Plný text
25 Cdo 2116/2025-630
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Tomáše Novosada v právní věci žalobce: V. D., zastoupený Mgr. Michalem Bedrnou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované: Mr. Cloud s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 6, zastoupená JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem [adresa] o 788 259 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 112/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. 72 Co 313/2024-592, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 14 411,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Michala Bedrny.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 20. 2. 2019, č. j. 14 C 112/2012-280, zamítl žalobu, jíž se žalobce proti původně žalovaným 1. Mironet.cz, a. s., a 2. Mironet Technology, s. r. o. (právní předchůdce nynější žalované), domáhal společně a nerozdílně zaplacení 788 259 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce si u právní předchůdkyně žalované dne 18. 11. 2010 objednal počítačovou sestavu (dále též jen „PS“), která mu byla dodána a kterou následně užíval ve svém bytě. Dne 5. 1. 2011 vznikl požár, v jehož důsledku vyhořel celý žalobcův byt. Přivolané jednotky Hasičského záchranného sboru hlavního města Prahy (dále jen „HZS“) stanovily jako jednoznačnou příčinu požáru technickou závadu elektroinstalace PS. HZS ve zprávě ze dne 4. 5. 2011 tento závěr změnil tak, že nelze jednoznačně určit, že příčinou požáru byla vada PS. Rovněž ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. Ladislavem Bukovským na základě zadání žalované vyplynulo, že nelze jednoznačně stanovit ohnisko požáru ani příčinu požáru. Ze znaleckého posudku zpracovaného P. U. ze dne 26. 11. 2015 na základě zadání žalobce vyplynulo, že s ohledem na časové období od vzniku požáru do doby zpracování posudku již není možné stanovit přesnou a jednoznačnou příčinu požáru. Ze znaleckého posudku zpracovaného znaleckým ústavem Generální ředitelství Hasičského záchranného sboru, Technický ústav požární ochrany, na základě zadání soudu vyplynulo, že příčinou požáru bytu byla technická závada elektroinstalace ve vnitřním prostoru skříně počítače. Ze znaleckého posudku zpracovaného RNDr. Jiřím Handlířem, CSc., na základě zadání žalované vyplynulo, že z dokumentace použité znaleckým ústavem nelze jednoznačně určit příčinu vzniku požáru uvnitř počítače. Ze znaleckého posudku zpracovaného B. B. na základě zadání žalované vyplynulo, že po sedmi letech po požáru nelze zodpovědně a prokazatelně určit příčinu, která požár iniciovala. Soud provedl společný výslech znalců, na němž zpracovatel posudku znaleckého ústavu kpt. Ing. P. M. ustoupil od striktního závěru znaleckého posudku o vadě PS jako příčině požáru, přičemž uvedl, že procentuální pravděpodobnost vady PS jako příčiny požáru je 85 %. Bez zkoumání předmětného počítače nemohl najisto vyloučit, že příčinou požáru mohlo být něco jiného. Žalobce tak v řízení neprokázal existenci vady PS jako jednoho z předpokladů odpovědnosti žalované za škodu.
2. Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 4. 12. 2019, č. j. 72 Co 194/2019-314, tento rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud zopakoval důkaz odborným vyjádřením HZS a posudkem znaleckého ústavu a dospěl k odlišnému skutkovému závěru než soud prvního stupně, tedy že příčinou požáru byla vada elektroinstalace PS. Vyšetřovatelé HZS byli na místě požáru bezprostředně a měli možnost ohledat místo požáru i torzo PS. Zpracovatel zprávy HZS sice později svůj závěr o jednoznačně zjištěné příčině požáru korigoval, avšak pod tlakem okolností. Vypracování doplňujícího vyjádření mu zadal jeho nadřízený poté, co žalovaná předložila svůj znalecký posudek zpracovaný Ing. Ladislavem Bukovským, jenž však není znalcem, který by se mohl vyjadřovat k příčinám vzniku požáru, nadto PS zkoumal pouze zvnějšku a nechtěl počítač otevírat, protože si myslel, že dojde k jeho prozkoumání, tak aby se doopravdy zjistila příčina požáru. Uvedený znalec je zapsán v seznamu znalců jako znalec z oboru technické obory různé – diagnostika a poruchy technologie pozemních staveb. Ani další znalci nebyli aprobováni vyjadřovat se k otázce příčiny vzniku požáru, až na znalce P. U., jenž však uvedl, že po době delší než 4 roky již není možné stanovit příčinu požáru. Kpt. Ing. P. M., zpracovatel ústavního znaleckého posudku, při výslechu před soudem prvního stupně nejprve uvedl, že si stojí za závěry posudku, později byl právními zástupci žalovaných po „křížovém výslechu dotlačen“ k prohlášení, že bez PS nemůže říci, že příčinou požáru byla na 100 % vada počítače, nýbrž pouze na 85 %. Takovému prohlášení za uvedené nestandardní procesní situace však nelze přikládat žádnou hodnotu. Vzhledem k ustálené judikatuře je třeba též zohlednit, že žalovaná, jíž žalobce torzo PS za účelem zpracování znaleckého posudku předal, toto torzo zašantročila, což následně zneužila pro tvrzení o neunesení důkazního břemene žalobcem. Takové jednání žalované však nemůže být žalobci k tíži.
3. Obvodní soud pro Prahu 6 částečným rozsudkem ze dne 23. 9. 2020, č. j. 14 C 112/2012-365, žalobu opětovně zamítl ve vztahu k původnímu prvnímu žalovanému a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Následně pak rozsudkem ze dne 15. 4. 2024, č. j. 14 C 112/2012-559, uložil nynější žalované povinnost zaplatit žalobci 788 259 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shodně jako odvolací soud považoval za nevěrohodnou druhou zprávu HZS, znalecký posudek zpracovaný Ing. Ladislavem Bukovským a rovněž změnu názoru kpt. Ing. P. M. učiněnou při jednání soudu. Též závěr posudku vypracovaného B. B. zhodnotil jako nevěrohodný. Dále vycházel z posudku zpracovaného RNDr. J. B., Ph.D., jemuž žalovaná poskytla repliku počítače zakoupeného žalobcem, avšak podle znalce nelze jednoznačně stanovit, že se jedná o totožnou sestavu. Žalovaná tedy zatajila torzo PS, ač je mohla soudu, popř. soudem ustanovenému znalci poskytnout, k čemuž byla soudem vyzvána, postupovala tedy procesně nekorektně a místo toho, aby předmětné torzo poskytla, navrhovala další nadbytečné důkazy, které však již soud nepřipustil. Celkovou výši vzniklé škody soud stanovil částkou 1 198 074 Kč podle znaleckého posudku Jiřího Pelikána, za nějž žalobce zaplatil 29 040 Kč. Soud tak v návaznosti na závěry odvolacího soudu dospěl ke skutkovému závěru, že příčinou požáru byla výrobní vada PS, čímž žalobci byla způsobena celková škoda 1 228 114 Kč. Za škodu žalovaná odpovídá podle § 1 zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku.
4. Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 72 Co 313/2024-592, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neviděl důvod pro opakování dokazování provedeného soudem prvního stupně, přičemž námitky žalované, která polemizovala se skutkovými závěry tohoto soudu, neshledal důvodnými. Setrval na svých závěrech vyjádřených již v předcházejícím rozhodnutí. Rovněž znalec RNDr. J. B., jenž měl odpovědět na otázku, zda počítač dodaný žalovanou žalobci je totožný s počítačem, který shořel v bytě žalobce, neměl k dispozici torzo počítače, nýbrž vycházel pouze z fotografií a makety poskytnuté žalovanou. Znalec se o této maketě vyjádřil tak, že nelze jednoznačně stanovit, zda se jedná o stejnou sestavu. Odvolací soud opětovně poukázal na judikaturu vztahující se k informačnímu deficitu. Považoval tak za prokázanou vadu výrobku, vzniklou škodu i příčinnou souvislost a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně o odpovědnosti žalované.
5. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a též na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci. Namítá vadné a neúplné posouzení liberačních důvodů podle § 5 zákona č. 59/1998 Sb., s čímž spojuje dosud neřešenou otázku, zda závěrem, který je způsobilý zprostit výrobce odpovědnosti za škodu, je závěr soudního znalce, že pokud by rekonstrukce instalace v bytě byla provedena kompletně podle platných norem, nebyla by téměř žádná šance vzniku požáru z důvodu vady na elektrické síti a přístrojů na ní napojených. Dále namítá vadné hodnocení důkazů a neprovedení důkazů v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, s čímž spojuje dosud neřešenou otázku, zda může dojít k zamítnutí navrhovaných důkazů pro nadbytečnost pro závěr o nekorektním procesním postupu účastníka řízení zatíženého důkazním břemenem. Žalovaná v řízení opakovaně poukazovala na zavinění samotného žalobce, což prokazovala též znaleckým posudkem soudního znalce B. a Ing. B.. Nalézací soudy se liberací žalované přesto nezabývaly, což je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2675/2017. Znalec B. dospěl k závěru, že pokud by rekonstrukce bytu žalobce byla provedena podle platných právních předpisů, k požáru by nikdy nedošlo. Znalec konstatoval celkem 12 přímých porušení právních norem. Soudy se s těmito zjištěními nijak nevypořádaly a zcela je pominuly. Ohledně počítače pak s přihlédnutím ke všem okolnostem lze předpokládat, že vada neexistovala v době, kdy byl výrobek na trh uveden. Žalovaná prodala PS v řádech tisíců, přičemž žádná z nich pro svou vadu nezpůsobila požár, což bylo též konstatováno v závěrech soudních znalců. Dále žalovaná namítá vadné hodnocení důkazů ohledně nevěrohodnosti druhé zprávy HZS, nekompetence a nevěrohodnosti znalce Ing. L. B. a nevěrohodnosti změny závěru kpt. Ing. P. M.. Uvedený závěr odvolací soud opřel o nestandardní procesní situaci, jíž patrně mínil společný výslech soudních znalců. V tomto případě však šlo o legitimní a legální cestu, která plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2217/2017. Shledal-li odvolací soud revizi závěrů soudních znalců v rámci jejich výslechu za závěry bez vypovídací hodnoty, pokud předtím podali jasné závěry, je takový závěr odvolacího soudu zjevně vadný a nezákonný. V takovém případě by bylo nadbytečné vyslýchat soudní znalce, vedlo by to k nekritickému přejímání jejich závěrů, což je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Dovolatelka poukazuje též na skutečnost, že kpt. Ing. P. M. nebyl odvolacím soudem slyšen. Bylo tak nepřípustné, aby odvolací soud hodnotil věrohodnost jeho výpovědi, když tento důkaz neprovedl, přičemž dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. 33 Odo 275/2006. Pokud jde o neodbornost znalce Ing. B. v oblasti požární ochrany, jež byla vytýkána odvolacím soudem, pak konzultantem zpracovaného znaleckého posudku byl Ing. Václav Kratochvíl, Ph.D., jenž je soudním znalcem v oboru požární ochrana, a proto nelze ignorovat závěry tohoto posudku. Soud prvního stupně zamítl žalovanou navrhovaný důkaz dodatkem znaleckého posudku RNDr. B. a dodatkem znaleckého posudku Technického ústavu požární ochrany. Takový postup byl v rozporu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 23 Cdo 3429/2019, a rozsudkem téhož soudu ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 795/2022. Důkazní návrhy byly zamítnuty v důsledku závěru o nekorektním postupu žalované a nevydání PS. Žalovaná opakovaně uváděla, že PS nemá k dispozici, neboť ji předala soudnímu znalci Ing. Bukovskému. Navrhovanými důkazy měl být prokázán původ PS. Nadbytečnost těchto důkazů nemůže být odůvodněna tvrzeným nekorektním přístupem žalované, nýbrž pouze tím, že tvrzení, k němuž jsou důkazy navrhovány, již v řízení bylo bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno. Judikaturou dovozená ediční povinnost se vztahuje k hodnocení důkazů, nikoli však k zamítnutí důkazů. Dodatek ke znaleckému posudku RNDr. J. B., Ph.D., uvádí závěr, že zkoumaný počítač podle fotodokumentace znaleckých posudků je odlišný od předmětné faktury, a tedy se nejedná o osobní počítač dodaný společností Mironet. Kpt. Ing. P. M. rovněž konstatoval, že by došel k jednoznačným závěrům, pokud by měl k dispozici postavenou repliku PS; žalovaná tuto repliku postavila. Pokud by byl zadán dodatek k posudku znaleckého ústavu, mohlo dojít k objasnění věci. Dokazování tak zůstalo nedokončené a věc nebyla objasněna. Závěr soudu, že výrobcem PS byla žalovaná a příčinou požáru výrobní vada, se tak zakládá na neúplných a vadných skutkových zjištěních. Dovolatelka navrhla, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolatelkou předestřené námitky nepředstavují otázky hmotného nebo procesního práva, nýbrž směřují výhradně k hodnocení důkazů nalézacími