Plný text
25 Cdo 4264/2017-450
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně H. Š., zastoupené JUDr. Janem Sukem, advokátem se sídlem [adresa] proti žalovanému P. B., zastoupenému Mgr. Martinem Kainem, advokátem se sídlem [adresa] o 1.057.422,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 157/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2017, č. j. 58 Co 458/2016-419, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 15.536,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Martina Kaina, advokáta se sídlem [adresa] .
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2017, č. j. 58 Co 458/2016-419, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Odvolací soud své rozhodnutí založil na závěru o neexistenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem tvrzené škody, neboť důvodem neúspěchu v předchozím soudním řízení, v němž žalovaný advokát zastupoval žalobkyni, nebylo postoupení pohledávky, která byla předmětem řízení, na třetí osobu, ale skutečnost, že žalobkyně pro svou nedostatečnou součinnost neprokázala v řízení zpětné postoupení předmětné pohledávky. Žalobkyně v rámci snahy o mimosoudní vyřešení věci na radu žalovaného postoupila svou pohledávku za J. B. na třetí osobu, aniž ji pak převedla zpátky a v soudním sporu proti B. nedoložila své postavení věřitele. Žalobkyně v dovolání namítá, že jednala na radu žalovaného, který ji ovšem neupozornil, jaký význam pro výsledek sporu má předložení smlouvy o zpětném postoupení pohledávky; kdyby tak učinil, požadovanou součinnost by jistě poskytla. Nezpochybňuje-li tedy nedostatek své součinnosti spočívající v nutnosti podepsat danou smlouvu a včas ji předat svému zástupci, nejsou její námitky vůči pochybením žalovaného advokáta pro posouzení věci rozhodné. V řízení totiž bylo prokázáno (nesprávnost skutkových zjištění není ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolacím důvodem, není ani ostatně dovoláním namítána), že nedostatek aktivní legitimace žalobkyně nebyl v řízení odstraněn, protože nejenže žalovanému ani přes jeho výzvu nepředala podepsanou smlouvu o zpětném postoupení pohledávky, ale odmítla také podepsat dohodu o vymáhání postoupeného nároku (§ 530 obč. zák.). Důvody pro zamítnutí původní žaloby tudíž podle odvolacího soudu spočívaly pouze v nedostatečné aktivitě žalobkyně – a tento závěr dovolatelka nenapadá.
Směřuje-li dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, je jeho přípustnost vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění účinném do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), neboť napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 12.540,- Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 15.536,40 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu