Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie B - vybráno k publikaci

Spisová značka

25 Cdo 1983/2025

Téma · generováno AINáležitosti dovolání ve sporu o pojistné plnění

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 31. 8. 2026ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.1983.2025.1
Další údaje
Předmět řízení: Pojištění majetku

Shrnutí · generováno AI

Pojištěný požadoval vyšší pojistné plnění po požáru domu, který nechal zbourat a neobnovil. Nejvyšší soud dovolání odmítl, protože nevymezilo konkrétní právní otázku ani předpoklady jeho přípustnosti. Námitkou nedostatečného poučení soudu se proto nemohl zabývat.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Dovolání musí vedle dovolacího důvodu konkrétně vymezit právní otázku a předpoklad přípustnosti podle § 237 o. s. ř.; pouhé tvrzení, že otázka má být posouzena jinak nebo dosud nebyla řešena, nepostačuje. Námitku vady řízení podle § 118a o. s. ř. lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. přezkoumat jen při přípustném dovolání. Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Nezbytnou náležitostí dovolání je vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ( § 241a odst. 2 o. s. ř. ), ale i vymezení konkrétní právní otázky, v jejímž řešení spatřuje dovolatel důvodnost dovolání, tedy nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a jejímž vymezením je dovolací soud při přezkumu vázán.
    Zobrazit v textu
  • Vytýkal-li žalobce soudu prvního stupně, že řízení zatížil nepředvídatelností, neboť v rámci poučení podle § 118a o. s. ř. jej soud neupozornil na svůj odlišný právní názor (mínil zřejmě nedostatek poučení o neunesení důkazního břemene k tvrzení o nutnosti demolice domu), jde o námitku vady řízení, k níž však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze
    Zobrazit v textu
  • Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

25 Cdo 1983/2025-554

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Hany Tiché ve věci žalobce: J. N., zastoupený Mgr. Ing. Robertem Bochníčkem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 8, zastoupená JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem [adresa] Brno, o zaplacení 1 130 798 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 7 C 63/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2025, č. j. 18 Co 12/2025-513, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení 16 057 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Jiřího Machourka.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 12. 2. 2025, č. j. 18 Co 12/2025-513, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 23. 7. 2024, č. j. 7 C 63/2017-482, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 1 130 798 204 Kč s příslušenstvím a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve sporu o pojistné plnění vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce je výlučným vlastníkem nemovitostí, mimo jiné rodinného domu a stodoly v k. ú. XY u Plzně. Jako pojistník a současně pojištěný uzavřel dne 13. 9. 2007 žalobce s žalovanou pojistnou smlouvu o pojištění rodinného domu a souvisejících objektů, jejíž součástí byly Všeobecné pojistné podmínky (dále jen „pojistná smlouva“ a „pojistné podmínky“). Podle čl. XXIII. odst. 7 pojistných podmínek byla-li nemovitost pojištěna na novou cenu a oprávněná osoba neprokáže, že poškozenou nebo zničenou nemovitost opravila nebo znovu pořídila nebo že tak učiní, je pojistitel ve lhůtě uvedené v článku XIII odst. 5 povinen poskytnout plnění v časové ceně. Zbývající část pojistného plnění se stane splatnou teprve poté, kdy oprávněná osoba prokáže, že pojištěnou věc opravila, případně znovu pořídila a pokud oprávněná osoba tyto skutečnosti do tří let po vzniku pojistné události neprokáže, pojistitel zbývající část pojistného plnění neposkytne. Dne 14. 9. 2014 žalobce s žalovanou uzavřeli dodatek k pojistné smlouvě o navýšení pojistné částky na 1 886 000 Kč, jednalo se o pojištění na věc novou, z čehož 1 672 000 Kč připadalo na maximální pojistné plnění za dům a 214 000 Kč za související objekty. Dne 15. 3. 2016 došlo k pojistné události - požáru rodinného domu a stodoly, kterou žalobce řádně nahlásil žalované pojišťovně. Z obavy o statickou nestabilitu stavby rodinného domu si nechal žalobce zpracovat odborné vyjádření ke stavu domu po požáru, vzhledem k jeho závěrům získal souhlas stavebního úřadu s odstraněním stavby a nechal požárem poškozený dům dne 23. 5. 2016 odstranit. Žalovaná vyplatila žalobci pojistné plnění ve výši 427 324 Kč za škodu na domě (po odečtení spoluúčasti 1 000 Kč) a 65 468 Kč za škodu na stodole, celkem 492 792 Kč. Žalobce se domáhal částky 1 130 798 Kč, jež se skládá z doplatku pojistného plnění za obě stavby ve výši 1 002 208 Kč stanoveného z obvyklé ceny domu a stodoly před požárem určené znaleckým posudkem Ing. R. K. částkou 1 495 000 Kč (po odečtení vyplaceného pojistného 492 792 Kč a spoluúčasti 1 000 Kč), nákladů na odstranění stavby 124 000 Kč, správního poplatku 500 Kč a znalečného 5 090 Kč. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce nechal po požáru dům zbourat (ačkoli obvodové zdivo domu bylo možno využít k jeho opravě a bourání nebylo z konstrukčního hlediska nezbytné) a znovu ho nepostavil, tudíž měl podle smluvních podmínek nárok na výplatu tzv. časové ceny. Znalecký ústav Trigon s.r.o. stanovil časovou cenu po úplném odstranění stropních konstrukcí částkou 450 000 Kč a po částečném odstranění využitelných stropních konstrukcí částkou 430 000 Kč. Z provedeného dokazování znaleckými posudky a výslechy jednotlivých znalců vyplynulo, že šlo o škodu parciální, nikoli totální. Odvolací soud se ztotožnil i s právním hodnocením věci soudem prvního stupně (podle § 2 a § 28 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě). Pakliže mezi stranami bylo nesporné, že žalovaná žalobci již vyplatila pojistné ve výši 429 792 Kč (odpovídající ceně časové) a žalobce nesplnil povinnost stanovenou pojistnými podmínkami, neboť ve stanovené lhůtě pojištěný dům neopravil ani nepořídil stavbu novou, odvolací soud uzavřel, že nad rámec vyplaceného pojistného plnění do výše ceny nového domu (a souvisejících nákladů) není nárok žalobce oprávněný.

2. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním v plném rozsahu s tím, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, obdobná skutková situace dosud nebyla dovolacím soudem řešena“. Dovolatel nesouhlasí s poskytnutím pojistného plnění v ceně časové, aprobovaným výkladem pojistných podmínek nalézacími soudy podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3676/2018, jenž podle jeho názoru odporuje zásadě ochrany slabší strany ve spotřebitelských vztazích. Napadené rozhodnutí je podle jeho názoru v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1160/2025 a sp. zn. 25 Cdo 224/2010. Dále namítl, že soud prvního stupně porušil zásadu předvídatelnosti soudního rozhodnutí, když ho podle § 118a o. s. ř. neupozornil, že nemá za prokázanou nutnost demolice domu, na což by žalobce reagoval návrhem na provedení dalších důkazů. Žalobce navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

3. Žalovaná se ve vyjádření k dovolání zcela ztotožnila s odůvodněním rozsudku odvolacího soudu, který se podle jejího názoru detailně vypořádal s veškerými námitkami žalobce. Žalovaná proto navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl.

4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., není však přípustné.

5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

7. Nezbytnou náležitostí dovolání je vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), ale i vymezení konkrétní právní otázky, v jejímž řešení spatřuje dovolatel důvodnost dovolání, tedy nesprávnost rozhodnutí odvolacího soudu a jejímž vymezením je dovolací soud při přezkumu vázán. Zákonný požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 o. s. ř.), je odlišný od požadavku na uvedení dovolacího důvodu (§ 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Vymezení důvodu dovolání obvykle směřuje k právní argumentaci a konstatování, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vymezení přípustnosti dovolání vyžaduje označení některého z předpokladů přípustnosti uvedených v § 237 o. s. ř. a popis důvodů, které podle dovolatele daný předpoklad přípustnosti odůvodňují. V posuzované věci dovolatel spatřoval přípustnost dovolání v tom, že jde o otázku, jež by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, neboť obdobná skutková situace dosud nebyla dovolacím soudem řešena, avšak žádnou konkrétní otázku v dovolání nepředložil. Ani v souvislosti s odkazem na § 2788 a § 2789 o. z. dovolatel neupřesnil, jak by měla být daná ustanovení na danou věc aplikována a čeho by tím mělo být v jeho prospěch dosaženo, zejména s přihlédnutím k tomu, že oba soudy za důvod správnosti postupu žalované (výplaty časové ceny) označili skutečnost, že žalobce nepostupoval podle pojistných podmínek a nepořídil nový dům.

8. Dovolatel tedy v rámci dovolací argumentace převážně opakoval své odvolací námitky, jimiž se však v podstatě se domáhá přezkumu skutkových závěrů odvolacího soudu, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž nesouhlasí. Vyjádřil nesouhlas s postupem soudů podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3676/2018, s touto námitkou se však již podrobně vypořádal soud odvolací (rozsudek ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3676/2018, vymezil pravidla pro výklad pojistných podmínek a odvolací soud se jimi řídil). Rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2007, sp. zn. 25 Cdo 1160/2025, a ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 224/2010, se nároků na pojistné plnění netýkají a dovolatel neuvedl, jaké právní závěry by z nich pro nyní posuzovanou věc měly plynout.

9. Vytýkal-li žalobce soudu prvního stupně, že řízení zatížil nepředvídatelností, neboť v rámci poučení podle § 118a o. s. ř. jej soud neupozornil na svůj odlišný právní názor (mínil zřejmě nedostatek poučení o neunesení důkazního břemene k tvrzení o nutnosti demolice domu), jde o námitku vady řízení, k níž však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3146/2018, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1430/2018, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.

10. Dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

11. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř.

12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 31. 8. 2026

JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací