Plný text
25 Cdo 1925/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce T. M., zastoupeného JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Kooperativa pojišťovně, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem [adresa] IČO [IČO], o 156.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 271/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, č. j. 15 Co 467/2012-118, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2013, č. j. 15 Co 467/2012-118, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 27. 6. 2012, č. j. 20 C 271/2009-99, o zamítnutí žaloby na zaplacení 156.000,- Kč s příslušenstvím na jednorázovém odškodnění pozůstalých podle § 444 odst. 3 písm. f) obč. zák., a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Žalobce v dovolání namítá neúplné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení. Uvádí skutkové okolnosti, z nichž dovozuje, že v okamžiku nehody nebyl řidičem vozidla, do vozu nenastoupil, pouze jej nastartoval ze stupačky vozidla, na sedadlo řidiče vůbec neusedl, a není proto možné aplikovat ustanovení § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. Zásadní právní význam rozhodnutí spatřuje v otázce nároku na přiznání jednorázového odškodnění podle § 444 odst. 3 obč. zák. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.
Předpoklady přípustnosti podle § 237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť dovoláním uplatněné námitky nesměřují proti řešení otázky hmotného nebo procesního práva, nýbrž zpochybňují zejména správnost skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o tom, že žalobce porušil povinnosti řidiče podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., neboť se nevěnoval plně řízení, když před nastartováním vozidla nezkontroloval, zda není zařazen rychlostní stupeň, a uvedl tak vozidlo do pohybu. Není tak naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání, totiž nesprávné právní posouzení věci (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2013
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu