Plný text
25 Cdo 1868/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně M. H., zastoupené JUDr. Věrou Neradovou, Ph.D., advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované Fakultní nemocnici Hradec Králové, IČO [IČO], se sídlem [adresa] náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 C 42/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2013, č.j. 21 Co 80/2013-311, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 4. 2013, č.j. 21 Co 80/2013-311, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 12. 2012, č.j. 8 C 42/2011-283, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení 7.548.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala náhrady škody na zdraví, která jí měla vzniknout ve zdravotnickém zařízení žalované, kde se dne 24. 6. 2009 předčasně narodila a kvůli nízké porodní váze byla umístěna do inkubátoru. Pátý den života u ní došlo k rozvoji septického stavu vyvolaného infekcí s následným zánětem mozkových blan a postižením centrálního nervového systému. Mechanismus nákazy nebyl zjištěn, ve zdravotní péči poskytované žalobkyni nebylo shledáno pochybení. Přípustnost dovolání žalobkyně dovozuje z ustanovení § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle ní závisí na vyřešení otázek hmotného práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, a právní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Žalobkyně spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí v řešení otázek „prokázání viny poškození zdraví žalobkyně žalovanou ve smyslu zhodnocení právního významu doznání příčiny nákazy žalobkyně ze strany žalované při mimosoudním jednání zaměstnanců žalované a rodičů žalobkyně a zároveň pak ve smyslu vyhodnocení povinnosti předcházet vzniku škod na zdraví dle § 415 občanského zákoníku, tzv. obecné prevenční povinnosti“.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání odkázala na svá předchozí stanoviska, která jsou součástí soudního spisu.
Předpoklady přípustnosti podle § 237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž vytýkají soudům nesprávnost hodnocení důkazů, tj. nesprávnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o neprokázání protiprávního jednání a příčinné souvislosti mezi postupem zaměstnanců žalované a újmou žalobkyně. Dovolatelkou formulované právní otázky vycházejí z odlišného skutkového stavu, než je ten, který zjistily soudy obou stupňů a jehož správnost dovolací soud přezkoumávat nemůže. Není tak ve skutečnosti uplatněn jediný způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s .ř.).
Na základě konkrétních skutkových zjištění vycházejících z hodnocení provedeného dokazování soudy dospěly k závěru, že nebylo prokázáno protiprávní jednání žalované, jež by bylo v příčinné souvislosti se škodou způsobenou na zdraví žalobkyně. Za daného stavu je nadbytečné posuzovat otázku, zda prokázané jednání zaměstnanců žalované, jež se netýkalo péče o žalobkyni, zakládá porušení prevenční povinnosti ve smyslu § 415 obč. zák.
Ač dovolání výslovně směřovalo do všech výroků napadeného rozhodnutí, proti výrokům o nákladech řízení žádné konkrétní námitky uplatněny nebyly.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. září 2013
JUDr. Robert Waltr předseda senátu