UsneseníOdmítnutoKategorie D - omezený významObčanské↪ 3× citováno

Ústavní stížnost II. ÚS 3527/14 (podána 7. 11. 2014): odmítnuto (usnesení ze dne 20. 10. 2015).

Spisová značka

25 Cdo 2297/2014

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 2014-08-27Zpravodaj: JUDr. Marta ŠkárováECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2297.2014.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovoláníSenát: JUDr. Marty Škárové (předseda), JUDr. Petra Vojtka, JUDr. Roberta Waltra

Právní věta

⚠ Generováno AI

Nárok na náhradu skutečné škody spočívající v hodnotě nemovitosti, kterou poškozený nenabyl do vlastnictví, nemůže úspěšně uplatnit osoba bez aktivní legitimace, i když do nemovitosti vložila vlastní prostředky. Námitky zpochybňující skutková zjištění nejsou způsobilým dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolání bylo podle § 237 a § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítnuto jako nepřípustné.

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související judikatura

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (2) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

25 Cdo 2297/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně E. K., zastoupené JUDr. Zdeňkem Doležalem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému JUDr. K. H., správci konkursní podstaty úpadce Zemědělské družstvo Pístov – v likvidaci, se sídlem [adresa] zastoupenému JUDr. Rostislavem Kovářem, advokátem se sídlem Třebíč, Bráfova tř. 770/52, o 1.720.070,- Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 12 C 28/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2013, č. j. 17 Co 128/2012-113, takto:

I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění :

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. 12. 2013, č. j. 17 Co 128/2012-113, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Třebíči ze dne 29. 9. 2011, č. j. 12 C 28/2011-67, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 1.720.070,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení jejího nároku na náhradu škody proti žalovanému, který jako správce konkursní podstaty bez zbytečného odkladu neoznámil katastrálnímu úřadu, že do konkursní podstaty sepsal nemovitost, kterou žalobkyně sice koupila, avšak nenabyla ji do vlastnictví z důvodu neplatnosti kupní smlouvy. Popisuje průběh celé kauzy a namítá, že odvolací soud věc posoudil v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2123/2001. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. nejsou v dané věci splněny, neboť právní názor odvolacího soudu o nedostatku aktivní legitimace žalobkyně k uplatnění nároku na náhradu skutečné škody, na němž spočívá jeho rozhodnutí, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1331/2001, popř. ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2464/2000, a ze dne 30. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4419/2010) a není důvod, aby v této věci byly rozhodné právní otázky posouzeny jinak. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl uplatněný nárok na náhradu škody spočívající v hodnotě nemovitosti, kterou žalobkyně nenabyla do vlastnictví, nemá význam pro rozhodnutí v této věci poukaz dovolatelky na to, že do zvelebení nemovitosti vložila své finanční prostředky. Pokud dovolatelka z provedených důkazů dovozuje určité skutkové okolnosti se současným zpochybněním skutkových závěrů, z nichž vycházel odvolací soud, nesměřují tyto námitky proti právnímu posouzení věci, nýbrž se týkají skutkových zjištění, na nichž je založen závěr o nedůvodnosti uplatňovaného nároku, a nejsou tedy podle § 241a odst. 1 o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem. Srovnání s rozhodnutím Nejvyššího soudu pod sp. zn. 25 Cdo 2123/2001, které řeší otázku porušení povinností správce konkursní podstaty a nikoliv otázku majetkové újmy poškozeného, nedokládá rozpor napadeného rozhodnutí s judikaturou.

Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na to, že žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2014

JUDr. Marta Škárová

předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací