Plný text
25 Cdo 4155/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce R. H., zastoupeného JUDr. Marcelou Dřevěnou, advokátkou se sídlem v [adresa] proti žalované K. H., zastoupené Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou se sídlem [adresa] o 84.760 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 17 C 304/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. března 2014, č. j. 10 Co 1188/2012-105, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Mostě rozsudkem ze dne 7. června 2012, č. j. 39 C 448/2009-66 zamítl žalobu na zaplacení částky 84.760 Kč s příslušenstvím z důvodu promlčení nároku a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 16. dubna 2014, č. j. 10 Co 1188/2012-105, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze ve výroku o nákladech řízení, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolatel namítá v dovolání nesprávné posouzení věci, nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že je jeho nárok promlčen, je přesvědčen, že žaloba byla podána včas. Na zdůvodnění svého tvrzení uvádí, kdy došlo ke škodě, kdy podával trestní oznámení, co je uvedeno v protokolu o trestním oznámení apod., avšak dovolání neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (ust. § 241a odst. 2, § 237 o. s. ř.), a nevymezuje, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení dané právní otázky odchýlil, případně, zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla daná právní otázka vyřešena či je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Dovolatel poukazuje na nesprávné právní posouzení otázky promlčení jeho nároku, jeho argumentace se však týká především otázek skutkových.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Má-li být dovolání přípustné dle ust. § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje ani citace textu tohoto ustanovení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu odmítl dle ust. § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu