Plný text
25 Cdo 3105/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobce M. K., zastoupeného JUDr. Ivo Panákem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Správě hřbitovů města Brna, příspěvkové organizaci, IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Daliborem Lorencem, advokátem se sídlem [adresa] o uvedení hrobového místa do původního stavu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 13 C 99/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2014, č.j. 44 Co 282/2012-99, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 4. 2014, č.j. 44 Co 282/2012-99, neobsahuje obligatorní zákonné náležitosti, které jsou předpokladem jeho projednatelnosti.
Dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolatel otázku přípustnosti dovolání zmínil pouze odkazem na § 237 o. s. ř. s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem posouzena jinak. Zákon takto založenou přípustnost mimořádného opravného prostředku staví na předpokladu, že ke konkrétní právní otázce již existuje judikatura dovolacího soudu, od které se odvolací soud odchýlil, či judikatura dovolacího soudu, která je rozporná, případně která podle názoru dovolatele ve světle nových argumentů neobstojí a měla by být dovolacím soudem přehodnocena. Takovou konkrétní otázku hmotného či procesního práva, která by měla být předmětem dovolacího přezkumu, však žalobce nevymezil. Navíc je zřejmé, že uvedené alternativy nemohou ani být (ve vztahu ke konkrétní právní otázce) splněny zároveň. Povinnost dovolatele vymezit předpoklady přípustnosti dovolání není nijak dotčena tím, že odvolací soud (správně) poskytl dovolateli poučení o přípustnosti dovolání proti svému rozsudku.
Skutkový stav ani způsob hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem nelze dovoláním úspěšně napadnout; námitky tohoto druhu jsou tedy pro vymezení předpokladů přípustnosti dovolání bez významu.
Jelikož dovolatel nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 až 238a o. s. ř., trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat a tato vada nebyla v průběhu trvání lhůty k dovolání odstraněna (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.). Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2015
JUDr. Robert Waltr předseda senátu