Plný text
25 Cdo 313/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce JUDr. D. K., zastoupeného JUDr. Pavlem Ryšem, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalovanému Mgr. J. H., zastoupenému JUDr. Miloslavem Vlčkem, advokátem, se sídlem Brno, Boženy Antonínové 9, o zaplacení 22.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 216 C 213/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. října 2011, č.j. 44 Co 316/2011-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.708,- Kč k rukám JUDr. Miloslava Vlčka, advokáta, se sídlem Brno, Boženy Antonínové 9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 10. 2011, č.j. 44 Co 316/2011-78, změnil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 4. 2011, č.j. 216 C 213/2009-61, jímž soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 22.500,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení, tak že se žaloba zamítá; dále rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání žalobce bylo zamítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (dále jen „o. s. ř.“) a shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jelikož napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění ve výši 22.500,- Kč, tedy o peněžitém plnění nedosahujícím zákonné hranice 50.000,- Kč, dovolání přípustné není [§ 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].
Na závěru o nepřípustnosti dovolání nemění nic ani chybné poučení obsažené v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, že dovolání přípustné je (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) o. s. ř. ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobci, jehož dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 3.708,- Kč včetně 20 % DPH (§ 3 odst. 1 bod 4 ve spojení s § 10 odst. 3 a § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 137 odst. 3 o. s. ř).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 12. dubna 2012
JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu