Plný text
25 Cdo 4185/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce JUDr. et Mgr. Z. D., Ph.D., proti žalované GENERALIST s.r.o., se sídlem v [adresa] IČO [IČO], zastoupené Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem se sídlem v [adresa] za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v [adresa] IČO [IČO], jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 234.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 133/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2015, č. j. 20 Co 30/2015-238, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 11.582,10 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Aleše Buriánka, advokáta se sídlem v Praze 1, Vodičkova 33. III. Ve vztahu mezi žalobcem a vedlejším účastníkem nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2015, č. j. 20 Co 30/2015-238, není přípustné, neboť je založeno pouze na námitkách proti skutkovým zjištěním. Dovolací řízení je však vyhrazeno pro přezkum otázek hmotného nebo procesního práva a lze je podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. § 237 o.s.ř. ve spojení s § 241a odst. 1 o.s.ř.).
Odvolací soud ve sporu o náhradu škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění vyvolané poruchou sluchu) založil svůj závěr, že žalovaná při poskytování zdravotní péče žalobci neporušila právní povinnost podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 (postupovala tzv. lege artis), na skutkovém základě o postupu ošetřujícího lékaře. Zjištěný skutkový stav je podložen zejména znaleckými posudky, jedná se tedy o zjištění skutková, která dovolacímu přezkumu nepodléhají; dovolací námitky zpochybňující hodnocení důkazů a výsledná skutková zjištění proto nemohou založit přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. Za této situace je bezpředmětné zabývat se příčinnou souvislostí mezi jednáním žalované a vzniklou škodou, jak se dále také domáhá dovolatel, nehledě na to, že otázka existence příčinné souvislosti je rovněž otázkou skutkovou.
Zpochybňuje-li dovolatel správnost výroků o náhradě nákladů řízení s tím, že na základě § 150 o.s.ř. mělo být žalované odepřeno právo na náhradu nákladů řízení, pak ani v této otázce nebyla přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. shledána. Dovolatel neuvádí žádné relevantní důvody pro aplikaci uvedeného ustanovení a jeho blanketní odkaz na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu je bezpředmětný. Dovolatel ostatně svou argumentaci opírá o nesprávný závěr, že žalovaná porušila povinnost řádné péče.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.
Výroky o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňují (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.
V Brně dne 17. prosince 2015
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu