Plný text
25 Cdo 233/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně T. S., zastoupené JUDr. Františkem Mozgou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Fakultní nemocnici Brno, IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Hanou Krejčí, advokátkou se sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice Kooperativa pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, IČO [IČO], se sídlem [adresa] o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 39 C 187/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 6. 2015, č. j. 44 Co 384/2014-210, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání je vymezení jeho přípustnosti, přičemž dovolání musí být (není-li jím napadeno některé z rozhodnutí taxativně vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) formulováno tak, aby z něj bylo patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné a v jakých konkrétních okolnostech naplnění předpokladů přípustnosti spatřuje, přičemž nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu).
Pokud dovolatelka uvedla, že dovolání „je přípustné, a to z důvodu, že rozhodnutí prvoinstančního soudu, které bylo potvrzeno odvolacím soudem, spočívalo na nesprávném právním posouzení věci“, nevystihla tak žádný ze zákonných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.
Jelikož dovolání neobsahuje všechny zákonné náležitosti ve smyslu § 241a odst. 2 o. s. ř., trpí tedy vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. června 2016
JUDr. Robert Waltr předseda senátu