Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnutoKategorie E - rutinníObčanské

Spisová značka

25 Cdo 1335/2014

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 26. 8. 2014Zpravodaj: JUDr. Robert WaltrECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1335.2014.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovoláníSenát: JUDr. Roberta Waltra (předseda), JUDr. Marty Škárové, JUDr. Petra Vojtka

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (3) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

25 Cdo 1335/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Y. A., zastoupené JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému MUDr. V. F., zastoupenému JUDr. Lambertem Halířem, advokátem se sídlem [adresa] náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 18 C 216/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2013, č. j. 64 Co 22/2012-307, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.003,20 Kč k rukám JUDr. Lamberta Halíře, advokáta se sídlem [adresa] od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 11. 2013, č. j. 64 Co 22/2012-307, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 7. 10. 2011, č. j. 18 C 216/2006-249, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 325.000,- Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody na zdraví.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jež jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně. Vytýká odvolacímu soudu, že zcela opomenul právní názor dovolacího soudu, vyjádřený v jeho předchozím zrušovacím rozhodnutí, ohledně otázky předání snímku OP-RTG žalovaným, a tedy zda existovaly nedostatky ve vedení lékařské dokumentace žalovaného. Má za to, že odvolací soud měl rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit pro nepřezkoumatelnost, jelikož se ten v odůvodnění svého rozhodnutí nezabýval některými provedenými důkazy. Namítá, že otázka důkazního břemene v případě nedostatků v lékařské dokumentaci je rozhodována v různých případech dovolacím soudem rozdílně, obdobně rozdílně podle dovolatelky posuzuje dovolací soud otázku důkazního břemene v případě tvrzené negativní skutečnosti. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření k dovolání ztotožnil s postupem odvolacího soudu, který potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, neboť žalobkyně ani přes výzvu a poučení odvolacího soudu neoznačila důkazy k prokázání svých tvrzení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítnul a přiznal žalovanému právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud, vázán právním názorem vysloveným v předchozím zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, č.j. 25 Cdo 3879/2012-293, posoudil věc v souladu s dosavadní judikaturou a zohlednil zejména okolnost, že žalobkyně v řízení neprokázala, že její zdravotní újma byla způsobena nesprávným odborným postupem lékaře při provádění lékařského zákroku. Odpovědnost lékaře za poškození zdraví podle § 420 obč. zák. nelze dovozovat pouze z nedostatků ve vedení lékařské dokumentace pacienta. Námitky dovolatelky směřující proti nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu či proti následnému hodnocení v řízení provedených důkazů nenaplňují dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. srpna 2014

JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací