takže i nyní podané dovolání je zřejmě bezúspěšným uplatněním práva, což představuje důvod, pro který dovolatele nelze osvobodit od soudních poplatků (§ 138 odst. 1 o. s. ř.) a nelze mu ustanovit zástupce (§ 30 o. s. ř.).
6. Soud prvního stupně dovolatele ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. již nevyzýval. K ohrožení procesních práv dovolatele tímto postupem nedošlo, neboť byl ke splnění této podmínky dovolacího řízení vyzýván opakovaně včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám [srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2016, sp. zn. 30 Cdo 114/2016, ze dne 16. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2928/2017 (ústavní stížnost proti němu Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/17), či usnesení ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. 27 Cdo 725/2018, či ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 25 Cdo 790/2020].
7. Jak se podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučen o nutnosti povinného zastoupení a o důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srovnej např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná další usnesení), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
8. Protože dovolatel nesplnil podmínku povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř., Nejvyšší soud také řízení o dovolání povinného 1) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 11. 2025, č. j. 5 Co 117/2025-68, podle § 241b odst. 2, § 243f odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel nezaplatil soudní poplatek z dovolání. I když podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, č. 57/2012 Sb. rozh. obč.), v daném případě dovolací soud k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že i této povinnosti si je vědom, avšak zjevně soudní poplatek platit nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků.
9. Vzhledem k tomu, že o dovolání bylo rozhodnuto ve lhůtě přiměřené pro rozhodnutí o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, nebylo třeba samostatně o tomto návrhu dovolatele rozhodovat (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
10. Dovolací soud nerozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť v exekučním řízení náklady oprávněného určuje soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce (§ 87 zák. č. 120/2001 Sb.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2026
JUDr. T. N. pověřený člen senátu