Plný text
25 Cdo 2531/2025-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Správa služeb hlavního města Prahy, IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 8, zastoupená JUDr. Karolinou Besser, advokátkou se sídlem [adresa] Praha 2, proti žalované: E. L. C., zastoupená opatrovnicí Mgr. E. P., advokátkou se sídlem [adresa] Praha 7, o 79 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 29 C 299/2024, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2025, č. j. 12 Co 118/2025-124, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 3 764 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 20. 1. 2025, č. j. 29 C 299/2024-81, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 41 450 Kč s příslušenstvím (výrok I), zamítl žalobu co do 38 250 Kč s úrokem z prodlení (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení a odměně opatrovníka (výroky III a IV). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, č. j. 12 Co 118/2025-124, změnil zamítavý výrok II rozsudku soudu prvního stupně tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni 38 250 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Soudy takto rozhodly v řízení, v němž se žalobkyně domáhala náhrady nákladů na odtah vozidla žalované a parkovného za jeho umístění na odstavné ploše provozované žalobkyní. Soudy obou stupňů vycházely ze shodných skutkových zjištění a právně věc posoudily podle § 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Odvolací soud uzavřel, že účelem citovaného ustanovení silničního zákona je odstranění vozidla tvořícího překážku provozu s cílem zabezpečit jeho plynulost, přičemž je nepodstatné, zda překážku tvoří nové či ojeté vozidlo.
2. Žalovaná napadla výrok I rozsudku odvolacího soudu dovoláním. Žalobkyně ve vyjádření
navrhla dovolání odmítnout.
3. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
4. Předmětem odvolacího řízení v projednávané věci byla náhrada nákladů na odtah a parkovné ve výši 38 250 Kč. Nejedná se o spor vyplývající ze spotřebitelského nebo pracovněprávního vztahu a nejde ani o žádné z procesních usnesení uvedených v § 238a o. s. ř., u nichž se uvedený limit neuplatní. Dovolání žalované je v důsledku toho objektivně nepřípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a dovolací soud je proto podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
5. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 17. 3. 2026
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu