Plný text
25 Cdo 3439/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. L. F., zastoupeného JUDr. Václavem Hodanem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem [adresa] o 2.727.002,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 181/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010, č. j. 21 Co 230/2010-20, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2010, č. j. 21 Co 230/2010-20, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 3. 2010, č. j. 21 C 181/2009-11, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 17. 3. 2010, č. j. 21 C 181/2009-11, zastavil řízení podle § 104 odst. 1 o. s. ř. pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dovodil, že projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté – rei iudicatae, neboť stejného nároku na náhradu škody proti témuž žalovanému a na základě totožného skutkového děje se žalobce domáhal v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 16 C 149/2000, které bylo skončeno pravomocným rozsudkem. Nemůže proto o shodné věci probíhat řízení nové a je nepodstatné, jakým způsobem byla věc právně posouzena.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 5. 2010, č. j. 21 Co 230/2010-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae), která je upravena v ust. § 159a odst. 5 o. s. ř., patří mezi neodstranitelné nedostatky podmínek řízení a soud prvního stupně se neodchýlil ze zásad platných pro posouzení této podmínky řízení. O stejnou věc se jedná, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán, jestliže stejný nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že řízení bylo zastaveno pro překážku věci rozsouzené, avšak soudy se nevypořádaly s jeho námitkou, že žalobcem je fyzická osoba, které vznikla újma v souvislosti s výkonem funkce jednatele společnosti FUCHS s.r.o. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s . ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je důvodné.
Podle § 159a odst. 5 o. s. ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu. Tato zákonná úprava je důsledkem závaznosti pravomocného rozsudku, vyjádřené v ustanovení § 159a odst. 4 o. s. ř., podle něhož je v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, závazný též pro všechny orgány. Překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává především tehdy, má-li být v novém řízení mezi týmiž účastníky projednávána stejná věc.
Předpokladem překážky věci pravomocně rozsouzené je totožnost obou věcí, jež je dána totožností účastníků řízení a totožností předmětu řízení, který je určen konečným petitem žaloby a skutkovými okolnostmi, jimiž je petit zdůvodněn. O totožnost předmětu řízení jde, jestliže tentýž nárok vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn v předchozím řízení (ze stejného skutku). Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl skutek (skutkový děj), který byl předmětem původního řízení, posouzen soudem po právní stránce, nebo zda byl po právní stránce posouzen nesprávně nebo neúplně.
Překážka věci pravomocně rozhodnuté patří k tzv. negativním podmínkám řízení; bylo-li o věci v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pravomocně rozhodnuto, soud řízení bez dalšího zastaví.
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 4. 2001, č. j. 16 C 149/2000-37, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce Fuchs, spol. s r.o., se sídlem [adresa] IČO: [IČO]) proti žalovanému Českému státu, zast. Ministerstvem spravedlnosti, na zaplacení částky 5.740.654,- Kč požadovaných na náhradě škody z nesprávného úředního postupu v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 141/95, byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2001, č.j. 22 Co 392/2001-37.
V tomto řízení se žalobce Ing. L. F., domáhá na žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti na základě stejných skutkových tvrzení jako v řízení vedeném pod sp. zn. 16 C 149/2000 zaplacení 2.727.002,- Kč. Je tedy evidentní, že účastníci řízení na straně žalující nejsou totožné osoby. Bez ohledu na to, zda v předchozím řízení bylo rozhodnuto o nároku založeném na totožném skutkovém stavu, překážka věci pravomocně rozhodnuté nebrání projednání této věci.
Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrzeno, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn. Nejvyšší soud je proto zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu