Plný text
25 Cdo 4140/2017
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce A. P., zastoupeného Mgr. Zdeňkem Stránským, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Kooperativa pojišťovně, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem [adresa] IČO [IČO], o 76.641,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 18/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, č. j. 28 Co 117/2017-91, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 5. 2017, č. j. 28 Co 117/2017-91, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvodu, aby rozhodná procesněprávní otázka řádného předvolání (pouze) zástupce žalobce k jednání soudu byla za daných skutkových okolností posouzena jinak. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu v dovolání žalobce (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), mohl se proto zabývat jen otázkou „vztahu koncentrace řízení a doručování předvolání k prvnímu jednání účastníkům, zejména žalobci“.
V soudní praxi není pochyb o tom, že má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení (a advokátu lze ve smyslu § 25 odst. 1 věty druhé o. s. ř. udělit jen procesní plnou moc), doručuje soud písemnosti pouze tomuto zástupci (§ 50b odst. 1, 2 o. s. ř.). Účastníku se vedle zástupce doručuje písemnost podle § 50b odst. 4 písm. a) o. s. ř. jen tehdy, má-li se osobně dostavit k výslechu nebo jinému úkonu soudu, příp. má-li v řízení osobně vykonat něco jiného – jedná se o konání nezastupitelné, tj. nikdo jiný než právě účastník sám daný úkon nemůže učinit; to platí nepochybně i pro první jednání ve věci, od nějž se může odvinout účinek tzv. koncentrace řízení. Není-li tedy takového důvodu účastníka osobně předvolávat k ústnímu jednání, soud vyrozumí o jednání vždy jen zástupce s procesní plnou mocí, jenž je oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení činit účastník, a řádným doručením tohoto písemného vyrozumění o nařízení jednání zástupci účastníka je vyrozuměn i jím zastoupený účastník řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 1998, sp. zn. 3 Cdon 610/96, uveřejněné pod č. 123 v časopise Soudní judikatura, ročník 1998, nebo usnesení téhož soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1094/2000, publikované pod č. 3/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Taková potřeba však v řízení zjevně nenastala a byl-li žalobce již od počátku zastoupen na základě procesní plné moci ze dne 7. 9. 2015 advokátem Mgr. Stránským, soud prvního stupně nijak nepochybil, když předvolání k jednání doručil pouze tomuto zástupci. Závěr, ke kterému dospěl odvolací soud, nemůže zpochybnit ani námitka, že podpisy na plné moci nebyly úředně ověřeny, neboť již přímo z jasného znění zákona plyne, že takové podpisy musí být úředně ověřeny, jen stanoví-li to zákon nebo rozhodl-li tak předseda senátu (§ 28 odst. 4 o. s. ř.), k čemuž v dané věci nedošlo.
Uplatňuje-li dovolatel nakonec námitky proti protokolaci u jednání odvolacího soudu, nejde o řešení právní otázky, která by mohla založit přípustnost dovolání. Mohlo by snad jít o námitku, že řízení je postiženo vadou, musela by však mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. I tak k ní lze v dovolacím řízení přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání obecně přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nikoliv tedy v této věci.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. září 2017
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu