Plný text
25 Cdo 2571/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudkyň JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce: R. K., zastoupený Mgr. Ladislavem Beránkem, advokátem se sídlem v [adresa] proti žalovanému: Nemocnice Vrchlabí, s.r.o. (do 6. 11. 2016 Česko-německá horská nemocnice Krkonoše, s.r.o.), se sídlem [adresa] IČO: [IČO], zastoupená JUDr. Janem Machem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33, o 1.367.114,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 7 C 85/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2016, č. j. 20 Co 449/2015-308, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 2. 2016, č. j. 20 Co 449/2015-308, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Namítá-li dovolatel, že odvolací soud a soud prvního stupně postupovaly v rozporu s procesní úpravou dokazování znaleckým posudkem podle § 127 o. s. ř. a s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, jestliže odmítly provést důkaz výslechem MUDr. Z. K., který vypracoval posudek v rámci správního řízení vedeného před Krajským úřadem Královéhradeckého kraje a dospěl ke konkrétním odborným závěrům, jež jsou v protikladu se znaleckým posudkem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze i s posudky dalších zainteresovaných znalců, zcela opomíjí fakt, že v dané věci soud prvního stupně hodnotil čtyři znalecké posudky vypracované mimo řízení (včetně posudku MUDr. Z. K.), a nelze proto dovodit, že by mu byla upřena možnost tvrdit a prokázat rozhodné skutečnosti potřebné k úspěšnému uplatnění nároku.
Vyšel-li odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) ze závěrů posudku znaleckého ústavu (3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze), který byl ustanoven soudem a který ve svých závěrech reagoval i na sporné závěry posudku MUDr. Z. K., a odůvodnil-li i poukazem na obsah dalších provedených důkazů svůj závěr o tom, že žalovaná při léčbě žalobce postupovala v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (lege artis), postupoval v souladu s ustanovením § 132 i § 127 o. s. ř. Odvolací soud z hlediska řešení dovolatelem předestřené procesněprávní otázky (neprovedení důkazu) nepostupoval v rozporu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3096/2014, a ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 413/2015).
Byl-li postup žalované při léčbě žalobce shledán lege artis, bylo by možno usuzovat na dovolatelem namítané porušení tzv. obecné prevenční povinnosti vyplývající z ustanovení § 415 obč. zák., jen pokud by existovaly konkrétní okolnosti, které vyžadovaly provedení dalších úkonů či zvláštních opatření nad rámec předepsaného či obvyklého postupu a byly způsobilé k zamezení či snížení možnosti způsobení újmy na zdraví (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1400/2000, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 1273) V daném případě však žádné takové konkrétní okolnosti z provedených důkazů zjištěny nebyly. Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3234/2006 a sp. zn. 25 Cdo 1509/2013 není přiléhavý, neboť nejsou v rozporu s výše uvedenými závěry, naopak je podporují.
Uplatněné námitky tak postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. listopadu 2016
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu