Plný text
25 Cdo 1995/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně K. K., zastoupené JUDr. Vladimírou Smetanovou, advokátkou se sídlem [adresa] proti žalované Krajské zdravotní a.s., se sídlem [adresa] A, IČO [IČO], zastoupené JUDr. Otakarem Pazdziorou, advokátem se sídlem [adresa] náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 25 C 16/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2014, č. j. 11 Co 328/2013-233, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2014, č.j. 11 Co 328/2013-233, neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., neboť v něm dovolatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolání musí být formulováno tak, aby z něj bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatelka za splněné a v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřuje, přičemž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř.; ostatně ani tu dovolání žalobkyně neobsahuje (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněná na webových stránkách Ústavního soudu).
Dovolatelka pouze polemizuje s hodnocením důkazů odvolacím soudem, rozporuje závěry znaleckých posudků a požaduje doplnění dokazování dalším znaleckým zkoumáním, jímž má být zjištěno pochybení žalované při poskytnutí zdravotní péče. Dovolacím důvodem pak má být nedostatečné zjištění skutkového stavu, na základě něhož dospěl odvolací soud k nesprávnému právnímu posouzení věci. Takto formulované dovolání však postrádá položení právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), dovolací námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s .ř. založit.
Jelikož dovolatelka nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 až 238a o. s. ř., trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. srpna 2015
JUDr. Robert Waltr předseda senátu