Plný text
25 Cdo 3097/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Mgr. B. H., zastoupené Mgr. Eduardem Benešem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem [adresa] IČO [IČO], za účasti vedlejší účastnice na straně žalovaného České pojišťovny a. s., se sídlem [adresa] IČO [IČO], o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 147/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2013, č. j. 18 Co 405/2012-168, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 2. 2013, č. j. 18 Co 405/2012-168, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. 3. 2012, č. j. 30 C 147/2008-119, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 11. 2012, č. j. 30 C 147/2008-161, o zamítnutí žaloby na zaplacení 780.000,- Kč a o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně v dovolání namítá zejména nesprávné právní posouzení příčiny jejího úrazu z hlediska podmínek objektivní odpovědnosti vlastníka komunikace za škodu. Ze zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, a z judikatury Nejvyššího soudu dovozuje objektivní odpovědnost vlastníka komunikace za škodu vzniklou v důsledku závady ve schůdnosti, resp. její změny, kterou chodec nemůže předvídat. Uvádí, že žalovaný se nemůže své objektivní odpovědnosti zprostit s odkazem na to, že závadu ve schůdnosti mohl chodec předvídat. Navrhla zrušení napadeného rozhodnutí.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že soudy obou stupňů rozhodly ve světle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, která reflektovala otázku předpokladů objektivní odpovědnosti vlastníka pozemku za škodu vzniklou na komunikaci. Žalobkyně věděla o ledu na komunikaci, dobrovolně podstoupila riziko úrazu vstupem z udržovaného chodníku na písečnou strmou cestu a zasněženou komunikaci pro vozidla. Nelze tak hovořit o neočekávané závadě ve schůdnosti a podmínky objektivní odpovědnosti nebyly splněny. Žalovaný navrhl odmítnutí dovolání.
Vedlejší účastnice na straně žalovaného ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání považuje za nepřípustné, když k otázce předpokladů vzniku nároku na náhradu škody a k výkladu pojmu závady ve schůdnosti již existuje konstantní judikatura Nejvyššího soudu, od které se odvolací soud neodchýlil. Navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.
Předpoklady přípustnosti podle § 237 o. s. ř. splněny nejsou, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu o odpovědnosti za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1713/2008, uveřejněný pod číslem 140/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2731/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 684/2012, apod.) a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly v této věci posouzeny jinak.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2013
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu