Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekKategorie C - standardní význam

Spisová značka

25 Cdo 2616/2025

Téma · generováno AIVýslech znalců při rozporných znaleckých posudcích

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 29. 9. 2026ECLI:CZ:NS:2026:25.CDO.2616.2025.1
Další údaje
Předmět řízení: Znalecký posudek

Shrnutí · generováno AI

Spor se týkal náhrady škody za zničení haly při požáru, jehož šíření souviselo mimo jiné s paletami skladovanými v blízkosti jiné haly. Odvolací soud žalobu zamítl, aniž vyslechl zpracovatele posudku předloženého žalobcem. Nejvyšší soud jeho rozsudek zrušil, protože tento postup řádně neodůvodnil a pominul významné odborné závěry posudku.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Podle § 127 odst. 1 a 2 a § 127a o. s. ř. se soud může spokojit s písemným znaleckým posudkem jen v odůvodněných případech. Navrhne-li účastník výslech zpracovatelů posudku obsahujícího významné odborné skutkové závěry a soud posudku vytýká nedostatky či jej pomine, musí výslech provést, nebo jeho neprovedení konkrétně a přezkoumatelně odůvodnit. Neodůvodněné pominutí představuje opomenutý důkaz a může porušit čl. 36 odst. 1 Listiny.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (3)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Ustanoví-li soud znalce, vyslechne jej (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vyslechl, a pouze v odůvodněných případech.
    Zobrazit v textu
  • Uvedené však neznamená, že účastník má bezpodmínečné právo na to, aby byl proveden každý navržený výslech znalce. Soud však musí důkazní návrh buď provést a vyhodnotit, nebo konkrétně a přezkoumatelně odůvodnit jeho zamítnutí. Neodůvodněné pominutí návrhu na výslech znalce představuje opomenutý důkaz a může vést k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny.
    Zobrazit v textu
  • Odvolací soud tedy pochybil, pokud sice provedl důkaz znaleckým posudkem, avšak z jeho závěrů nevycházel a neprovedl navržený výslech zpracovatelů tohoto posudku, a tím se odchýlil od ustálené judikatury jak dovolacího, tak Ústavního soudu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Související rozhodnutí

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (7) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

25 Cdo 2616/2025-487

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: UNO PRAHA stavební družstvo, IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 10, zastoupený Mgr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem [adresa] c, [PSČ obec] 8, proti žalované: Faurecia Interior Systems Bohemia, s. r. o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Mladá Boleslav, zastoupená JUDr. Ladislavem Smejkalem, advokátem se sídlem [adresa] 1, o 409 950 212 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 11 C 152/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 25 Co 241/2024-441, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 25 Co 241/2024-441, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce se po žalované domáhá náhrady škody vzniklé zničením haly H1 při požáru ze dne 29. 1. 2022 a náhrady ušlého zisku. Tvrdí, že požár vznikl na manipulační ploše, kterou užívala žalovaná a kde dlouhodobě skladovala palety s hořlavým materiálem, a že se následně rozšířil až na halu H1. Odpovědnost žalované dovozuje z porušení povinností v oblasti požární ochrany a zabezpečení objektu vyplývajících z podnájemní smlouvy i z právních předpisů.

2. Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j.11 C 152/2023-343, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 409 950 212 Kč s příslušenstvím, (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). Vyšel ze zjištění, že žalobce vlastní pozemek, jehož součástí byla hala H1. Mezi účastníky byla dne 1. 12. 2009 uzavřena podnájemní smlouva, na jejímž základě žalovaná užívala průmyslový objekt H3 a přilehlou manipulační plochu a podle níž odpovídala za dodržování obecně závazných předpisů včetně předpisů požární ochrany a za zabezpečení objektu proti vniknutí cizích osob. Předmět podnájmu měl žalobce v užívání na základě nájemní smlouvy uzavřené se společností UNO NK, výrobní družstvo. V průběhu podnájemního vztahu žalovaná na venkovní manipulační ploše před halou H3 skladovala značné množství dřevěných a plastových palet s materiálem, umístěných v blízkosti haly H2, přibližně 2 m od její obvodové stěny. Haly H1, H2 a H2A užívala společnost GRUPO ANTOLIN TURNOV, s. r. o., ke skladování dílů pro automobilový průmysl a k výrobě dřevěných výplní pro automobily a byly zařazeny do kategorie se zvýšeným požárním nebezpečím. Dne 29. 1. 2022 ve 20:20 hodin vznikl na manipulační ploše užívané žalovanou požár v místě, kde byly v těsné blízkosti oplocení i haly H2 žalovanou uskladněny dřevěné a plastové palety. Iniciátorem požáru byl otevřený plamen, s nímž manipulovala třetí osoba, která byla později za vznik požáru pravomocně odsouzena. Požár nejprve zasáhl celé pole uskladněných palet a následně se přes otvory v obvodové stěně rozšířil do haly H2, odkud se vlivem značného množství uvnitř uloženého hořlavého materiálu dále šířil přes obestavěný přístřešek H2A až do haly H1. Ze znaleckých posudků z oboru požární ochrana, odvětví požární ochrana, předložených žalovanou vyplynulo, že v halách H2 a H2A došlo k výrazně rychlejšímu rozvoji požáru, než předpokládalo požární bezpečnostní řešení 9/2018 (dále jen „PBŘ“), že požární zatížení všech hal bylo podstatně vyšší, než s jakým toto řešení počítalo, a že objekty měly být zařazeny do vyššího stupně požární bezpečnosti, s čímž souvisela i potřeba instalace dalších požárně bezpečnostních zařízení, zejména samočinného stabilního hasicího zařízení. Elektrická požární signalizace neplnila při požáru svou funkci, nehlásila vznik požáru, nýbrž poruchový stav, a nedošlo tak ke spuštění požární uzávěry mezi halami H2A a H1, která měla zabránit šíření požáru do haly H1. V průběhu let došlo k rozsáhlým stavebním úpravám a změnám užívání hal H1, H2 a H2A, které nebyly odpovídajícím způsobem promítnuty do požárně bezpečnostního řešení stavby, a PBŘ z roku 2018 obsahovalo závažné nedostatky. Podle znalců rovněž nebyly správně určeny odstupové vzdálenosti od objektů ani od volných skladů hořlavých látek. Při dodržení předepsané odstupové vzdálenosti 18 až 20 m od haly H2 by se požár z hořících palet na tuto halu nepřenesl. Hoření palet uskladněných 2 m od stěny haly H2 působilo na její stěnu, která však měla minimálně 15 minut odolávat a až pak mělo dojít k šíření požáru v hale H2. Účinnost hasebního zásahu negativně ovlivnila řada dalších okolností, mimo jiné silný vítr, pozdní zpozorování a ohlášení požáru, nepřesné oznámení jeho rozsahu, nefunkčnost některých prvků požární ochrany, velké množství hořlavých materiálů uložených v halách a nedostatečné zdroje požární vody. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 2910, § 2894 a § 2951 o. z., dále podle zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, a vyhlášky č. 23/2008 Sb. Uzavřel, že žalovaná v rozporu s požárně bezpečnostními předpisy skladovala na venkovní ploše ve vzdálenosti pouhých 2 m od haly H2 dřevěné a plastové palety, na nichž vznikl požár založený třetí osobou. Dovodil však, že podstatnou příčinou rozšíření požáru a shoření haly H1 není skutečnost, že žalovaná nedodržela odstupové vzdálenosti palet, ale vysoké množství hořlavých látek v halách, stavební propojení hal prostřednictvím prostoru H2A, nesprávně provedené konstrukční řešení hal, nefunkčnost elektrické požární signalizace, nefunkčnost požárních uzávěrů a další nedostatky požární ochrany objektu. Dospěl proto k závěru, že porušení povinností žalovanou při skladování palet představovalo pouze prvotní okolnost vzniku požáru, nikoliv však podstatnou příčinu vzniku škody spočívající ve shoření haly H1, neboť k jejímu zničení vedl souběh dalších, rozhodujících příčin, které žalované nelze přičítat a které souvisely s technickým stavem, požárním zabezpečením a provozem hal. Jelikož žalovaná nebyla vlastníkem ani provozovatelem hal H1, H2 a H2A a nenesla odpovědnost za plnění povinností požární ochrany v těchto objektech, soud uzavřel, že příčinná souvislost mezi jejím protiprávním jednáním a vznikem žalobcem tvrzené škody nebyla prokázána. Současně nebylo prokázáno ani tvrzené porušení povinnosti zabezpečit objekt proti vniknutí cizích osob.

