Plný text
25 Cdo 195/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, se sídlem [adresa] IČO: [IČO], proti žalované ČSOB Pojišťovně, a. s., člence holdingu ČSOB, se sídlem v [adresa] IČO: [IČO], o 3.793,00 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 12 C 162/2014, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. října 2014, č. j. 8 Co 1770/2014-30, takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. října 2014, č. j. 8 Co 1770/2014-30 se mění tak, že usnesení Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. září 2014, č. j. 12 C 162/2014-21, se potvrzuje.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. září 2014, 12 C 162/2014-21, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Pardubicích jako soudu místně příslušnému. Uvedl, že není na místě posuzovat místní příslušnost dle ust. § 87 písm. b) o. s. ř., neboť žalobou uplatněný nárok nemá povahu náhrady újmy, nýbrž je nárokem na vyplacení pojistného plnění z pojistné události.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. října 2014, č. j. 8 Co 1770/2014-30, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že se místní nepříslušnost Okresního soudu v Českých Budějovicích nevyslovuje a věc se Okresnímu soudu v Pardubicích nepostupuje. S odkazem na judikaturu dovolacího soudu uvedl, že nárok žalující zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů vynaložených na poskytnutou zdravotní péči jejího pojištěnce dle ust. § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má charakter náhrady škody a je-li předmět sporu náhradou škody, není důvod neaplikovat ust. § 87 písm. b) o. s. ř.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost odůvodňuje tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena a při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od právní úpravy a rozhodovací praxe. Nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, který posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok na náhradu škody, zatímco se jedná o právo na vyplacení pojistného plnění proti pojistiteli osoby odpovědné za škodu. Poukázal na rozhodnutí publikované pod číslem 81/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle nějž k řízení o nároku poškozeného proti pojistiteli na plnění podle § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není vedle obecného soudu žalovaného příslušný také soud na výběr daný podle § 87 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání vyvracela důvody dovolání, poukazovala na to, že k dopravní nehodě, z níž veškeré další nároky vznikly, došlo v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích. Navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné a je i důvodné.
Podle ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř. je vedle obecného soudu žalovaného, popřípadě vedle soudu uvedeného v § 85a, k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu došlo ke skutečnosti, která zakládá právo na náhradu újmy.
Rozhodující pro závěr, zda žalobou je uplatněno právo na náhradu škody ve smyslu ustanovení § 87 písm. b) o. s. ř., jsou žalobní tvrzení. Právo uplatněné žalobou vyplývá ze skutečností tvrzených v žalobě, pokud vyjadřují hmotněprávní předpoklady vzniku tohoto práva (vznik škody, protiprávní jednání, příčinnou souvislost). Na uplatnění práva na náhradu škody (přestože by je tak žalobce v žalobě označil) by nebylo možné usuzovat například tehdy, když by žalobní tvrzení naplňovala hmotněprávní předpoklady jiného práva než práva na náhradu škody (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. listopadu 2014, sp. zn. 32 Cdo 823/2014).
V daném případě byly okolnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti odvolacím soudem posouzeny nesprávně. Odvolací soud nejenže přehlédl publikovanou judikaturu (R 81/2011), jež dovodila, že na nárok poškozeného na plnění proti pojistiteli osoby odpovědné za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku podle § 6 a § 9 zákona č. 168/1999 Sb. nelze aplikovat § 87 písm. b) o. s. ř., neboť odpovědnostní pojistitel škůdce neodpovídá za škodu namísto škůdce, ale přehlédl i tu okolnost, že v daném případě jde sice o nárok zdravotní pojišťovny vyplývající z § 55 zákona č. 48/1997 Sb., avšak nikoliv o nárok na náhradu nákladů zdravotní péče proti odpovědnému subjektu, nýbrž o nárok proti jeho pojistiteli na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zákona č. 168/1999 Sb. Již z toho je zřejmé, že ve vztahu k žalované pojišťovně se o nárok na náhradu škody nejedná a jednat nemůže a že judikatura zmiňovaná v napadeném usnesení se takového nároku netýká (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2007, sp. zn. 25 Cdo 113/2006).
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska uplatněného dovolacího důvodů správné. Vzhledem k ustanovení § 243d odst. 2 o. s. ř. dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2015
JUDr. M. Š. senátu