Plný text
25 Cdo 1597/2021-465
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobců: a) V. Š., narozený dne XY, b) L. Š., narozená dne XY, c) V. Š., narozený dne XY, žalobci a) až c) bytem XY, d) L. V., narozená dne XY, bytem XY, proti žalované: Nemocnice Jihlava, příspěvková organizace, se sídlem [adresa] Jihlava, IČO [IČO], zastoupená Mgr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem [adresa] Praha, IČO [IČO], o zaplacení 830.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 12 C 150/2012, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2019, č. j. 17 Co 175/2018-416, takto:
Věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 1597/2021 se postupuje velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1014/2020, zamítl dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2019, č. j. 17 Co 175/2018-416. Krajský soud v Brně v dané věci neshledal důvodnými požadavky žalobců na jednorázové odškodnění za úmrtí N. K., dcery žalobců a) a b) a sestry žalobců c) a d) ve smyslu § 444 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „obč. zák.“) účinného v rozhodné době. Nejvyšší soud v dané věci neshledal dovolání důvodným, nepřisvědčil argumentaci dovolatelů dožadujících se korekce vyslovených závěrů způsobem odpovídajícím tzv. teorii ztráty šance. Současně i s ohledem na to, že v souladu s dosavadní rozhodovací praxí (viz např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 16/04) byla z hlediska právní úpravy obsažené v zákoně č. 40/1964 Sb. satisfakce za újmu spočívající v zásahu do osobnostních práv v důsledku smrti jiné osoby pojímána jako jiný nárok než náhrada škody ve smyslu § 444 odst. 3 obč. zák., neměl za to, že by jím vyslovené závěry představovaly odchýlení se od dosavadní rozhodovací praxe, reprezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 41/2017, v němž byla teorie ztráty šance uvažována v rámci posouzení nároku zadostiučinění za zásah do osobnostních práv ve smyslu § 11 a § 13 obč. zák.
Ústavní soud následně svým nálezem ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. IV. ÚS 3416/20, zrušil rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2020, sp. zn. 25 Cdo 1014/2020, jelikož shledal, že při jeho vydání bylo porušeno právo účastníků na zákonného soudce. Ústavní soud uzavřel, že pokud Nejvyšší soud ve stížností napadeném rozhodnutí dospěl k jinému právnímu závěru stran aplikovatelnosti ztráty šance, než jaké byly vysloveny v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 41/2017, aniž by věc v souladu s § 20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), předložil velkému senátu, porušil tím ústavně zaručené právo účastníků na zákonného soudce.
Vázán kasačními účinky nálezu Ústavního soudu (viz čl. 89 Ústavy České republiky) tedy tříčlenný senát č. 25, který měl podle platného rozvrhu práce Nejvyššího soudu projednat a opětovně rozhodnout o podaném dovolání v dané věci, rozhodl podle § 20 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 6. 2021
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu