Plný text
25 Cdo 423/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce COMTES FHT, a. s., IČO [IČO], se sídlem [adresa] zastoupené Mgr. Václavem Láskou, advokátem se sídlem [adresa] proti žalované České poště, s. p., IČO [IČO], se sídlem [adresa] o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 40/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2014, č.j. 28 Co 167/2014-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobce podal dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2014, č.j. 28 Co 167/2014-93. Odvolací soud své rozhodnutí postavil na závěru, že žalovaná neodpovídá za škodu vzniklou žalobci, protože nebylo prokázáno, že by škoda na přepravované zásilce vznikla v době od jejího poštovního podání do dodání adresátovi. Chybí tak jeden z předpokladů odpovědnosti za škodu.
Dovolatel zakládá přípustnost svého dovolání na řešení otázky, „zda důkazní standard při prokazování vzniku škody, respektive stavu obsahu odeslané zásilky, jejího balení a uplatnění reklamace, při uzavření poštovní smlouvy a smluvního vztahu založeného dle zákona č. 29/2000 Sb., o poštovních službách, není nepřiměřeně přenesen na odesilatele/adresáta, když poskytovatel služby se svým nesoučinným počínáním vždy odpovědnosti zprostí.“
Pokud dovolatel tvrdí, že k poškození zásilky došlo během dopravy, a pokud zakládá dovolací argumentaci na paušalizovaném předpokladu nesoučinnosti žalované, zpochybňuje hodnocení důkazů soudem a z provedených důkazů dovozuje odlišná skutková zjištění; tyto námitky však nesměřují proti právnímu posouzení věci, což je jediný způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Pokud dovolatel námitkou o nepřiměřenosti přenesení důkazního „standardu“ (břemene) při prokazování vzniku škody hodlal zpochybnit, že bylo na něm, aby prokázal vznik škody za okolností zakládajících odpovědnost provozovatele poštovních služeb, ani tato námitka není způsobilá přípustnost dovolání založit. Dovolací soud totiž nemá důvod odchýlit se od ustáleně zastávaného názoru, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníkovi řízení, který z existence těchto skutečností dovozuje příznivé právní důsledky: jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 29. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 257/97, publikovaný v časopise Právní rozhledy č. 7/1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 2727/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, pod C 528). V oblasti náhrady škody to znamená, že naplnění předpokladů odpovědnosti prokazuje zásadně (nestanoví-li zákon výjimku v podobě vyvratitelné domněnky) poškozený, a to jak v případě obecné odpovědnosti za zavinění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 812/99, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 256), tak v případě zvláštní objektivní odpovědnosti (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 25 Cdo 508/2005, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 8/2007 str. 316, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1862/2001, uveřejněný v Bulletinu advokacie č. 4/2008 str. 44), a tedy rovněž v případě odpovědnosti pošty stanovené zvláštním právním předpisem.
Dovolání žalobce tedy není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť uplatněné námitky nezakládají žádný z předpokladů přípustnosti dovolání v citovaném ustanovení uvedených. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. května 2015
JUDr. Robert Waltr předseda senátu