Plný text
25 Cdo 4173/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně Zemědělská společnost Chrášťany s.r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Ladislavem Košťálem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované Městské lesy Rakovník, spol. s r.o., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené JUDr. Jiřím Černým, advokátem se sídlem Rakovník, Vysoká 92, o 79.500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 3 C 161/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č.j. 25 Co 527/2014-111, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.566,- Kč k rukám JUDr. Ladislava Košťála, advokáta se sídlem Zbečno, Na Riviéře 123, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2015, č.j. 25 Co 527/2014-111, neobsahuje obligatorní náležitosti dovolání, a sice řádné vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), jakož i vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), přičemž v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení se podává z čl. II bodu 2 a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb. Nejvyšší soud tedy o dovolání rozhodl podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř., v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Vymezení důvodu a předpokladů přípustnosti dovolání je nezbytnou podmínkou projednatelnosti dovolání. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). Přípustnost dovolání musí být vymezena tak, aby bylo přesně patrné, které z hledisek vyjmenovaných v § 237 o. s. ř. má dovolatel za splněné; pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. nebo jeho části nepostačuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, uveřejněná na webových stránkách Nejvyššího soudu). Souladnost této judikatury dovolacího soudu s ústavním pořádkem potvrdil Ústavní soud např. v usneseních ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, nebo ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, uveřejněných na webových stránkách Ústavního soudu.
Dovolatelka však v podaném dovolání nevymezila konkrétní otázku hmotného či procesního práva splňující kritéria § 237 o. s. ř. ani nespecifikovala právní posouzení, které považuje za nesprávné. Pouhý obecný závěr dovolatelky, že rozsudek pro zmeškání byl v daném případě vydán „sporně“ a jedná se tedy o „hraniční případ“, ve kterém rozsudek pro zmeškání neměl být vydán, nesplňuje nároky na vymezení konkrétní právní otázky (nesprávného právního posouzení) ve smyslu § 237 a § 241a odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka pak v rámci dovolání odkazuje na občanský soudní řád ve znění do 31. 12. 2012, když dovozuje přípustnost dovolání z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a co do jeho důvodnosti poukazuje na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zjevně tak pomíjí, že s účinností od 1. 1. 2013 novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. předpoklady přípustnosti dovolání a dovolací důvody doznaly podstatných změn. Ve světle těchto změn ovšem podané dovolání neobstojí, když nezbytné obligatorní náležitosti nelze dovodit ani z jeho obsahu.
Jelikož dovolání postrádá obligatorní náležitosti a uvedený nedostatek nebyl v zákonné lhůtě odstraněn (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele k odstranění vad dovolání nevyzývá.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. S ohledem na odmítnutí dovolání má žalobkyně vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Výše odměny advokáta za jeden úkon právní služby byla vypočtena podle § 7 bodu 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů, a činí 4.300 Kč. Advokát žalobkyně učinil ve věci právě jeden úkon právní služby – vyjádření k dovolání ze dne 10. 9. 2015. K tomu náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Odměna i náhrada výdajů se podle § 137 odst. 3 písm. a) a 151 odst. 2 o. s. ř. navyšuje o 21% náhradu za DPH (966 Kč). Celkem tedy činí přiznaná náhrada nákladů 5.566 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 7. ledna 2016
JUDr. Robert Waltr předseda senátu