3. K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 2. 2025, č. j. 25 Co 241/2024-441, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II týkajícím se náhrady nákladů řízení, potvrdil ho ve výrocích I a III a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a uvedl, že na nich nic podstatného nezměnilo ani dokazování doplněné v odvolacím řízení, zejména znaleckými posudky Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava (dále jen „VŠB – TU Ostrava“), znaleckého ústavu z oboru požární ochrana, odvětví požární ochrana a příčiny požárů, výbuchů a havárií. K tímto znaleckým ústavem vypracovanému posudku č. 3/2023 konstatoval, že již jeho zadání směřovalo k řešení právních otázek, jejichž řešení znalci nepřísluší. Ani znalecký posudek č. 8/2024, zpracovaný stejným znaleckým ústavem, nepřinesl podle odvolacího soudu nové podstatné skutečnosti. Otázka č. 1 se týkala porušení předpisů o požární bezpečnosti žalovanou, které však je mezi účastníky nesporné. Na otázku č. 2 znalecký ústav odpověděl, že obvodová stěna haly H2 neměla požadovanou požární odolnost. Na druhou stranu ji mít nemusela, protože se sklad založený žalovanou v blízkosti haly neměl nacházet. Z odpovědi na otázku č. 3 plyne, že nebyly zjištěny důkazy o nefunkčnosti požárně dělící konstrukce mezi halami H2A a H1 po dobu její deklarované požární odolnosti a že haly H1, H2A a H2 na sobě byly staticky nezávislé. Uzavřel, že při šíření požáru směrem z haly H2 přes halu H2A by se měl požár zastavit na rozhraní hal H2A a H1 minimálně po dobu 30 minut. V odpovědi na otázku č. 4 zopakoval část odpovědi na otázku č. 3. Závěr posudku uvádí, že požár venkovní skládky hořlavého materiálu žalované, která nebyla projektově ani provozně řešena, měl zásadní a rozhodující vliv na rozvoj šíření požáru v halách H2 a H2A. Odvolací soud zdůraznil, že tento posudek není revizním znaleckým posudkem, nevypořádává se se závěry znaleckého posudku Ing. K. ani znaleckého posudku Profesní komory požární ochrany a neřeší otázky stavebního vývoje haly H2A a jeho vlivu na rozšíření požáru do haly H1. Poukázal též na odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje (dále jen „HZS SK“), že existenci a funkčnost požární rolety mezi halami H1 a H2 se provedeným ohledáním místa nepodařilo zjistit. Znalecké posudky VŠB – TU Ostrava se navíc nevyjadřují k jednání žháře, provedeným stavebním úpravám ani prokázanému porušení právních povinností ze strany žalobce. Na tomto základě se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že nedodržení odstupových vzdáleností při skladování palet představovalo pouze jednu z okolností vzniku požáru, zatímco na zničení haly H1 se podílela řada dalších, významnějších příčin – podstatně vyšší požární zatížení haly H2 oproti předpokladům požárně bezpečnostního řešení, stavební propojení hal prostřednictvím prostoru H2A vzniklé v rozporu se stavebními předpisy, nedostatečná funkčnost požárně dělící konstrukce mezi halami H2A a H1 a nefunkčnost systému elektrické požární signalizace, který neaktivoval požární roletu mezi těmito halami. Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalované a vznikem škody proto dána není.

4. Rozsudek odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že by měla být dovolacím soudem právní otázka v posuzované věci vyřešena jinak. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Svou argumentaci soustředil do pěti oblastí. Zaprvé, odvolací soud podle něj pochybil, pokud sice provedl k důkazu znalecké posudky VŠB – TU Ostrava, avšak nevyslechl znalce, což dovolatel navrhoval. Dokazování považuje ve srovnání s dokazováním jinými znaleckými posudky provedenými v řízení za ledabylé a nedostatečné. V postupu odvolacího soudu dovolatel spatřuje porušení svého práva na spravedlivý proces, přičemž odkazuje na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2172/14 a III. ÚS 299/06. Znalecké posudky VŠB – TU Ostrava podle dovolatele vyvrací závěry znaleckých posudků předložených žalovanou. Navíc nebylo znalcům umožněno, aby své závěry obhájili a upřesnili. Zadruhé, dovolatel nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že znalecké posudky VŠB – TU Ostrava nevyvrací závěry znaleckého posudku Ing. K. Zatřetí, odvolací soud podle dovolatele nesprávně právně posoudil prvotní příčinu požáru, za kterou dovolatel považuje protiprávní jednání žalované spočívající v porušení veškerých právních předpisů týkajících se požární bezpečnosti. Začtvrté, dovolatel nesouhlasí s tím, jak soudy posoudily skutečnost, že žalovaná zcela selhala i na úseku zabezpečení areálu, kde provozovala podnikatelskou činnost, k čemuž se smluvně zavázala. Zapáté, odvolací soud nesprávně hodnotil závěry znaleckého posudku VŠB – TU Ostrava ve vztahu k jeho tvrzením, že jednou z příčin rozšíření požáru na halu H1 bylo opláštění haly H2A. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

5. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolatel nevymezil řádně přípustnost dovolání, nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání a ve skutečnosti brojí proti zjištěnému skutkovému stavu. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl nebo zamítl.

6. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ((§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností.

7. Dovolatel ve svém dovolání dovozuje přípustnost svého dovolání z § 237 o. s. ř. a vymezil ji tak, že právní otázka v posuzované věci má být dovolacím soudem vyřešena jinak. Odkázal tedy na poslední část tohoto ustanovení, které zní „anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.“ Z obsahu dovolání je zřejmé, že podle mínění dovolatele by dovolací soud měl právní otázku posoudit jinak než soud odvolací. Dovolatel však patrně přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání § 237 o. s. ř. neobsahuje. Poslední ze čtyř zakotvených předpokladů přípustnosti dovolání míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit (posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, že má dovolací soud posoudit jinak otázku vyřešenou soudem odvolacím. Z dovolání v takovém případě musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatel nedostál, neboť judikaturu dovolacího soudu, od níž by se měl odchýlit, neuvedl, a to ani slovním popisem, z něhož by bylo patrno, na jakou judikaturu odkazuje (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2026, sp. zn. IV. ÚS 142/26). Až na níže uvedenou výjimku tedy dovolání trpí vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z tohoto důvodu není Nejvyšší soud oprávněn dovolání žalobce z hlediska uplatňovaných námitek věcně přezkoumat, neboť kdyby tak učinil, porušil by rovnost účastníků a ústavně zaručené právo žalované na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18).

8. Jinak je tomu při řešení otázky, zda odvolací soud pochybil, pokud neprovedl výslech znalce, a otázky hodnocení znaleckého posudku. Přípustnost dovolání lze rovněž založit tvrzením, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního či hmotného práva vztahující se k ochraně základních práv a svobod a že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu. (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, nebo nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 1594/16). Z obsahu dovolání žalobce se podává, že dovolatel namítá odklon odvolacího soudu při řešení uvedené otázky od judikatury Ústavního soudu, a proto je dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné. Dovolání je důvodné.

9. Podle § 127 odst. 1 věty třetí a páté o. s. ř. soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. (…) Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce.

10. Podle § 127 odst. 2 o. s. ř. je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem.

11. Podle § 127a o. s. ř. jestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízení má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný soudem.

12. Ustanoví-li soud znalce, vyslechne jej (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vyslechl, a pouze v odůvodněných případech. O odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny „formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li – zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti – očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009). Totéž platí i pro znalecké posudky předložené účastníky a splňující podmínky uvedené v § 127a o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 30 Cdo 3559/2023, nebo ze dne 25. 4. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1406/2022).

13. Uvedené však neznamená, že účastník má bezpodmínečné právo na to, aby byl proveden každý navržený výslech znalce. Soud však musí důkazní návrh buď provést a vyhodnotit, nebo konkrétně a přezkoumatelně odůvodnit jeho zamítnutí. Neodůvodněné pominutí návrhu na výslech znalce představuje opomenutý důkaz a může vést k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. IV. ÚS 233/17, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1566/23).

14. Má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, nebo nález Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2399/08). Jinými slovy, o přezkoumání dvou vzájemně rozporných znaleckých posudků dalším znalcem, příp. znaleckým ústavem, lze rozhodnout jen tehdy, neodstraní-li tento rozpor soud sám po slyšení obou znalců (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, nebo ze dne 16. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 3528/2018).

15. Dovolatel (kromě znaleckého posudku VŠB TU – Ostrava č. 3/2023, z něhož odvolací soud nevycházel proto, že posudek řešil právní otázky) předložil znalecký posudek VŠB TU – Ostrava č. 8/2024. Důkaz tímto posudkem provedl odvolací soud při jednání dne 29. 1. 2025. Současně s jeho předložením dovolatel navrhl výslech zpracovatelů posudku a již v odvolání (č. l. 357 verte) avizoval, že zamýšlí znaleckým posudkem vyvracet závěry znaleckých posudků předložených žalovanou. Z rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud z tohoto znaleckého posudku nevycházel, neboť měl za to, že nepřináší žádné nové skutečnosti odlišné od závěrů znaleckých posudků již v řízení před soudem prvního stupně provedených, a navíc má nedostatky. Soud uvádí, že porušení požární bezpečnosti žalovanou bylo prokázáno a ani odpovědi na další otázky nepřinášejí nic nového. Pominul však odborný závěr podložený argumenty, že požár venkovní skládky hořlavého materiálu měl rozhodující vliv na rozvoj a šíření požáru. I když i tento závěr odpovídá zjištění soudu prvního stupně z výslechu znalce Ing. K., který uvedl, že pokud by byly palety uloženy v řádné odstupové vzdálenosti od haly H2, k požáru této haly by nedošlo, a ohledně těchto závěrů (rozhodných pro posouzení příčinné souvislosti) tedy nejsou znalecké posudky v rozporu, nebyl důvod pro pominutí závěrů znaleckého posudku č. 8/2024 předloženého žalobcem. Naopak, vzhledem k tomu, že jsou odborné závěry znalců ohledně příčin vzniku a rozšíření požáru na halu H2 v souladu, měl i znalecký posudek předložený žalobcem zohlednit. Znalecký posudek obsahuje odborné skutkové závěry významné pro posouzení věci, zejména otázky příčinné souvislosti, příčin požáru a jeho průběhu (zejména odpověď na otázku č. 4). Zmínit lze rovněž otázku funkčnosti požárně dělící konstrukce mezi halami H2A a H1, přičemž není zřejmé, proč odvolací soud nevyšel z posudku předloženého dovolatelem, ale z odborného vyjádření HZS SK. Nejedná se o případ jednoduchého odborného posouzení ani o situaci, v níž by bylo možno důvodně předpokládat, že k písemnému posudku nebudou vzneseny otázky. Dovolatel výslech zpracovatelů posudku výslovně navrhoval, a proto si soud nemohl bez dalšího vystačit s písemným vyhotovením posudku. Tato skutečnost platí tím spíše, vytýká-li odvolací soud znaleckému posudku předloženému dovolatelem řadu nedostatků, aniž by dal jeho zpracovatelům příležitost tyto nedostatky odstranit a své závěry obhájit. I kdyby posudek v některých pasážích obsahoval rovněž úvahy právní povahy, nemůže tato skutečnost vést k pominutí jeho odborných skutkových závěrů. Odvolací soud navržený důkaz výslechem znalce neprovedl, aniž by v rozsudku vysvětlil důvod tohoto svého rozhodnutí. Odvolací soud tedy pochybil, pokud sice provedl důkaz znaleckým posudkem, avšak z jeho závěrů nevycházel a neprovedl navržený výslech zpracovatelů tohoto posudku, a tím se odchýlil od ustálené judikatury jak dovolacího, tak Ústavního soudu.

16. Nad rámec právě uvedeného dovolací soud dodává, že dovolatel měl v úmyslu znaleckými posudky VŠB – TU Ostrava prokazovat mimo jiné existenci příčinné souvislosti, která má charakter otázky skutkové. V této souvislosti lze poznamenat, že pochybení odvolacího soudu vedlo k nejasným a vnitřně rozporným skutkovým zjištěním a závěrům. Na jednu stranu odvolací soud považoval za prokázaný skutkový závěr, že by hala H2 nezačala hořet, pokud by byla skládka palet umístěna žalovanou dostatečně daleko od této haly, ale současně nepovažuje tuto skutečnost za podstatnou příčinu vzniku škody. Tyto závěry musí odvolací soud ve svém novém rozhodnutí důkladně vysvětlit. Pokud soudy poukazovaly na pochybení žalobce nebo odpovědnost třetích osob (žháře, který požár založil, ale i vlastníka či nájemce dotčených hal), nejsou jejich zjištění bez významu, nicméně jedná se o řešení otázek, zda za vzniklou újmu odpovídá i někdo jiný (§ 2915 o. z.) a zda si újmu částečně nezpůsobil žalobce sám (§ 2918 o. z.), a proto soudy zváží aplikaci citovaných ustanovení.

17. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení žádné vady neshledal.

18. Z výše vyložených důvodů považoval dovolací soud rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, a proto jej podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení.

19. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.

20. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. 9. 2026

JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací