Plný text
25 Cdo 292/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně J. B., zastoupené Mgr. Hynkem Navrátilem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému N. K. 12, družstvo, IČ [IČO], se sídlem [adresa] Praha 2, zastoupenému Mgr. Davidem Novákem, advokátem se sídlem [adresa] o 65.751 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 85/2009, o dovolání žalobkyně a žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 9. 2015, č. j. 17 Co 106/2015-266, takto:
I. Dovolání žalobkyně i žalovaného se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 6. 11. 2014, č. j. 14 C 85/2009-226, zamítl žalobu na zaplacení 65.751 Kč s příslušenstvím a žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému částku 59.121 Kč a státu částku 3.750 Kč.
K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 9. 2015, č. j. 17 Co 106/2015-266, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu potvrdil a ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky jej změnil jen tak, že přiznaná výše náhrady nákladů řízení činí 31.157 Kč, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že odvolací soud mu nepřiznal náhradu nákladů řízení za polovinu úkonů právní služby s odůvodněním, že nebyly účelně vykonány a náhradu nákladů krátil o polovinu podle § 150 o. s. ř., a to i přesto, že žalovaný byl ve sporu plně úspěšný, chtěl se se žalobkyní smírně dohodnout, naopak žalobkyně ve vztahu k němu byla konfliktní. Uvedl, že soudu prvního stupně i odvolacímu soudu předložil detailní vyčíslení svých nákladů, a navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že uloží žalobkyni povinnost zaplatit mu na náhradě nákladů řízení částku 101.421 Kč.
Žalobkyně podala dovolání do všech výroků rozsudku odvolacího soudu z důvodu nesprávného posouzení právních otázek dosud dovolacím soudem neřešených, popř. otázek, které by měly být posouzeny dovolacím soudem jinak. Namítá, že stavební úřad určil pronajímateli lhůtu k odstranění závad v jejím bytě a že pronajímatel jí snížil nájemné, bylo by proto bezpředmětné, aby dodržela postup podle § 691 obč. zák. Poukázala na některé důkazy, o které se soudy obou stupňů při svém rozhodování opíraly, s tím že nesouhlasí s jejich interpretací, a s poukazem na jednotlivé skutkové okolnosti dovozuje, že v době provedení oprav v bytě byl žalovaný se stavem jejího bytu seznámen. Za skutkově zcela mylný a těžko akceptovatelný považuje závěr odvolacího soudu, že bylo prokázáno, že celou situaci začala řešit až v r. 2005. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že její celkový neúspěch ve sporu byl zapříčiněn absencí kvalifikované výzvy a neposkytnutí lhůty k odstranění závad podle § 691 obč. zák. S poukazem na formalistický přístup odvolacího soudu pak odkázala na judikaturu Ústavního soudu a navrhla, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a aby byla věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání vyvracel námitky žalobkyně a polemizoval s její interpretací skutkových okolností. Uvedl, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně vad bránících v užívání bytu a nedodržela prekluzivní lhůtu podle § 691 obč. zák. Navrhl, aby dovolání žalobkyně bylo zamítnuto.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. se důvod dovolání vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že žalobkyně uplatnila nezpůsobilý dovolací důvod, neboť její námitky nesměřují proti řešení konkrétní právní otázky, na níž závisí napadené rozhodnutí. Dovolatelka v podstatě zpochybňuje zjištěný skutkový stav ohledně průběhu jednání mezi účastníky o odstranění závad v jejím bytě po protečení vody do jejího bytu a ohledně okolností, za nichž byla provedena oprava v jejím bytě, za níž požaduje od pronajímatele náhradu vynaložených nákladů, a na tomto základě namítá nesprávné právní posouzení a dovozuje splnění podmínek ustanovení § 691 obč. zák. V podstatě však namítá nesprávnost závěru odvolacího soudu o tom, co bylo či nebylo prokázáno, a požaduje vlastně přezkoumání zjištěného skutkového stavu dovolacím soudem. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu však nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.
Přípustné není ani dovolání žalovaného proti výroku o náhradě nákladů řízení. Dovolatel sice přípustnost dovolání zdůvodňuje tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení procesněprávní otázky, která má být dovolacím soudem posouzena jinak, avšak žádnou právní otázku ve svém dovolání nevymezil. Z obsahu jeho dovolání vyplývá, že výrok o náhradě nákladů řízení napadl v podstatě proto, že chce přepočítat úkony právní služby advokáta a opětovně posoudit jejich účelnost, aniž by vznesl právní otázku požadovanou ustanovením § 237 o. s. ř., což je obligatorní náležitost dovolání. Odvolací soud se podrobně zabýval výší náhrady nákladů žalovaného za jednotlivé úkony právní pomoci, rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na konkrétní okolnosti případu část nákladů řízení žalovanému podle § 150 o. s. ř. nepřiznal a toto rozhodnutí, jež řádně a dostatečně odůvodnil, nevybočuje z dosavadní rozhodovací praxe. Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně i žalovaného podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. srpna 2016
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu