Plný text
25 Cdo 2391/2005
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce V. L., zastoupeného advokátem, proti žalovanému Ministerstvu zdravotnictví České republiky, se sídlem v Praze 2, Palackého nám. 4, o zaplacení 15.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2, pod sp. zn. 22 C 34/2004, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2005, č. j. 35 Co 106/2005-34, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. března 2005, č. j. 35 Co 106/2005-34, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30. července 2004, č. j. 22 C 34/2004-21, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou proti Ministerstvu zdravotnictví České republiky, doplněnou podáním ze dne 20. 2. 2003, domáhal náhrady za ztrátu na výdělku, která mu měla vzniknout poškozením zdraví v důsledku nemoci z povolání, která však z důvodu ztráty jeho zdravotnické dokumentace nebyla jako nemoc z povolání uznána.
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 30. 7. 2004, č. j. 22 C 34/2004-21, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované Ministerstvo zdravotnictví České republiky je pouze organizační složkou státu a jako takové není právnickou osobou, není způsobilé být účastníkem řízení. Protože nedostatek způsobilosti žalovaného být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, soud řízení zastavil podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 3. 2005, č. j. 35 Co 106/2005-34, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že ten, kdo je v žalobě označen jako žalovaný, nemá způsobilost být účastníkem řízení, což je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a jeho následkem je zastavení řízení. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobce, že jím uvedené označení žalovaného soudy běžně užívaly a že případný nedostatek byl odstraněn usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2004. Nedostatek procesní způsobilosti účastníka je totiž vadou neodstranitelnou, navíc označení žalovaného v záhlaví usnesení Vrchního soudu v Praze bylo opravným usnesením tohoto soudu ze dne 16. 12. 2004 opraveno na „Ministerstvo zdravotnictví ČR, se sídlem [adresa] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. z důvodu podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že žalobu si sepisoval sám, vyplývá z ní jeho neuspokojivá finanční situace a rovněž důvod, pro který označil žalovaného jako „Ministerstvo zdravotnictví České republiky“. Ve vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. 6. 2002 je totiž uvedeno, že „věcná příslušnost je Ministerstvo zdravotnictví ČR“ a žalobce si z toho dovodil, že je nutno zažalovat toto ministerstvo. Namítá, že nebyl soudem prvního stupně poučen o správném označení účastníka řízení, jak to vyplývá i z judikatury Ústavního soudu, a tím, že soud řízení zastavil bez toho, že mu umožnil provést změnu označení žalovaného, zkrátil ho na jeho právu na spravedlivý proces. Odvolací soud pak toto pochybení soudu prvního stupně nenapravil, čímž v odpírání žalobcova práva na spravedlivý proces pokračoval. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dovolání podané žalobcem považuje za zcela bezdůvodné. Žalobce označil jako žalovaného organizační složku státu, která nedisponuje vlastní právní subjektivitou a není způsobilá být účastníkem řízení, přičemž se jedná o neodstranitelný nedostatek v podmínkách řízení. V této souvislosti žalovaný odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu Jc 211/2002 a 21 Cdo 366/2002. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl nebo zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., napadené rozhodnutí přezkoumal podle § 242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Je-li označení účastníka v žalobě nepřesné nebo neúplné, jde o vadu žaloby a je to důvodem k postupu podle § 43 o. s. ř., nikoliv k zastavení řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. O vadné podání ve smyslu § 43 odst. 1 o. s. ř. jde nejen tehdy, neumožňuje-li označení účastníka v žalobě jeho přesnou identifikaci, či v jeho označení došlo k chybě v psaní nebo jiné zřejmé nesprávnosti, ale i tehdy, je-li údaj označující žalovaného v logickém rozporu s vylíčením rozhodujících skutečností nebo s údajem o tom, čeho se žalobce domáhá, tedy jestliže obsah žaloby vzbuzuje pochybnosti o tom, zda žaloba směřuje proti tomu, kdo podle skutkových tvrzení v žalobě je odpovědným subjektem. Podle § 104 o. s. ř. soud postupuje v případě, že byl žalovaný řádně označen a nejsou pochybnosti o tom, kdo má být žalován; v takovém případě je postup podle § 43 o. s. ř. vyloučen.
Jestliže je z obsahu žaloby zřejmé, že směřuje proti státu, a nikoliv proti organizační složce státu, která před soudem pouze za stát jedná, ale sama nemůže být účastníkem řízení, nemá podání náležitosti stanovené v § 79 odst. 1 o. s. ř. a je třeba účastníka řízení postupem podle ust. § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvat k odstranění této vady podání (obdobně srov. Nález Ústavního soudu ze dne 7. dubna 2005, sp. zn. I. ÚS 286/03).
V daném případě v žalobě, podané soudu dne 17. 12. 2002, kterou se žalobce kromě náhrady nemajetkové újmy domáhal zaplacení částky 15.000,- Kč měsíčně od 22. 12. 2002, je jako žalovaný označeno ministerstvo zdravotnictví s uvedením svého sídla, avšak zároveň v bodu V. žaloby je uvedeno, že „odpovědnost za vše má stát.“ Z toho je zřejmé, že žaloba obsahuje logický rozpor mezi označením žalovaného a žalobním tvrzením o tom, kdo žalobci odpovídá za škodu, jejíž náhrady se domáhá. Již to mělo vést soud prvního stupně k výzvě, aby žalobce odstranil pochybnosti o tom, kdo má být žalován. I když advokát zastupující žalobce v podání ze dne 22. 8. 2003 uvedl jako žalovaného ministerstvo zdravotnictví, nelze přehlédnout, že v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení označil za žalovaného Českou republiku-ministerstvo zdravotnictví a projevil tak snahu upřesnit označení žalovaného. Za této situace již nebylo třeba žalobce vyzývat k odstranění vad podání, nýbrž dát mu příležitost k jednoznačnému upřesnění označení žalovaného.
Z výše uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu z hlediska uplatněných dovolacích důvodů není správné, proto je dovolací soud zrušil (§ 243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. listopadu 2005
JUDr. Marta Škárová, v.r.
předsedkyně senátu