soudy, s nímž se žalovaná neztotožňuje; nepředkládá tak žádnou otázku, která by splňovala předpoklady § 237 o. s. ř. Žalobce zdůrazňuje, že v dobré víře předal žalované ke zpracování znaleckého posudku torzo PS. Od té doby však žalobce torzo neviděl, neměl možnost je předložit znalcům a žalovaná nikdy nevysvětlila, proč je zašantročila. Znalci se shodli v tom, že pokud by torzo k dispozici měli, určili by příčinu požáru s naprostou jistotou. Stěží lze nalézt jiné vysvětlení, než že žalovaná potřebovala znemožnit takto jednoznačné určení příčiny požáru, a naopak získat možnost zpochybnit příčinu předkládáním jiných důkazů. Znalec B. posuzoval silnoproudou instalaci jen ze zcela obecných skutečností a v předmětném bytě nikdy nebyl. Elektroinstalace byla v bytě prováděna řadu let před požárem, což znalec v posudku přiznává. Závěry posudku jsou tedy jen zcela obecným hodnocením, nikoliv hodnocením konkrétní elektroinstalace v konkrétním bytě. S tvrzením, že shořelá PS neodpovídala sestavě dodané žalovanou, žalovaná přišla až po zrušení prvního rozsudku soudu prvního stupně. Za účelem prokázání této skutečnosti žalovaná sestavila repliku PS. Znalec RNDr. J. B. však dospěl k závěru, že tato replika neodpovídá zakoupenému počítači podle faktury. Žalovaná tak buď z diletantství nebo úmyslně sestavila a předložila soudu chybnou repliku a v těchto souvislostech již soud prvního stupně zamítl jako nadbytečné další dokazování k této otázce. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, nebo zamítl.
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dále jen „o. s. ř.“ Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., není však přípustné.
8. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 883/2010) obecně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. V některých případech strana zatížená důkazním břemenem však objektivně nemá a nemůže mít k dispozici informace o skutečnostech, významných pro rozhodnutí ve sporu, avšak protistrana má tyto informace k dispozici. Jestliže pak strana zatížená důkazním břemenem přednese alespoň „opěrné body“ skutkového stavu, a zvýší tak pravděpodobnost svých skutkových tvrzení, nastupuje vysvětlovací povinnost protistrany; nesplnění této povinnosti bude mít za následek hodnocení důkazu v neprospěch strany, která vysvětlovací povinnost nesplnila. To může být spojeno s tzv. ediční povinností, která ukládá každému (i účastníku řízení) předložit věc (nejčastěji jde o listinu), která má sloužit jako důkazní prostředek ve sporu. Nesplnění tzv. ediční povinnosti nevede bez dalšího k obrácení důkazního břemene, avšak může se projevit v hodnocení důkazů v neprospěch strany, která ediční povinnost nesplnila (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 440/2013).
10. V nyní posuzované věci z většiny znaleckých posudků vyplynulo, že pokud by bylo možné znalecky prozkoumat torzo PS, bylo by možné zjistit, zda příčinou požáru byla vada tohoto výrobku. Jelikož žalobce torzo sestavy vydal žalované, která nesplnila svou ediční povinnost, postupovaly soudy v souladu s výše uvedenou judikaturou a k této okolnosti přihlédly právě v rámci hodnocení provedených důkazů. Z obsahu dovolání je zřejmé, že je zpochybňován tento skutkový závěr. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. (nesprávné právní posouzení věci) ovšem není zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem, opírajícího se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dále jen „Sb. rozh. obč.“, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). Na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatelka po změně úpravy dovolacího řízení od 1. 1. 2013 k dispozici nemá. V podstatě se dovolatelka domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž ona nesouhlasí. Jestliže dovolatelka právní posouzení buduje na vlastních skutkových závěrech odlišných od závěrů, k nimž dospěl odvolací soud, neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
11. Výše uvedené se týká též dovolatelkou vymezené otázky ohledně aplikace liberačních důvodů, neboť liberaci staví na skutkovém závěru, že příčinou požáru nebyla vada výrobku, nýbrž jiná možná příčina, a to pochybení při rekonstrukci bytu žalobce. Rovněž posouzení věrohodnosti jednotlivých znaleckých posudků je otázkou hodnocení důkazů.
12. Námitkou, podle níž odvolací soud posuzoval věrohodnost výslechu znalce kpt. Ing. P. M., aniž by výslech opakoval, uplatňuje dovolatelka námitku, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K ní však lze podle § 242 odst. 3 o. s. ř. v dovolacím řízení přihlédnout pouze tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16), což není tento případ.
13. Dovolací soud z těchto důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 23. 7. 2026
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu