Plný text
25 Cdo 2609/2025-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobce: J. H., proti žalované: Ordinace Ruprechtice, s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Liberec, o určení neplatnosti právního jednání, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 12 C 333/2024, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 9. 2025, č. j. 29 Co 94/2025-143, takto:
Řízení o odvolání žalobce se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v rámci probíhajícího řízení o odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 2. 2025, č. j. 12 C 333/2024-47, jímž bylo zastaveno řízení, usnesením ze dne 5. 9. 2025, č. j. 29 Co 94/2025-143, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Toto rozhodnutí žalobce napadl odvoláním, jež adresoval Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Uvedl, že žádal odvolací soud o předložení žádosti k rozhodnutí soudu prvního stupně, avšak tím, že odvolací soud rozhodl sám, znemožnil žalobci podat řádný opravný prostředek, a zasáhl tak do jeho ústavního práva na přístup k soudu.
Nejvyšší soud (předseda senátu podle § 243f odst. 2 o. s. ř.) řízení o podání žalobce zastavil pro nedostatek tzv. funkční příslušnosti. Odvolání je totiž podle § 201 o. s. ř. opravným prostředkem, jímž může účastník napadnout (a tím se domoci přezkumu) rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud to zákon nevylučuje. O odvoláních proti rozhodnutím okresních (obvodních) soudů rozhodují soudy krajské (Městský soud v Praze); vrchní soudy jsou sice též soudy odvolacími, avšak jen v případě odvolání proti rozhodnutím krajských soudů (Městského soudu v Praze) jako soudů prvního stupně. Tento předpoklad v dané věci splněn není, neboť Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodoval o žádosti žalobce jako soud odvolací. Na tom nic nemění ani ta okolnost, že odvolací soud nepředložil žádost o ustanovení zástupce soudu prvního stupně a rozhodl o ní sám, což mu umožňuje ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. Ač se § 138 o. s. ř. nachází v části třetí zákona, podle § 211 o. s. ř. se použije i pro řízení u odvolacího soudu, z čehož však nelze dovodit, že jde o rozhodnutí prvostupňové. Nelze tedy přisvědčit dovolací námitce, že postup odvolacího soudu je protiústavní, neboť mu odnímá právo dvojinstančního řízení. V tomto lze odkázat na závěr Ústavního soudu uvedený v usnesení ze dne 11. 1. 2007, sp. zn. II. ÚS 771/06, podle nějž „[z] ústavněprávního hlediska není soudní řízení povinně dvoustupňové a jednostupňové soudnictví ve věcech objektivně bagatelního významu nikterak nevybočuje z ústavních mezí (srov. Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 22, č. 22, str. 387). Ostatně tento požadavek neklade na civilní řízení ani Evropský soud pro lidská práva. Rozhodnutí o osvobození či odnětí osvobození od soudního poplatku navíc není rozhodnutím meritorním a tedy konečným, přestože se může účastníka řízení v konkrétním případě i citelně dotknout.“
Rozhodnutí odvolacího soudu, ať už jde o rozhodnutí ve věci samé nebo rozhodnutí procesní, lze napadnout, je-li zákonem připuštěno, dovoláním (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), a soudem příslušným k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím soudů krajských (Městského soudu v Praze) nebo vrchních soudů jako soudů odvolacích je Nejvyšší soud (§ 10a o. s. ř.). Tento závěr lze rovněž dovodit z § 238a o. s. ř., který obsahuje taxativní výčet procesních rozhodnutí vydaných v průběhu odvolacího řízení, přičemž opravným prostředkem proti těmto rozhodnutím je také dovolání.
Protože tedy opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu není odvolání, nýbrž dovolání, občanský soudní řád k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí neupravuje funkční příslušnost určitého soudu. Tím, že žalobce „odvolání“ přesto podal, uvedenou podmínku odvolacího řízení pominul. Nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, proto je nutno řízení o takovém „odvolání“, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavit.
Není-li k projednání odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravena funkční příslušnost, je k zastavení „odvolacího“ řízení povolán Nejvyšší soud, který je vrcholným článkem soustavy obecných soudů a současně je právě tím soudním orgánem, který je k rozhodnutí o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů příslušný – srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99 (zveřejněno pod č. 85 časopisu Soudní judikatura, ročník 2001, č. 7) ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2383/2006, ze dne 2. 4. 2014, sp. zn. 30 Cdo 103/2014, či ze dne 24. 7. 2024, sp. zn. 25 Cdo 1984/2024.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se nerozhoduje, neboť řízení pokračuje před odvolacím soudem, takže o všech nákladech řízení, včetně tohoto řízení dovolacího, bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 10. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu