Plný text
25 Cdo 1433/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem [adresa] IČO [IČO], zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem [adresa] proti žalovanému Š. R., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Ortmanem, CSc., advokátem se sídlem [adresa] o návrhu žalovaného na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 16 C 137/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 2015, č. j. 13 Co 14/2015-302, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 3. 2015, č. j. 13 Co 14/2015-302, podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. ani zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku absence uvedené náležitosti nelze posoudit přípustnost dovolání.
Dovolatel pouze uvádí, že návrh na obnovu řízení podal, jakmile se o této možnosti dozvěděl; nesouhlasí s provedeným výpočtem objektivní a subjektivní lhůty k podání návrhu na obnovu řízení, aniž by však tuto námitku blíže odůvodnil. Otázku přípustnosti dovolání pak zmiňuje pouhým odkazem na § 237 o. s. ř. a na odchylku od „ustálené praxe dovolacího soudu“, aniž uvádí konkrétní rozhodnutí ustálené judikatury dovolacího soudu, která nebyla odvolacím soudem při řešení rozhodné právní otázky respektována. Dále pak přípustnost dovolání dovozuje z toho, že jde o „otázku, která nebyla dosud vyřešena“. Současné uplatnění těchto dvou důvodů přípustnosti dovolání se však vylučuje a z obsahu dovolání nelze splnění předpokladů dovodit, neboť neobsahuje bližší odůvodnění. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace byť i jen části textu tohoto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14). Náležitost dovolání spočívající v konkrétním uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je zákonným požadavkem vyplývajícím přímo z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., což s ohledem na povinné kvalifikované zastoupení dovolatele podle § 241 o. s. ř. není požadavkem nepřiměřeným. Není-li přitom ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o. s. ř. tato náležitost doplněna, a nelze-li proto v dovolacím řízení pokračovat, nezbývá než postupovat podle § 243c odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. května 2016
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu