Plný text
25 Cdo 2456/2008
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně E. V., zastoupené Mgr. Alanem Vitoušem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Fakultní nemocnici Královské Vinohrady, se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Jiřím Sekaninou, advokátem se sídlem [adresa] za účasti České pojišťovny, a.s., se sídlem [adresa] jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 5 C 124/2001, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2007, č. j. 51 Co 217/2007-257, takto:
I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 6. 9. 2006, č. j. 5 C 124/2001-222, uložil žalované nemocnici zaplatit žalobkyni 67.185,80 Kč s příslušenstvím, co do částky 373.550,- Kč s příslušenstvím řízení zastavil a ohledně dále požadované částky 751.664,20 Kč s příslušenstvím a měsíční renty ve výši 10.000,- Kč od 1. 12. 2001 žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě zjištění, že po prodělané operaci štítné žlázy dne 30. 11. 1999 na chirurgické klinice žalované nemocnice byla u žalobkyně zjištěna porucha hlasu a poškození nervů, což vedlo k silnému dušení, žalobkyně se musela podrobit několika dalším operacím, byl jí přiznán částečný invalidní důchod a bylo zjištěno, že operační postup dne 30. 11. 1999 byl jediným objektivně prokázaným zdrojem poškození zdraví žalobkyně. Soud žalobkyni přiznal náhradu za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnosti, náhradu bolestného a za ztížení společenského uplatnění se zvýšením na desetinásobek, což odráželo skutečnost, že žalobkyně utrpěla újmu na zdraví v produktivním věku a musela výrazně omezit dosavadní způsob života. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně, která žije sama, v důsledků poškození zdraví není schopna provádět veškeré domácí práce, v tom jí pomáhají její zletilé děti a jejich partneři, vadí jí chůze do schodů a stoupání. Požadovanou měsíční rentu na výdaje za pomoc v domácnosti jí však nepřiznal s odůvodněním, že zletilé děti žalobkyně jsou morálně povinny poskytovat jí pomoc, a pokud jim žalobkyně za pomoc platí, jde o jednání nad rámec obvyklých rodinných poměrů.
K odvolání všech účastníků řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 11. 2007, č. j. 51 Co 217/2007-257, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni dalších 147.750,- Kč (zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění celkem na patnáctinásobek), jinak jej v tomto výroku a v zamítavém výroku o měsíční rentě potvrdil, ve výroku o úrocích z prodlení a o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Pokud jde o nárok na placení měsíční renty za pomoc v domácnosti odvolací soud nepřisvědčil názoru soudu prvního stupně a konstatoval, že vyživovací povinnost dětí vůči rodičům nastává v okamžiku, kdy jejich rodiče nemají dostatek finančních prostředků na svou slušnou výživu, avšak v případě, kdy tento stav byl zaviněn škůdcem, nelze sice na dětech poškozených požadovat, aby nesly náklady spojené s pomocí rodiči v souvislostí s poškozením jeho zdraví, zákon ale nepamatuje na možnost přiznání takové renty do budoucna, zvláště když žalobkyně netvrdí, že by najala pomocnici v domácnosti a jakou částku za jaké práce jí platí. K náhradě účelných nákladů spojených s léčením podle § 449 odst. 1 obč. zák. patří např. náklady spojené s rehabilitační léčbou, s přibráním ošetřovatele, s přilepšením na stravě či dietním stravováním nebo náklady nejbližších příbuzných spojené s návštěvami nemocného v nemocnici, a vždy musí jít o náklady prokazatelně vynaložené, které byly skutečně potřebné ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu ohledně měsíční renty podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že zákon neumožňuje přiznání finanční renty do budoucna, a poukazuje na to, že platná právní úprava náhrady škody to nezakazuje. Uvádí, že v některém měsíci její výdaje na potřebnou pomoc v domácnosti vysoce překračují částku 10.000,- Kč, někdy ji nedosahují, neklesnou však pod 8.000,- Kč měsíčně. Namítá, že je nespravedlivé po ní požadovat, aby prokazovala výši svých měsíčních výdajů, výše požadované renty je postavena na tom, že se jedná o paušální částku za zajištění pomocných prací v domácnosti a je na jejím uvážení, jakým způsobem s finanční částkou naloží. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR napadenou část rozsudku odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., shledal, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť napadené rozhodnutí, jež řeší právní otázku, která v rozhodnutí odvolacího soudu dosud nebyla řešena, má z hlediska aplikace § 449 obč. zák. zásadní význam po právní stránce ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 9. 11. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Nároky na náhradu škody na zdraví upravuje občanský zákoník v ustanoveních § 444 až § 449a. Při škodě na zdraví se podle § 445 obč. zák. peněžitým důchodem hradí ztráta na výdělku, jehož poškozený před poškozením dosahoval, a její výše se odvíjí od průměrného výdělku poškozeného. V případě jiné majetkové újmy, jak již konstatoval odvolací soud, zákon přiznání peněžitého důchodu do budoucna neumožňuje. Nepřichází proto v úvahu formou renty nahrazovat zvýšené náklady na zajištění péče o poškozeného, a to ani za předpokladu, že náklady vznikají poškozenému průběžně. V tom je závěr odvolacího soudu správný a správný je i jeho názor, že musí jít o náhradu nákladů prokazatelně vynaložených, které slouží ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného. Proto dalším důvodem, jenž uvedl odvolací soud ve svém rozhodnutí, proč nelze uplatněný nárok přiznat podle § 449 obč. zák., je, že podle skutkového vylíčení je náhrada požadována za výdaje na pomoc při zajištění těžších domácích prací, nákupů a různých pochůzek.
Podle § 449 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se hradí též účelné náklady spojené s léčením a podle odstavce 3 tohoto ustanovení se tyto náklady hradí tomu, kdo je vynaložil. Toto ustanovení zakládá nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením následků újmy na zdraví způsobené škůdcem, tedy nákladů, jejichž účelem je obnovení zdraví nebo alespoň zlepšení zdravotního stavu poškozeného, nikoliv nákladů, byť byly skutečně vynaloženy, na zajištění prací spojených s chodem jeho domácnosti, které poškozený vzhledem k trvalým následkům poškození zdraví nemůže sám vykonávat.
Z uvedeného vyplývá, že právní názor odvolacího soudu, z něhož vychází jeho rozhodnutí, je správný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ust. § 243b odst. 2, části věty před středníkem, a odst. 6 in fine o. s. ř. rozsudkem zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2010