Usnesení ze dne 27. 5. 2020
Plný text
25 Cdo 1477/2020-471
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: M. B., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) HALAMA LEGAL, advokátní kancelář, s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 1, zastoupená Mgr. Barborou Reinischovou, advokátkou se sídlem [adresa] Poděbrady, za účasti vedlejší účastnice na straně první žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 1, zastoupená JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 1, 2) M. D., IČO XY, se sídlem XY, o zaplacení 4 248 270 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 3/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 51 Co 398/2019-397, o návrhu žalobkyně na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
Návrh žalobkyně na odklad vykonatelnosti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 51 Co 398/2019-397, se zamítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. 4. 2019, č. j. 11 C 3/2017-334, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 4 248 270 Kč s příslušenstvím, a uložil žalobkyni zaplatit na náhradě nákladů řízení první žalované 294 867,05 Kč, druhému žalovanému 1 500 Kč a vedlejší účastnici 289 286,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2020, č. j. 51 Co 398/2019-397, jako soud odvolací potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalobkyni zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku prvnímu žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 52 341 Kč, vedlejší účastnici 61 952 Kč, a rozhodl, že ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Jako dovolací důvod dovolatelka uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá, že odvolací soud nesprávně zjistil skutkový stav, nesprávně hodnotil důkazy, judikatura, o kterou soudy opřely své rozhodnutí, na projednávaný případ nedopadá, nebyly správně vyhodnoceny předpoklady odpovědnosti advokáta za škodu, je dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody. Odkazuje na celou řadu rozhodnutí Ústavního i Nejvyššího soudu týkajících se podmínek pro vydání rozsudku pro uznání podle § 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně dovolatelka navrhla odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
Podle § 243 písm. a) o. s. ř., může dovolací soud před rozhodnutím o dovolání i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
Odklad vykonatelnosti je výjimkou ze zásady, že rozhodnutí odvolacího soudu je po doručení účastníkům pravomocné a po uplynutí lhůty k plnění vykonatelné, proto by měl být povolen jen ve výjimečných případech a ze závažných důvodů. Nejvyšší soud vysvětlil v usnesení ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, (ústavní stížnost proti němu podanou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 23. 10. 2017, sp. zn. IV. ÚS 3317/17), že s přihlédnutím k účelu, k němuž slouží odklad vykonatelnosti ve smyslu § 243 písm. a) o. s. ř., patří k předpokladům, za nichž může dovolací soud odložit vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a které musí být splněny kumulativně, že dovolání nemá vady, které by bránily v pokračování v dovolacím řízení, je včasné a přípustné (subjektivně i objektivně), podle dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí lze nařídit výkon rozhodnutí nebo nařídit exekuci, neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí dovoláním napadeného (výroku) rozhodnutí by dovolateli hrozila závažná újma na jeho právech, podle obsahu spisu je pravděpodobné (možné), že dovolání bude úspěšné a odklad se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení. Závažnost újmy se poměřuje možným dopadem vlastního výkonu rozhodnutí (exekuce) do majetkových poměrů dovolatele, a to i se zřetelem k rozsahu majetku dovolatele a míře možného postižení tohoto majetku výkonem rozhodnutí nebo exekucí.
V souzené věci se reálná hrozba závažné újmy, jež by měla vzniknout žalobkyni a jež je nezbytným předpokladem vyhovění nároku na odklad vykonatelnosti, z dovolání ani z obsahu spisu nepodává. Žalobkyně takové skutečnosti v dovolání ani netvrdí. Za této situace však nelze dovodit reálnou hrozbu závažné újmy, jež by v případě výkonu rozhodnutí mohla žalobkyni vzniknout. Taková újma by jí nevznikla ani vymožením nákladů řízení, jež má žalobkyně uhradit na základě dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť v případě pozdějšího zrušení vykonatelného rozhodnutí by mohla být napravena; z obsahu spisu se nepodává a žalobkyně to ani netvrdí, že by vzhledem k majetkovým poměrům žalované nebo vedlejší účastnice mohla případně nastat nedobytnost takové pohledávky.
Nejvyšší soud proto žádost žalobkyně o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí odvolacího soudu jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 5. 2020
JUDr. Robert Waltr předseda senátu
Usnesení ze dne 27. 1. 2021
Plný text
25 Cdo 1477/2020-479
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem ve věci žalobkyně: M. B., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Jiřím Černým., advokátem se sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. HALAMA LEGAL, advokátní kancelář, s. r. o., se sídlem [adresa] Praha 1, IČO [IČO], zastoupená Mgr. Barborou Reinischovou, advokátkou se sídlem [adresa] Poděbrady, za účasti Generali Česká Pojišťovna, a. s., se sídlem [adresa] Praha 1, IČO [IČO], jako vedlejšího účastníka na straně žalované 1, a 2. M. D., se sídlem XY, IČO XY, o zaplacení částky 4.248.270 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 3/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 51 Co 398/2019-397, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2020, č. j. 51 Co 398/2019-397, byl potvrzen zamítavý rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 4. 2019, č. j. 11 C 3/2017-334, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem obvodního soudu, že žalovaná 1 pochybila při zastupování žalobkyně v řízení vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 C 13/2014, avšak mezi tímto pochybením a vznikem škody není příčinná souvislost, neboť žalobkyně měla možnost pochybení žalované 1 napravit v odvolacím řízení a dobrovolně vzala odvolání zpět, současně neprokázala, že nebýt pochybení žalované 1, byla by v původním řízení úspěšná.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně – zastoupena advokátem – dovolání, neboť se podle ní oba soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe, resp. zaujaly jiný právní výklad k řešení otázky splnění podmínek pro vydání rozsudku pro uznání, jež v předchozím řízení rozhodovaly Okresní soud v Mělníku a Krajský soud v Praze, tedy je třeba znát náhled dovolacího soudu na tento střet a dovolací soud má tuto otázku posoudit jinak. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že v dané věci nebyla shledána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované 1 a škodou způsobenou dovolatelce, ani se závěrem, že v předchozím řízení vedeném u Okresního soudu v Mělníku mohlo k odvolání dovolatelky dojít ke zrušení rozsudku pro uznání v odvolacím řízení. Navrhla proto, aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a následně jej zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že dovolací soud má vyřešenou právní otázku posoudit jinak než odvolací soud, resp. v tom, že se nalézací soudy odchýlily od rozhodovací praxe Krajského soudu v Praze, zjevně se nejedná o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání, neboť uvedený předpoklad neodpovídá ani jednomu z kritérií taxativně uvedených v § 237 o. s. ř. Žádost, aby určitá právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak než rozhodl odvolací soud v dané věci, se zásadně významově odlišuje od požadavku (ve smyslu § 237 o. s. ř.), aby dovolacím soudem již dříve vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikované pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Obdobně předpoklad přípustnosti dovolání, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, není totožný s námitkou, že právní posouzení odvolacího soudu se odchýlilo od právního závěru vyjádřeného jiným odvolacím soudem v předchozím řízení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), anebo odkaz na toto ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Výše uvedený požadavek však dovolatelka nesplnila. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje § 243f odst. 2 o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Robert Waltr předseda senátu