Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníKategorie E - rutinní

Spisová značka

25 Cdo 3347/2012

Soud: Nejvyšší soudDatum rozhodnutí: 27. 11. 2013ECLI:CZ:NS:2013:25.CDO.3347.2012.1
Další údaje
Předmět řízení: Přípustnost dovolání

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Plný text

25 Cdo 3347/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce A. Š., zastoupeného Mgr. Ivanem Stránským, advokátem, se sídlem [adresa] proti žalované BREDLEY AND SMITH, s.r.o., (dříve PROLUX Consulting Int. s. r. o.), IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Zdeňkou Šustovou, advokátkou, se sídlem [adresa] o 80.818,66 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 4 C 107/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 23. února 2012, č. j. 12 Co 485/2011-215, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalované se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal náhrady škody, která mu měla vzniknout jednáním žalované při poskytování realitních služeb, když mu v důsledku podvodného jednání realitního makléře žalované byla v rozhodčím řízení uložena povinnost zaplatit smluvní pokutu ze smlouvy o zprostředkování prodeje nemovitosti a její splnění bylo následně vymoženo v exekučním řízení. Škoda sestává z částky 39.000,- Kč odpovídající smluvní pokutě, 18.382,50 Kč odpovídající nákladům nalézacího řízení a 23.433,16 Kč za náklady exekučního řízení.

Okresní soud v Jeseníku rozsudkem ze dne 19. 10. 2011, č.j. 4 C 107/2009-189, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení s odůvodněním, že v řízení nebylo prokázáno porušení povinnosti ze strany žalované, které by bylo v příčinné souvislosti se vznikem tvrzené škody.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, který se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně, rozsudkem ze dne 23. 2. 2012, č. j. 12 Co 485/2011-215, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a důvodnost spatřuje v nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Namítá, že byl žalovanou, resp. jejím realitním makléřem, mylně informován o možnosti a způsobu odstoupení od smlouvy, že rozhodčí nález byl vydán na základě neplatné rozhodčí doložky a nebyl žalobci řádně doručen; nadto ve smlouvě obsažené ustanovení o smluvní pokutě je protiprávní, neboť obchází zákonnou úpravu vzniku nároku zprostředkovatele na provizi a odchyluje se od zákona v neprospěch spotřebitele. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání uvádí, že se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek potvrdil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Ačkoliv odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o třech samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem, a to o nároku žalobce na náhradu zaplacené částky odpovídající smluvní pokutě ve výši 39.000,- Kč, nároku na náhradu zaplacených nákladů nalézacího řízení (18.382,50 Kč) a nákladů exekučního řízení (23.433,16 Kč). Byť žalobce tyto dílčí nároky odvozuje z téže události (uzavření zprostředkovatelské smlouvy se žalovanou), mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Jestliže tedy rozsudkem odvolacího soudu ohledně uvedených dílčích nároků bylo rozhodnuto vždy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků částku 50.000,- Kč přesahuje.

Dovolání tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že se žalované náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo, nepřiznávají, neboť náklady spojené s podáním kusého vyjádření, v němž přes objektivní nepřípustnost dovolání pouze navrhuje „potvrzení“ napadeného rozsudku pro jeho věcnou správnost, nelze považovat za účelně vynaložené.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. listopadu 2013

JUDr. Robert Waltr předseda senátu

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací