Plný text
25 Cdo 336/2026-333
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Martiny Vršanské a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně: ABAKRON, s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupená Mgr. Rostislavem Šustkem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 1, proti žalované: JUDr. J. S., IČO [IČO], advokátka se sídlem [adresa] Praha 4, zastoupená JUDr. Ing. Petrem Petržílkem, Ph.D., advokátem se sídlem [adresa] za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Generali Česká pojišťovna a. s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] Praha 1, o zaplacení 159.955,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 109/2021, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, č. j. 39 Co 480/2024-302, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, č. j. 39 Co 480/2024-302, se ve výrocích II a III zrušuje a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. 9. 2024, č. j. 12 C 109/2021-240, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 29. 4. 2025, č. j. 12 C 109/2021-283, výrokem I uložil žalované zaplatit částku 101.746,55 Kč s příslušenstvím, výrokem II co do částek 11.503 Kč, 46.705,70 Kč s příslušenstvími žalobu zamítl a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně uzavřela smlouvu o dílo se společností TRUCK SERVIS PRAHA s. r. o. (dále jen „zhotovitel“) na udržovací a opravárenské práce na svém nákladním vozidle, avšak zhotovitel plnil z části vadně. Žalobkyně nejdříve požadovala opravu vad sama, následně uzavřela smlouvu o poskytování právních služeb se žalovanou, která jí poskytovala právní poradenství v předsoudním jednání i v rámci žaloby o vadné plnění vedené Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. 5 C 640/2018. V tomto řízení byla pravomocně zamítnuta žaloba žalobkyně vůči zhotoviteli o zaplacení nákladů na opravu vad třetím subjektem jako skutečné škody ve výši 128.343 Kč, jelikož žalobkyně měla po odmítnutí oprav vad zhotovitelem podle § 2106, § 2107 ve spojení s § 2615 odst. 2 o. z. pouze právo na přiměřenou slevu z ceny díla či odstoupení od smlouvy, nikoli právo na náhradu nákladů na odstranění vad třetím subjektem. Žalobkyně proto v nynějším řízení uplatnila nárok na náhradu neúspěšně uplatněných nákladů na odstranění vad v částce 128.343 Kč a částku 31.612,25 Kč jako vyplacenou odměnu za poskytnuté právní služby vůči žalované. Obvodní soud vzal na základě znaleckých posudků za prokázané, že zhotovitel při opravě skutečně vadně plnil při lakování korby vozidla, co do nároku za poškození pístu nemohlo dojít k poškození za dva dny nesprávným postupem při výměně hydraulického oleje. Vzhledem k rozdílným výpovědím zástupců žalobkyně a žalované ohledně obsahu právního poradenství poskytnutého během první osobní schůzky v únoru 2018 neučinil obvodní soud žádný skutkový závěr o přesném obsahu právních rad žalované. To však nemělo vliv na jeho právní závěr, že žalovaná pochybila při výkonu advokacie, když po seznámení se s věcí nepoučila žalobkyni, jaká práva z vadného plnění smlouvy o dílo má, a že právo odstranit vady věci třetím subjektem nemá, a tedy formulace použitá žalobkyní v předžalobní výzvě není vhodná. Žalovaná měla poučit klientku, že takový postup by mohl založit nemožnost domoci se takto vzniklé škody u soudu a že postup opravy vad třetím subjektem pro ni není prospěšný. Obranu žalované, že byla povinna zahrnout připomínky klientky bez nutnosti ji poučit o jejich nevhodnosti, soud odmítl jako absurdní, neboť by takový výkon profesionálního poskytování právních služeb pozbyl významu. Po odmítnutí odstranění vad zhotovitelem měla žalovaná dále poučit žalobkyni o možnosti požadovat slevu z ceny díla či odstoupit od smlouvy. Jelikož tak žalovaná neučinila a naopak uplatnila žalobu z nesprávného titulu náhrady škody namísto slevy z ceny díla, zavinila neúspěch žalobkyně ve věci samé. Dále obvodní soud odmítl obranu žalované ohledně povinnosti mlčenlivosti advokáta a povinnosti tvrzení. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že žalovaná pochybila při výkonu advokacie a způsobila tím žalobkyni škodu. Vady lakování a poškození pístu považoval obvodní soud za vady zjevné ve smyslu § 2103 o. z. ve spojení s § 2615 odst. 1 o. z. a jejich uplatnění za bezodkladné ve smyslu § 2112 odst. 1 o. z., tedy by zhotovitel nemohl uspět s uplatněním námitky podle § 2112 odst. 2 o. z. Ve vztahu k výši škody soud vyšel ze závěrů odborné literatury konstatující, že prostřednictvím slevy má být vytvořena situace blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad, což může být i cena nákladů vynaložených na odstranění vad třetím subjektem. Ve vztahu k nárokům souvisejícím s lakováním korby soud shledal nárok vůči žalované důvodným v částce 81.638 Kč, neboť se jej mohla žalobkyně vůči zhotoviteli domoci nebýt pochybení žalované. Avšak ve vztahu k částce 47.110 Kč týkající se opravy hydraulického pístu bylo znaleckým posudkem prokázáno, že s opravou zhotovitelem nesouvisela, a tedy v tomto nároku nemohla být žalobkyně úspěšná ani vůči zhotoviteli, a tedy za tuto částku žalovaná neodpovídá. Rozštěpení nároku, s nímž mohla žalobkyně v původním řízení vůči zhotoviteli uspět, ovlivnilo i výši přiznaného bezdůvodného obohacení spočívajícího v zaplacené odměně za poskytnuté advokátní služby v celkové výši 31.612,25 Kč, proto obvodní soud v části 20.108,55 Kč nárok přiznal podle § 2991 o. z. a ve zbytku žalobu zamítl včetně příslušenství.
2. K odvolání žalované a vedlejší účastnice Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 9. 2025, č. j. 39 Co 480/2024-302, výrokem I potvrdil rozsudek obvodního soudu ve výroku I co do částky 20.108,55 Kč s příslušenstvím, výrokem II jej ve výroku I co do částky 81.638 Kč s příslušenstvím změnil tak, že žalobu zamítl, a výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud ve velmi stručném odůvodnění shrnul, že nárok žalobkyně nebyl v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalované chránit její práva a oprávněné zájmy a že jí tvrzená škoda nevznikla, neboť se jednalo o zjevné vady, které měly být reklamovány již při převzetí vozidla, a tedy nemohla úspěšně uplatnit práva z vadného plnění ani vůči zhotoviteli. Nadto žalobkyně svůj nárok konstruovala jako nárok na zbytečně vzniknuvší náklady na opravu vad třetím subjektem podle doporučení žalované, avšak to v řízení nebylo prokázáno. Dále odvolací soud konstatoval že ani samotným odstraněním vady třetí osobou škoda vzniknout nemůže, neboť odstranění vady objednateli nebrání uplatňovat nárok na slevu z ceny díla, která může být vyčíslena jako cena opravy díla. Jako škodu vzniklou v důsledku chybného uplatnění nároku však žalobkyně svůj nárok neformulovala. Pouze ve vztahu k části nároku na zaplacenou odměnu za právní služby soud uzavřel, že žalobkyně platila žalované bez právního důvodu, jelikož z její viny žalobkyně uplatnila nárok předem odsouzený k nezdaru. Z uvedených důvodů změnil rovněž nákladové výroky.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Rozsudek odvolacího soudu ve výrocích II a III napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila jednak tím, že rozsudek spočívá na řešení právní otázky dovolacím soudem dosud neřešené, jednak tím, že se odvolací soud dopustil zásadních procesních pochybení, jimiž zasáhl do práva dovolatelky na spravedlivý proces. Dovolatelka vytkla rozsudku odvolacího soudu překvapivost a nepředvídatelnost, protože odvolací soud zásadně změnil právní posouzení soudu prvního stupně, aniž námitku doby uplatnění z vadného plnění vůči zhotoviteli či vymezení a formulace žalobního nároku proti žalované uplatnila žalovaná v odvolání, aniž odvolací soud poučil účastníky o možné změně právního posouzení, čímž zasáhl do jejich práva být slyšen, a odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 777/07, jakož i na další nálezovou judikaturu Ústavního soudu. Dále dovolatelka upozornila na stručnost a nepřesvědčivost odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který veškeré právní úvahy zásadně měnící právní posouzení obvodního soudu shrnul do jednoho odstavce. V něm uvedl, že jednak žalobkyně nesprávně formulovala žalobní nárok, jednak nemohla být úspěšná v původním řízení vůči zhotoviteli, neboť reklamované vady byly zjevné a měly být uplatněny podle § 2605 odst. 2 o. z. při převzetí díla. Dovolatelka namítla, že ve vztahu k prvnímu závěru odvolací soud přehlédl doplnění žalobních tvrzení po výzvě soudu ze dne 22. 9. 2023, v nichž zdůraznila, že částka 128.343 Kč představuje částku, která měla být vynaložena na odstranění vad, a tedy jde o vyčíslení slevy z ceny díla. Ve vztahu k druhému závěru odvolacího soudu vymezila dovolatelka dovolacím soudem dosud neřešenou otázku výkladu zjevných vad a jejich bezodkladného oznámení zhotoviteli ve smyslu § 2605 odst. 2 o. z. Namítla, že odvolací soud přistoupil k výkladu pojmu „bezodkladně“ izolovaně, neboť se zjevně jedná o ustanovení upravující práva z vadného plnění, a to se zcela zásadními důsledky pro objednatele. Dle § 2615 odst. 2 o. z. o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Předmětné ustanovení § 2605 odst. 2 o. z. je tak nutné aplikovat ve spojení s větou první § 2112 odst. 1 o. z., upravující notifikaci zjevných vad v případě předmětu koupě, která stanoví: „Neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná.“ Tedy v případě kupujícího se při bezodkladném oznámení vad dovozuje povinnost provést včasnou prohlídku a notifikovat vady v řádu jednotek dnů. Výklad odvolacího soudu tak bezdůvodně zakládá zásadní a nedůvodnou disproporci mezi právy objednatele a kupujícího. Je patrné, že i úprava uplatnění vad z kupní smlouvy stanovuje dobu k oznámení vad velice striktně, když kupujícímu svěřuje značně omezený časový prostor, v jehož rámci by měl provést prohlídku předmětu koupě a následně bezodkladně uplatnit práva z vadného plnění. Bylo by však naprosto nedůvodně tvrdé, aby objednatel, jehož postavení se zásadně od kupujícího neliší, byl omezen podstatně výrazněji. Dovolatelka má za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil obě výše jmenované právní otázky a že došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv, a proto navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že dovolání je přípustné pouze proti výroku II, že považuje napadené rozhodnutí za správné, neboť zhotovitel v původním řízení skutečně uplatnil námitku pozdního uplatnění zjevných vad, a tudíž žalobkyně se svým nárokem nemohla být úspěšná ani bez pochybení žalované. Dále vyložila, co vše má v řízení za prokázané, jaké poučení poskytla dovolatelce, a vytkla dovolání nepřesnosti v označení účastníků. K námitce stran procesních pochybení odvolacího soudu a překvapivosti rozsudku rovněž uvedla, že se postup odvolacího soudu jeví jako dostatečný a správný, a i kdyby odvolací soud poučil žalobkyni o svém právním náhledu na věc, již by neměla žádný prostor pro adekvátní procesní reakci. Z uvedených důvodů má žalovaná za to, že dovolací důvod není dán, a proto navrhuje dovolání odmítnout, případně zamítnout.
5. Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k dovolání přednesla stejné námitky jako žalovaná. V projednávané věci šlo o zjevné vady, které měla žalobkyně vytknout při převzetí vozidla, opožděnost vytknutí namítl zhotovitel již v původním řízení, a žalobkyně tudíž nemohla být se svým nárokem úspěšná. Žalobkyně tedy neprokázala příčinnou souvislost mezi porušením povinností žalované a uváděnou škodou. Vedlejší účastnice proto navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto pro nedůvodnost a byly jí přiznány náklady dovolacího řízení.
III. Přípustnost dovolání
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř. Proto se dovolací soud zabýval přípustností dovolání.
7. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.).
8. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
9. Rozhodnutí odvolacího soudu je velmi stručně odůvodněno, přičemž těžiště právního posouzení obsahuje pouze odstavec 11 odůvodnění rozsudku, v němž tento soud dospěl k závěru, že dovolatelka nesprávně formulovala svůj nárok vůči žalované jako náhradu nákladů na opravu vad vozidla, které by bývaly nevznikly, kdyby žalovaná podala žalobkyni řádně radu jako její právní zástupkyně ve vztahu k dalšímu uplatňování práv z vadného plnění poskytnutého žalobkyni zhotovitelem. Odvolací soud dále dovodil, že reklamované vady byly vady zjevné a dovolatelka je neuplatnila při převzetí vozidla, ale až s odstupem dvou dnů, a tedy nemohla podle § 2605 odst. 2 o. z. být úspěšná vůči zhotoviteli v původním řízení.
10. Dovolací soud shledal přípustným dovolání žalobkyně pro řešení právní otázky výkladu § 2605 odst. 2 o. z. o včasnosti uplatnění práva z vadného plnění vůči zhotoviteli, neboť tato otázka dosud nebyla na obdobném skutkovém základu dovolacím soudem vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání
11. Podle § 2605 odst. 1 o. z. je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad. Dle odst. 2 převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.
12. Podle § 2615 odst. 1 o. z. má dílo vadu, neodpovídá-li smlouvě. Dle odst. 2 o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.
13. Podle § 2103 o. z. kupující nemá práva z vadného plnění, jedná-li se o vadu, kterou musel s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy. To neplatí, ujistil-li ho prodávající výslovně, že věc je bez vad, anebo zastřel-li vadu lstivě.
14. Podle § 2104 o. z. kupující věc podle možnosti prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí škody na věci a přesvědčí se o jejích vlastnostech a množství.
15. Podle § 2106 o. z. je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy, má kupující právo
a) na odstranění vady dodáním nové věci bez vady nebo dodáním chybějící věci,
b) na odstranění vady opravou věci,
c) na přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo
d) odstoupit od smlouvy (odst. 1).
Kupující sdělí prodávajícímu, jaké právo si zvolil, při oznámení vady, nebo bez zbytečného odkladu po oznámení vady. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího; to neplatí, žádal-li kupující opravu vady, která se ukáže jako neopravitelná. Neodstraní-li prodávající vady v přiměřené lhůtě či oznámí-li kupujícímu, že vady neodstraní, může kupující požadovat místo odstranění vady přiměřenou slevu z kupní ceny, nebo může od smlouvy odstoupit (odst. 2).
Nezvolí-li kupující své právo včas, má práva podle § 2107 (odst. 3).
16. Podle § 2107 o. z.
(1) Je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny.
(2) Dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí od smlouvy, může prodávající dodat to, co chybí, nebo odstranit právní vadu. Jiné vady může prodávající odstranit podle své volby opravou věci nebo dodáním nové věci; volba nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady.
(3) Neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího.
17. Podle § 2111 o. z. neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy.
18. Podle § 2112 odst. 1 o. z. neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. Podle odst. 2 téhož ustanovení k účinkům podle odstavce 1 soud přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.
19. Ačkoli dovolací soud dosud neřešil otázku včasnosti vytknutí vad v případně vadného plnění smlouvy o dílo ve smyslu § 2605 odst. 2 o. z., je třeba tuto otázku posuzovat v souladu s § 2615 odst. 2 o. z. podle ustanovení o kupní smlouvě a ve vztahu ke včasnosti uplatnění práv z vadného plnění u kupní smlouvy již judikatura dovolacího soudu existuje.
20. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2488/2020 konstatoval dovolací soud, že výkladem pojmu „bez zbytečného odkladu“ se Nejvyšší soud zabýval například v rozsudcích ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012, ze dne 12. 6. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2869/2007, ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo 1508/2008, a ze dne 19. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4634/2008, dále též v usnesení ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo 113/2012, či usnesení ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1531/2019, v nichž dospěl k závěru, že takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat, a jde tak o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjádření. Z časového určení „bez zbytečného odkladu“ je třeba dovodit, že jde o velmi krátkou lhůtu, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu. Rovněž tak Ústavní soud (srov. nález ze dne 15. 8. 2005, sp. zn. IV. ÚS 314/05) vysvětlil, že „vágní“ pojem „bez zbytečného odkladu“ je třeba vykládat vždy s ohledem na okolnosti konkrétního případu s tím, že vždy je třeba zkoumat, zda dlužník bezodkladně využil všechny možnosti pro splnění této povinnosti, případně jaké skutečnosti mu v tom bránily. Rovněž tak podle judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. například jeho rozsudky ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 6 As 1/2008, ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 20/2010, a ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 9 Afs 21/2010), jde o lhůtu v řádu dnů, maximálně týdnů, v co nejkratším časovém úseku, přičemž v praxi je nutno tento pojem vykládat podle konkrétního případu (tedy „ad hoc“) v závislosti na účelu, kterého chce zákonodárce konkrétním ustanovením za pomoci tohoto pojmu dosáhnout.
21. Dále dovolací soud v prvně citovaném rozsudku odkázal rovněž na závěry odborné literatury, dle kterých režim uplatňování práv z odpovědnosti za vady předpokládá notifikaci (oznámení) vady jako jednostranný projev vůle, který adresuje kupující prodávajícímu. Zákonodárce tím sleduje zájem prodávajícího, neboť časově omezuje uplatňování nároku kupujícím. Notifikovat vadu musí kupující včas. Včasné oznámení vyplývá z § 2112 o. z. Musí se tak stát bez zbytečného odkladu poté, co kupující mohl vadu při prohlídce nebo jinak s využitím dostatečné péče zjistit. Používá-li zákonodárce formulaci "bez zbytečného odkladu", znamená to relativně velmi krátkou lhůtu nepřekračující několik dní od zjištění vady. Vyděluje tak z obecného režimu nároků z odpovědnosti za vady právo na odstoupení od smlouvy, které podřizuje vlastnímu režimu. Odstoupení od smlouvy je ultima ratio řešení nároku kupujícího. Proto zákonodárce jako sankci za včasné neoznámení vady stanoví prekluzi. Zřetelně tak odlišuje ostatní druhy nároků z odpovědnosti z vad, jejichž včasné neoznámení stíhá pouhou sankcí promlčení. Neoznámením vady či včasným neoznámením vady právo kupujícího z odpovědnosti prodávajícího za vady odstoupit od smlouvy zaniklo.
22. Odborná literatura se dále rovněž zabývá otázkou prohlídky zakoupené věci, když konstatuje, že jiným omezením je doba uskutečnění prohlídky ("...podle možností prohlédne co nejdříve po přechodu nebezpečí..." - § 2104 o. z., resp. "při včasné prohlídce" - § 2112 odst. 1 věta prvá o. z.) a míra péče při zjišťování skutkového a právního stavu. Za krajní a nepřekročitelnou hranici je třeba považovat dobu dvou let od odevzdání věci (viz odstavec 1 věta první komentovaného ustanovení). Ve většině případů lze za určité kritérium považovat šestiměsíční lhůtu (viz § 1921 odst. 1 o. z.). Lhůta počíná, jakmile kupující zjistil vadu věci. Počátek lhůty k oznámení zjevné vady je stanoven bezprostředně (přímo) ve spojení s lhůtou, která se týká prohlídky zboží. To bez ohledu na to, zda se prohlídka věci uskutečnila. Jestliže si kupující věc neprohlédl, počíná lhůta k oznámení po hypoteticky nutné lhůtě k prohlídce. Teprve po uplynutí lhůty k prohlídce a oznámení ztrácí kupující, který opomněl oznámení, svá práva. Pokud prodávající dodal věc před splatností, začíná lhůta k oznámení teprve dnem splatnosti (srov. Tichý, L. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek V. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 841, marg. č., 8-9).
23. Podle jiného odborného komentáře [srov. Zapletal, J. § 2112 In: PETROV, J., VÝTISK, M., BERAN, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 2] musí kupující (zjevnou) vadu oznámit prodávajícímu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, jinak mu soud žádné právo z vadného plnění nepřizná (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 23 Cdo 2741/2009), uplatní-li prodávající námitku dle odst. 2. Včasnou prohlídkou se rozumí prohlídka dle § 2104, popř. § 2105. Dostatečnou péči zákon blíže nedefinuje. U podnikatelů půjde zřejmě o odbornou péči, zatímco u nepodnikatelů může být standard péče nižší (srov. rovněž § 2102). Ohledně lhůty bez zbytečného odkladu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012. Lhůta bez zbytečného odkladu je sice, jak naznačuje odkazované rozhodnutí Nejvyššího soudu, poměrně krátkou lhůtou, neměla by však být interpretována nepřiměřeně přísně v neprospěch kupujícího. Při interpretaci dané lhůty v souvislosti s oznámením vady by se mělo přihlížet k tomu, jak složité bylo vadu identifikovat, vyhodnotit, popsat apod. Daná lhůta přitom začíná běžet i tehdy, pokud kupující prohlídku neuskutečnil včas (popř. vůbec). V takovém případě je třeba vycházet z toho, kdy kupující prohlídku uskutečnit mohl a měl.
24. Aplikací uvedených obecných závěrů o včasnosti uplatnění vad z kupní smlouvy na projednávanou věc pak dovolací soud konstatuje následující. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně vyplynulo, že dovolatelka uzavřela se zhotovitelem dne 19. 10. 2017 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo lakování korby a další údržbové a opravné práce na nákladním automobilu, za což si zhotovitel vyúčtoval celkem částku 178.669 Kč. Dne 30. 1. 2018 řidič dovolatelky převzal vozidlo bez výhrad (a rovněž bez podpisu předávacího protokolu – poznámka dovolacího soudu) a dne 1. 2. 2018 byly po prohlídce vozidla odborným pracovníkem dovolatelky vytknuty celkem 4 vady, jejichž odstranění se dovolatelka domáhala po zhotoviteli nejdříve sama, následně prostřednictvím žalované dopisem ze dne 19. 2. 2018. Po odmítnutí práv z vadného plnění zhotovitelem došlo k jejich opravě třetím subjektem a k uplatnění částky odpovídající ceně této opravy jako náhrady škody vůči zhotoviteli u soudu. Zda žalovaná poskytla právní radu vozidlo opravit u třetího subjektu a zdokumentovat stav vad znaleckým posudkem, zůstalo v projednávaném řízení skutkově neprokázáno. Žaloba o náhradu škody byla pravomocně zamítnuta pro nesprávně uplatněný nárok, neboť dovolatelka neměla právo na náhradu nákladů opravy vytčených vad třetím subjektem. V tomto řízení nebylo rozhodnuto ani o povaze vytčených vad, ani o tom, že došlo k pozdnímu uplatnění práva objednatele ve smyslu § 2615 odst. 2 o. z., naopak odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že objednatelka vytkla vady bezodkladně, ani včasné uplatnění práv z vadného plnění však nezakládá dovolatelkou u soudu uplatněný nárok na náhradu škody spočívající v nákladech na opravu vad třetím subjektem, nebylo-li to sjednáno.
25. Žalovaná jako advokátka nepoučila dovolatelku o právech z vadného plnění podle § 2106 a 2107 o. z. a o nemožnosti uplatnit úspěšně výše uvedený nárok u soudu a dne 30. 8. 2018 jménem dovolatelky podala žalobu k soudu a na takto postavené žalobě setrvala až do jejího zamítnutí. Rovněž dovolatelku nepoučila o marnosti uplatnění žaloby z důvodu pozdního uplatnění zjevných vad ve smyslu závěru odvolacího soudu v projednávané věci.
26. Odpovědnost advokáta za škodu podle § 24 odst. 1 zákona o advokacii vychází z odpovědnosti bez zřetele na zavinění (tzv. objektivní odpovědnost) a je založena na současném splnění všech tří předpokladů, jimiž jsou vadný výkon advokacie, vznik škody a příčinná souvislost mezi vadným výkonem advokacie a vznikem škody. Tato koncepce vyjadřuje zvýšené nároky, jež jsou kladeny na advokáty jako odborníky vykonávající specializovanou činnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2593/2011). Advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta, využívat důsledně všechny zákonné prostředky a v jejich rámci uplatnit v zájmu klienta vše, co podle svého přesvědčení pokládá za prospěšné (§ 16 odst. 1 a 2 zákona o advokacii). Z podstaty poskytování právních služeb vyplývá, že advokát je při poskytování právních služeb povinen postupovat s náležitou odbornou péčí. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2011, sp. zn. 25 Cdo 121/2010). Zároveň však platí, že takto koncipovaná odpovědnost se neuplatní automaticky a bez dalšího. Na advokáta nelze klást nepřiměřené požadavky a správnost výkonu advokacie je třeba posuzovat vždy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a charakteru tvrzeného pochybení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2310/2013).
27. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu k závěru o pozdním uplatnění práva z vadného plnění obsahuje pouze tři věty: „Žalobkyně také nemohla být v původním řízení úspěšná, neboť reklamované vady byly vady zjevné, jak uzavřel soud prvního stupně, a žalobkyně je neuplatnila při převzetí vozidla dne 30. 1. 2018, ale až přípisem z 1. 2. 2018. Sluší se dodat, že už sama skutečnost, že žalobkyně byla schopna vady vytknout během jednoho dne bez provedení zkoušek či znaleckého zkoumání, potvrzuje, že o vady zjevné šlo. Protože zhotovitel, jak plyne z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. 4. 2022, v původním řízení namítl, že tyto zjevné vady nebyly uplatněny při převzetí vozidla, nemohl soud žalobkyni v souladu s § 2605 odst. 2 o. z. její právo přiznat.“ Vzhledem k této stručnosti nelze nyní posoudit, zda se odvolací soud zabýval výše uvedenými úvahami o bezodkladnosti vytčení vad ve smyslu § 2112 o. z., jelikož je žádným způsobem neozřejmil, nebo vycházel ze závěru, že o pozdním uplatnění práva bylo rozhodnuto zamítnutím žaloby vůči zhotoviteli (ačkoli takový závěr nalézací soudy v řízení neučinily). Rovněž žádným způsobem neodůvodnil, zda se zabýval skutečností, že dovolatelka vytkla vady až po prohlídce svým odborným zaměstnancem ve smyslu § 2112 odst. 1 o. z., neboť vozidlo z opravy vyzvedávali řidiči.
28. Jak však plyne z výše citované rozhodovací praxe dovolacího soudu (jakož i ze závěrů odborné literatury) nelze požadavek bezodkladného vytknutí vad ztotožňovat s okamžikem převzetí kupované věci, naopak je počítáno s určitou, byť krátkou lhůtou pro projevení a zjištění vad včasnou prohlídkou. Jestliže podle § 2615 odst. 2 o. z. platí o právech z vadného plnění obdobně ustanovení o kupní smlouvě, není dle dovolacího soudu důvod bezodkladnost vytknutí vad posuzovat odlišně. Opak neplyne ani z důvodové zprávy k občanskému zákoníku, naopak i ta stručně konstatuje, že pokud jde o vady díla, odkazuje se shodně s dosavadními úpravami na přiměřená použití ustanovení o kupní smlouvě. Ani skutečnost, že šlo o zjevné vady zjistitelné pouhou prohlídkou bez provedení zkoušek či znaleckého zkoumání, nezakládá důvod pro odmítnutí možnosti objednatele předmět smlouvy o dílo převzít a prohlédnout dle svých možností a schopností a následně s odstupem jednoho dne bezodkladně vady vytknout.
29. Ve shodě s odvolacím soudem lze akceptovat za zjevně rozpoznatelnou vadu světlejší odstín lakování. V případě namítané a znaleckým posudkem prokázané vady lakování korby spočívající v neobroušení svárů korby, neotryskání spodku korby, nezbavení nečistot a neošetření před korozí, neužití plniče před samotným lakováním, pak dle dovolacího soudu neobstojí ani závěr odvolacího soudu, že bylo možno vady zjistit při převzetí díla pouhým pohledem, naopak se měl odvolací soud zabývat otázkou, zda se nejedná o vadu, jež je důsledkem skutečnosti, o které prodávající (zhotovitel) v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět ve smyslu poslední věty § 2112 odst. 2 o. z.
30. Podle dovolacího soudu je tedy závěr odvolacího soudu, že dovolatelka nemohla být v původním řízení úspěšná pro zjevnost reklamovaných vad, které nevytkla již při převzetí, a zhotovitel tuto námitku v řízení uplatnil, a žalovaná nemůže odpovídat za škodu způsobenou vadným výkonem advokacie, nesprávný, řádně neodůvodněný a nepřezkoumatelný. Názor odvolacího soudu, že jde-li o zjevné vady, jejichž vytčení je možné bez znaleckého zkoumání, je v případě smlouvy o dílo nezbytné je reklamovat již v momentě převzetí díla, je nepřiměřeně tvrdým, až absurdním požadavkem na objednatele, který je ve stejném postavení jako kupující.
31. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takovou vadou řízení je rovněž porušení zákazu překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu.
32. Z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu se (mimo jiné) podává, že:
33. Soudní rozhodnutí musí být výsledkem předvídatelného postupu soudu, kdy účastníci nemohou být s ohledem na dosavadní průběh řízení překvapeni rozhodnutím soudu.
34. Překvapivým je přitom takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu věci, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků řízení předvídat. Tak je tomu tehdy, jestliže odvolací soud (oproti soudu prvního stupně) posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. O překvapivé rozhodnutí naopak nejde, jestliže účastníkům řízení muselo být zřejmé, že soud se danou otázkou musí zabývat.
35. Předvídatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu lze docílit nejen zrušením rozhodnutí soudu prvního stupně a vrácením věci k dalšímu řízení, ale také tím, že odvolací soud seznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a dá jim příležitost se k tomuto názoru vyjádřit. Účastník řízení tak ví, že odvolací soud na věc nahlíží jinak, a může tomu přizpůsobit své právní a skutkové námitky.
36. Nutnost zpřístupnění odchylného právního názoru účastníkům vyplývá i z toho, že odvolatel svým odvoláním brojí proti určitému skutkovému stavu a jeho právnímu posouzení, jak k němu dospěl soud prvního stupně, a ostatní účastníci se vyjadřují k argumentaci obsažené v odvolání. Žádný z účastníků v době, kdy podává odvolání či vyjádření k němu, nemůže předpokládat, zda odvolací soud zaujme jiný právní názor, jakou bude mít tento právní názor podobu, a jaké skutkové a právní důvody by z hlediska tohoto odlišného právního názoru měly být relevantní.
37. Za mnohá rozhodnutí srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, ze dne 24. 2. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2023/2013, ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1114/2016, či ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 27 Cdo 3753/2018, a nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 777/07, či ze dne 11. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 451/11.
38. Dovolatelka též vytkla odvolacímu soudu vadu řízení spočívající ve skutečnosti, že při svém hodnocení vyšel z vymezení nároku dovolatelky jako náhrady škody vzniklé vynaložením nákladů na opravu vad předmětného vozidla, ačkoli v řízení nebylo prokázáno, že by radu opravit vozidlo třetím subjektem žalovaná poskytla. Jak však dovolatelka uvedla v dovolání, podáním ze dne 22. 6. 2021 (na č. l. 71 spisu) formulovala svůj návrh jako nárok na náhradu škody vzniklé ztrátou možnosti změnit volbu práva z vadného plnění po odmítnutí odstranění vad zhotovitelem ze dne 27. 2. 2018 a požadovat slevu z ceny díla vyčíslenou obvyklou cenou opravy vzniklých vad, kterých se mohla dovolatelka úspěšně domáhat v původním řízení, a pouze pro pochybení žalované při poskytování odborného právního poradenství a nepoučení o nemožnosti uspět s nárokem na náhradu škody v případě vadného plnění podle § 1925 o. z., nemohla být v řízení o zaplacení částky 128.343 Kč úspěšná. Ostatně tak následně nárok specifikoval soud prvního stupně během prvního jednání ve věci (viz č. l. 122 verte spisu), dovolatelka ve své duplice k vyjádření žalované a vedlejší účastnice (č. l. 160 spisu), dále na jednání před soudem dne 25. 7. 2023 (č. l. 166 spisu) a následně na jednání dne 22. 9. 2023, v němž dovolatelka uvedla, že částka 128.343 Kč představuje jeden z možných způsobů určení výše slevy z ceny díla jako práva z vadného plnění, kterého se mohla úspěšně domáhat vůči zhotoviteli v případě řádného výkonu advokacie žalovanou. Soud prvního stupně z takto formulovaného nároku vyšel a v odůvodnění rozsudku pod bodem 77 a násl. dospěl k závěru, že nebýt pochybení žalované při uplatňování práv z vadného plnění a řádného poučení o možnosti uplatnit nárok na slevu z ceny díla ve výši nákladů na opravu lakování v částce 81.638 Kč, mohla být dovolatelka úspěšná co do této částky v původním řízení vůči zhotoviteli. Jak tedy odvolací soud dospěl ke svému závěru o tom, že jako škodu vzniklou v důsledku chybného uplatnění nároku dovolatelka svůj nárok neformulovala, je pro nedostatek bližšího odůvodnění nepřezkoumatelné, resp. obsahem spisu je prokázán opak. Žalovaná tuto námitku ani neuplatnila v odvolání. Rovněž tato námitka dovolatelky je tedy důvodná.
39. Z uvedeného zdůvodnění vyplývá, že dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem (výklad § 2605 odst. 2 o. z.) je naplněn a řízení je postiženo vadou spočívající v porušení zákazu překvapivosti rozhodnutí odvolacího soudu. Jelikož dovolací soud neshledal podmínky pro změnu rozsudku odvolacího soudu, napadený rozsudek bez jednání v rozsahu měnícího výroku II a závislého nákladového výroku III zrušil (§ 243a odst. 1 věta první, § 243e odst. 1 o. s. ř.) a věc vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
40. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
41. V novém rozhodnutí soud rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 7. 2026
JUDr. Robert Waltr předseda senátu